Kateřina Bolechová Livres

Verše trochu drsně komentující autorčino vidění světa, ve kterém žije.

Pohřebiště pecek je výborem z nejnovějších textů českobudějovické básnířky Kateřiny Bolechové. Její básně nejsou – a nikdy nebyly – zařaditelné do kategorie tradičně chápané ženské lyriky; exaltovanost a okázalost je jim cizí. Přestože i v Pohřebišti pecek najdeme několik textů prozrazujících až dívčí křehkost a snad i naivitu (b. Jsou věci, kterým nerozumím), jádro sbírky tvoří spíše básně bezohledně přímočaré a surové. Většina z nich má podobu osobní zpovědi nebo (zaslechnutého) mikropříběhu (b. Vojenský polobotky) – obojí přitom získává na nekonvenčnosti především díky autorčině talentu ironicky glosovat (nejen akutální dění, tak jako například v Básni ve vaječné krizi) a s nadhledem nazírat na vlastní život i psaní.

Pátá básnická knížka ostřílené českobudějovické autorky opět přináší úsporné verše „všedního dne“. Prožívání každodenní banality ústí do krátkých postřehů, úvah, vzpomínek či situačních záblesků, to vše je přitom zachyceno střídmou básnickou řečí bez zbytečných ornamentů. Převažuje tu pochmurná nálada rozpadu, kterou občas naředí sebeironie nebo hořký humor. Ústřední pozici ve sbírce zaujímá působivý monotematický cyklus o jednom komplikovaném mezigeneračním vztahu.

První „velká“ kniha českobudějovické básnířky Kateřiny Bolechové představuje autorku ve všech jejích tvůrčích polohách. Kromě úsečné poezie založené na pozorování všednosti, kterou čtenáři znají z autorčiných předchozích sbírek, totiž přináší i jiné typy nerozsáhlých textů (básně v próze, vzpomínky, humorné postřehy, aforismy, deníkové záznamy, facebookové statusy, gregerie) a hlavně reprezentativní soubor koláží, jimž se jihočeská spisovatelka systematicky věnuje od roku 2000. Konfrontace obrazu a textu, humoru a syrovosti, ironie a melancholie vytváří živý básnický svět, v němž mají místo každodenní lidské vzlety i pády.