Karel Piorecký Livres

Podtitul: Literární průvodce metropolí v letech 1918–1938 Literární průvodce provede čtenáře českou metropolí dvacátých a třicátých let, kdy Prahou zněl jazz a noc prosvěcovaly neony. Zavede je do míst, kde byl založen Devětsil, do kaváren a barů, kde se scházeli básníci a prozaici s teoretiky, výtvarníky i architekty. Před čtenáři se otevřou dveře redakcí časopisů a nakladatelství, výstavní sály i ateliéry umělců. Nahlédnou do již zaniklých divadelních sálů, v nichž hrálo Osvobozené divadlo. S nočními chodci budou přecházet po mostech přes Vltavu a se svítáním se těšit zelení parků uprostřed městské šedi. Neminou ani město choromyslných, pankráckou věznici či říční lázně na Zbraslavi. Výklad je vždy doplněn mikrosondou spojenou s literární osobností, událostí či dílem. Každé heslo doplňují citáty z pamětí, korespondence a literární ukázky. Součástí hesla je i dobová či současná fotografie místa, reprodukce výtvarných děl, knižních obálek, ilustrací, karikatur či dobových reklam. Knížku doprovází plán Prahy a návrh tematických vycházek.

Cílem knihy je pochopit proměny české literatury mezi zářím 1938 a květnem 1945 neboli jak ji měnily a formovaly události jako německá okupace, protektorát Čechy a Morava, vypuknutí 2. světové války, proměny situace na frontách až po osvobození Československa. Stranou nezůstává ani specifická domácí „předehra“ k těmto dějům, tedy období po mnichovském diktátu a během druhé republiky. Kniha sleduje souvislost mezi tvůrčí volbou tématu a okolnostmi, za nichž probíhala. Nevěnuje se přitom jen literatuře v užším slova smyslu, tj. poezii, próze a dramatu s uměleckými ambicemi a pro dospělé, ale též literatuře faktografické a populární, jakož i literatuře pro děti a mládež. Stranou nezůstávají ani vztahy mezi literaturou a divadlem, rozhlasem či filmem nebo literární rozměr dobového městského folkloru či školní literární výchova.

Sborník příspěvků z III. kongresu světové literárněvědné bohemistiky.

Kniha se zabývá básnickou tvorbou mladých debutantů, kteří vstoupili do literatury v 90. letech 20. století a jejichž tvorba se rodila ve spletitém kontextu posttotalitní kulturní situace, v níž se setkávaly velmi rozdílné tradice. Publikace sleduje trojici výrazných linií v rámci mladé poezie této doby – linii poezie spirituální, věcné a imaginativní. Ukazuje, jak tato poezie přijímá tradiční lyrické modely, ale postupně z nich odstraňuje jakékoli programní a ideové akcenty – tyto modely v postmoderní situaci přestávají být součástí velkých příběhů, nejsou rozvíjeny v původní podobě, ale selektivně a s ohledem na aktuální stav kultury a myšlení.

Kongres, pořádaný v pětiletých intervalech z iniciativy Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., byl tentokrát orientován spíše metodologicky - k zamýšlení se nad "jinakostí" v české literatuře přivedl do Prahy přes 150 badatelů z celého světa. Jednání bylo uspořádáno do čtyř tematických bloků, které reprezentuje i čtveřice sborníků: Česká literatura rozhraní a okraje, Česká literatura v perspektivách genderu, Česká literatura v intermediální perspektivě a s přihlédnutím k máchovskému výročí roku 2010 též Máchovské rezonance. Literární věda se věnuje tvorbě Karla Hynka Máchy už řadu desetiletí a prozkoumala ji do nejjemnějších nuancí. Poněkud stranou dosud však zůstával tzv. druhý život díla v uměleckých i jiných ohlasech a jeho intertextové vazby. Studie obsažené v tomto sborníku se proto soustředí přednostně k tvorbě básníků a prozaiků, kteří se svým dílem hlásili k Máchovu odkazu a čerpali z něj inspiraci. Jinou cestu k porozumění významu Máchova díla nabízejí příspěvky, které jej zařazují do kontextu evropského a zejména středoevropského romantismu. Nabízí se rovněž příležitost k úvahám nad vlivem interpretací jeho textů na formování pražského literárněvědného strukturalismu.

Od druhé poloviny devadesátých let 20. století je literatura šířena nejen prostřednictvím tištěných a audiovizuálních médií, ale využívá zároveň bezbřehý a dynamicky se vyvíjející prostor internetu. Nové digitální technologie zasáhly jak do procesu tvorby literárního textu, tak do procesu jeho recepce – a nenechaly beze změny ani principy, podle nichž dosud fungovala literatura jako komplexní komunikační systém. V čem se liší způsob tvorby a zveřejnění literárního díla v podobě textu digitálního a tištěného? Jak se změnila pozice čtenáře v prostředí interaktivních médií? Je vztah české literatury k novým médiím v nadnárodním kontextu v něčem specifický? A jde skutečně o revoluční změny, nebo jen o obměny starších literárních forem přenesených do nového prostředí?

Nápad vznikl v USA a dnes se obdobné ročenky vydávají v několika zemích. Výběr „nejlepších" básní nebude iluzí objektivity, ale výsledkem setkání dvou subjektivních pohledů na poezii daného roku. Projekt je průlomový, neboť literární ocenění se u nás dosud udělovala kolektivním rozhodnutím komisí, což vytvářelo iluzi objektivity. Úroveň rozhodování o literárních cenách v posledních letech ukazuje, že váha takového rozhodnutí je relativní. Tento projekt tuto relativitu nezastírá; jeho výsledkem bude minikánon textů, za jejichž výběr ručí dva konkrétní lidé, což umožní polemiku a diskusi. První široký výběr připraví editor Karel Piorecký, mladý literární kritik, a z tohoto výběru pak renomovaný básník Karel Šiktanc zvolí nejlepší. Editor napíše studii o současném básnictví a arbitr úvodní esej o svém vztahu k poezii a vybraným textům. Svazek nabídne přibližně čtyřicet až padesát básní publikovaných v období od září 2008 do září 2009. Vybírat se bude pouze z básní v českém jazyce, přičemž překlady a nově otištěná poezie nežijících autorů budou vyřazeny. Soubor bude uveden v rámci Dne poezie, který připomíná narození Karla Hynka Máchy.