Sisy má největší kuličku z celého Chrobákova. Tak velkou, že se mu nevejde do nory, a tak ji parkuje v garáži. Ale co to? Jednou v noci z ní kdosi začne ukusovat. A to je v Chrobákově neodpustitelný přestupek! Sisy začíná pátrat po pachateli, a než ho odhalí (a málem způsobí zkázu poklidného Chrobákova), seznámí čtenáře s historií i současností Chrobákova, který je skoro jako lidský svět. Jen skoro, protože tak nějak kulantněji... voní!
Ať je to černá kočka přes cestu, střelnice na pouti, anebo stíny na zdech
obchodu. Oblíbená ilustrátorka Nikola Hoření s gustem maluje pro ty nejmenší
sérii leporel o šesti základních lidských emocích: Karla pláče, Ida se raduje,
Hubert se vzteká, Tonča se leká, Eliáš se štítí a Arne žasne.
Kocourek Hubert se vzteká! Aby ne – koho by bavilo zkoušet si kdovíkolikáté boty nebo poslušně sedět v tramvaji, vždyť přece klečet na sedačce a dívat se z okna je daleko větší zábava! A co teprve, když mu maminka nechce koupit vytouženou hračku…
Malá veverka Ida má pořád spoustu důvodů k radosti: když se kouluje s kamarády, cachtá se ve vaně nebo s tatínkem brnká na piano. Oblíbená ilustrátorka a čerstvá maminka Nikola Hoření těm nejmenším maluje sérii leporel o šesti základních lidských emocích: Karla pláče, Ida se raduje, Hubert se vzteká, Tonča se leká, Tobiáš se štítí a Arne žasne.
Vtipné (byť je o dětských katastrofách) nápaditě ilustrované leporelo plné zvířátek o prožívání smutku pro naše nejmenší.
Natlučené kolínko, ulítlý balónek, zmrzlina na chodníku, panenka bez hlavy… a Karla se dá do neutišitelného pláče. Vtipné (byť je o dětských katastrofách) nápaditě ilustrované leporelo plné zvířátek o prožívání smutku pro naše nejmenší. Oblíbená ilustrátorka a čerstvá maminka Nikola Hoření dětem maluje sérii leporel o šesti základních popsaných lidských emocích: štěstí, smutek a překvapení, hněv, znechucení a strach.
Do Zlína právě přijíždí pestrobarevný vlak! Vlak, který přiváží Cirkus Bruno – třeba slona z Bombaje, opice v pyžamech, velbloudy, žirafy, krokodýly, šašky, ale i provazochodkyni a cvičenou blechu. Kdo by nesnil o tom, že se do takového cirkusu podívá… ale v této výpravné básni ho dokonce jeden nadšený kluk pomáhá stavět!
Jaroslav Kovanda Cirkus Bruno vytvořil pro své žáky základní umělecké školy a generace dětí ho mnohokrát nadšeně malovaly (a dokonce i hrály!). Meander teď Cirkus Bruno přináší s hravými obrázky oblíbené Nikoly Hoření.
Při listování knížkou Nikoly Hoření kresby ožívají. A spolu s nimi sny, přání a tužby. Jak je to možné? Přemýšlejte. A nebo věřte skupince placatých trapslíků mezi stránkami.
« Je me suis levé de table et je me suis mis à danser la gigue : Papa a éclaté de rire, et j’aime l’entendre rire comme ça – comme un type qui écrit, qui a faim et qui est complètement fou. » Voici l’histoire d’un enfant de dix ans et de son père dans les années cinquante à Malibu – deux écrivains, l’un en herbe, l’autre qui, pour faire bouillir la marmite, hésite entre écrire un livre de recettes et une pièce de théâtre. Là, le père et le fils font la cuisine avec trois fois rien – l’inénarrable Riz de l’Écrivain –, la course sur la plage, se racontent des histoires et rêvent au son du phono, l’un d’être le premier à marcher sur la Lune, l’autre de ne vivre que pour écrire. L’air de rien, leur histoire pleine d’histoires est d’abord celle d’une transmission, où un père, le fameux Papa, trouve toujours la plus belle réponse à tout et l’offre à son fils, sur le sens de la vie, la joie d’être au monde et, plus que tout, la passion de l’écriture.