Kniha o nejvyšších vyznamenáních 27 členských států Evropské unie vychází při příležitosti výstavy Krása evropské faleristiky v Hrzánském paláci. V kvalitním provedení na křídovém papíře čtenáři najdou fotografie nejvýznamnějších vyznamenání a řádů členských států EU, včetně jejich stručné historie. (vyznamenání členských zemí Evropské unie = The beauty of European faleristics : European Union member states and their honours)
Kniha představuje 90 nejvýznačnějších hradů a zámků z celé Moravy. Pojednání o jednotlivých památkách přinášejí základní stavebně-historickou, případně umělecko-historickou charakteristiku objektu i jeho vybavení, a zkratku dějin lokality.
Kniha přibližuje architektonické památky Jihočeského kraje, zejména vrchnostenská sídla 12. až 19. století. Jejich stavební podoba a umělecká výzdoba odrážejí dobové nároky a životní styl stavebníků a majitelů, stejně jako výtvarný názor střídajících se slohových epoch. Těžištěm průvodce jsou majestátní hrady a zámky Rožmberků a ostatních Vítkovců, jejichž majetková základna ležela v jižních Čechách, ale kniha zachycuje i neobvyklé množství drobných středověkých tvrzí a renesančních rezidenčních dvorů. Bohatě fotograficky vybavená publikace je tak důstojným příspěvkem k 400. výročí úmrtí Petra Voka z Rožmberka (1611).
Vltava živila i okouzlila generace našich předchůdců. Plavce a šífaře na jedné straně, Bedřicha Smetanu, Emanuela Chalupného, Jana Čáku, Karla Čáslavského a mnohé další na straně druhé. Ti všichni nám zachovali pohled na starou řeku předchozích staletí. Možná, že jednou rozmnožíme jejich řady naší knihou. Po nějakém čase bude i tato kniha dokumentem, zachycujícím nejen řeku samotnou, ale i lidský důmysl a díla, která se stala součástí života Vlatvy v druhé polovině 20. století. Náš obdiv patřil především mostům, podaným rukám spojujícím břehy. Z ptačí perspektivy jsme zachytili i jiná vodní díla a stavby, spjaté s tou nejnárodnější českou řekou. Při přípravě knížky jsme si opět celou řeku prošli. Po kolikáté už? I vás k takové procházce zveme. Kdyby bylo nevlídno, stačí vzít Vltavu do ruky.
Hrady, zámky a tvrze se v průběhu posledních staletí proměnily v samozřejmou součást české krajiny. Tato kniha je představuje v celém časovém rozsahu 12. - 19. století. kdy žily svým pozoruhodným životem.
Vladislav Vančura napsal Tři řeky, Jan Rendek je vyfotografoval a Václav Větvička je prošel, projel, zavzpomínal a zapsal. Třetí společnou řekou je Sázava, která se vpila do mnoha lidských srdcí a osudů. Na horním toku pomáhala během středověké stříbrné horečky, zatímco na středním toku mlela obilí a řezala dřevo, které nesla na svých vlnkách, nejprve jako polena a později ve vory. Z požáreckých lomů vozila do Prahy kámen a její síla poháněla hamry v „době železné“. Na jejích březích vyrostly proslulé sklárny a vzdělanostní centra, jako Sázavský a Žďárský klášter. Města jako Žďár, Přibyslav, Havlíčkův Brod, Světlá a další jsou jen větší korálky na jejím náhrdelníku. Sázava se také na konci 19. století seznámila s železnicí, což ji významně poznamenalo. Dráha sloužila průmyslu a obchodu, později přispěla k rozvoji trampingu, tábornictví a chataření. Sázava má mnoho ctitelů a její osud je jedinečný. Která z našich řek se může pochlubit podobným příběhem?
Řeky, přehrady, jezera, rybníky – půvabné fenomény krajiny využíváme k rekreaci i jako turistický cíl, putujeme kolem a podél nich, někdy si troufneme a usedáme do nejrůznějších plavidel, abychom s pomocí vlastní šikovnosti a zdatnosti zdolali nástrahy vodních toků.
V rámci "Rodinných toulek" jsme připravili výběr 40 nejkrásnějších výletů lodí po celé ČR. Nebudeme k tomu potřebovat vodácké vybavení, dokonce nebudeme muset podstupovat žádnou námahu. Využijeme totiž výhradně veřejnou lodní dopravu.
U každého vybraného výletu najdete stručné představení hlavního místa, ať už se jedná o řeku nebo "stojatou" vodu, dále popis trasy, kterou lodí absolvujeme (rozumí se to, co z lodi vidíme, případně kde můžeme vystoupit), a nějakou tu zajímavost navrch. Nemohou chybět ani praktické informace - ty se vážou k určitému datu a právě v lodní dopravě se mohou sezonu od sezony měnit. Proto jsou v publikaci uváděni i provozovatelé pravidelné dopravy - neuškodí, když si aktuální stav vždy ověříme.
O Berounce se tvrdí, že je řekou bez pramene, a naši předkové ji nazvali Míza. Tato řeka je známá svým množstvím ostrovů, přičemž jsme jich napočítali 88, i když jejich počet se po dešti nebo povodni mění. Některé ostrovy jsou velké, jiné malé, a vznikly různými způsoby, včetně prokopání strouhy. Mezi nimi je i ostrov s názvem Ostrov, a další, které dostaly jména jako Ostrov lásky nebo Ostrov komárů, podle zkušeností vodáků.
Berounka, vedle svých čtyř zdrojnic, zachytila pod Plzní téměř 50 potoků a říček, což představuje značné množství vody. Na její cestě naši předkové postavili téměř 30 jezů, které využívali k pohonu mlýnských kol a turbín. Brody se objevily tam, kde bylo třeba, a z jednoho z nich vznikla osada Brod, dnešní Beroun. Když se lidé unavili broděním, začali používat přívozy, kterých bylo mnohem víc než dnešních posledních zástupců. S rostoucí dopravou se začaly stavět mosty, které spojují a symbolizují spolupráci. Otovi Pavlovi a Františku Nepilovi se kraj a řeka vryly pod kůži jako živá míza. To, co nám Berounka prozradila, chceme věnovat památce obou pánů a vám, čtenářům a obdivovatelům této řeky.
Most je stavební konstrukce umožňující převedení horizontální komunikace přes vodní tok nebo jinou hlubokou překážku. A jak to vidí básník? K čemu jsou mosty přes řeku? Aby měl člověk blíž k člověku. Obrazová publikace představuje historické mosty naší republiky, které jsou důležitými stavebními památkami nejvyšší kategorie, ale i nejnovější a velmi odvážné mostní stavby, drobné kamenné venkovské mostky i lávky, jež jsou přes nepříliš velké rozměry pozoruhodnými a originálními architektonickými díly předních současných architektů. Železniční viadukty, ozvláštňující krajinu, velkolepé dálniční mosty, mosty jako součást hradů a zámků, mosty přes Vltavu, Labe, Radbuzu, Bílinu, Otavu… Mnohé z působivých fotografií jsou letecké snímky s nezvyklými pohledy na stavby známé jen z pohledu chodce či cestujícího automobilem nebo vlakem, umožňující obdivovat jejich technickou i historickou krásu. Fotografie provází text nabitý informacemi přibližující příběhy spojené se vznikem jednotlivých mostů a s jejich osudy.
Kostnice jsou navzdory obecnému povědomí běžnou součástí naší kulturní krajiny a v minulosti se nalézaly téměř na každém hřbitově. I když si dnes většina z nás pod pojmem kostnice představí objekty monumentální a všeobecně známé, jako je například kostnice v Sedlci u Kutné Hory, existuje velké množství kostnic, jejichž původní funkce ‒ ukládání lidských kosterních pozůstatků zejména v období hromadných úmrtí ‒ byla již dávno zapomenuta a tyto drobné sakrální stavby sloužily jako márnice nebo sklady. Poslední dobou ale zájem o ně stoupá a některé objekty se dočkaly zrestaurování a zpřístupnění veřejnosti.
Tato publikace je prvním souhrnným pokusem ukázat jejich rozmanitost v knižní podobě. Představuje přes 150 lokalit z různých koutů naší republiky, řazených abecedně. Jednotlivé kostnice jsou v ní zasazeny do historického kontextu obcí i chrámových okrsků, jejichž součástí většinou bývají. Nechybějí informace o dalších funerálních památkách a dějinách pohřbívání v příslušných obcích, v obsáhlé úvodní kapitole jsou navíc naše kostnice zasazeny do širších kulturně-historických a etnologických souvislostí. Kniha je doplněna množstvím fotografií jednotlivých objektů, včetně často obtížně dostupných interiérů, které odrážejí jedinečnou atmosféru těchto ponurých míst.
