BO.-žena Livres

Nová sbírka žádané básnířky a autorky Aleny Klímové, píšící pod pseudonymem BO.-žena. Tato útlá sbírka básní je výsledkem jejího ponoření se do sféry, ve které slyší básně, ale též ukázkou zamýšlení se nad nadrealitou lidského Bytí, vycházejícího z její dlouholeté příslušnosti ke Starému mystickému Řádu Růže a Kříže. Tam, v kadidlem provoněných chrámech, v nádherném ztišení, se odehrávají červnové Svátky Růží, s jejich mystickými vnory, a tam patřily a byly recitovány i zde uvedené básně paní Aleny.

Autorka (vl. jménem Alena Klímová) navazuje svou novou básnickou sbírkou na knihu z loňského roku Múzovo lehké políbení. Opět se chce se čtenáři podělit o své drobné básně, které jí byly sděleny na pokraji snění, ve chvíli Vnoru. Verše mapují část autorčina života jako ženy i jako básnířky, navazující na dávnou básnířku– paní Psapfó. Ilustrovala Alena Klímová, graficky upravila Věra Martinková.

Svou novou básnickou sbírku věnuje autorka své vnučce, která se narodila v čase cestujících Létavic-Perseid. Hluboce procítěné verše a průvodní slova nezapřou bytostného básníka, který se v Čechách rodí jen sporadicky. Autorka sama říká o básnících: „… Ale oni pracují, už proto, aby nekřičeli bolestí! Pracují-tvoří pro druhé. Žhnou jako zářící meteority. Ale i jejich cesta … bývá kratinká.“ Sami se ponořte do autorčiných vysoce poetických i naléhavých veršů.

Kniha Poezie Smrti aneb Básničky pro staré holčičky je věnována tématům, která se v současné české literatuře neobjevují často: smrti, umírání, doprovázení blízkého člověka „na druhý břeh“, ale i léčitelství, či reinkarnaci. Dotýká se nelehkého skloubení lidské víry, lásky, či účinné pomoci, ale také pochybností astrachu z vlastního konce. Svou formou kniha navazuje na předcházející knihu Kauza Pozemšťanka (2009) a s básnickou bravurou se v ní prolínají básně, básnická próza i texty úvahové, filozofující či vzpomínkové.

Lidé jí říkají „spící básník“. To proto, že své básně zapisuje v okamžiku, kdy se ocitá na hranici mezi bděním a spánkovým útlumem. Říká, že si nepamatuje ani jediný verš a že v bdělém stavu by se o zápis veršů ani nepokusila. Jejím snem je vyslat své papírové děti, své „Hlasem“ nadiktované knihy, v symbióze s vlastními ilustracemi k lidem, do světa, ve kterém by se směly stát pomociplným, lidského ducha léčícím faktorem. Tento sen se vydáním knihy Tanec Hermafrodita alespoň částečně naplňuje. Graficky upravila Věra Martinková.

Tento soubor padesáti sonetů spisovatelky Aleny Klímové-Brejchové, uměleckým jménem BO.-žena, je odvážným pokusem nejen o absolutní odhalení vlastního nitra, ale též o citlivé vysvětlení fenoménu, jímž je prvotní výboj básníkovy imaginace. Básnířka už více než čtvrt století okouzleně vnímá, že své verše neskládá, ale snaží se je pouze citlivě a rychle, svou meditací projasněnou myslí, zachytit a zapsat. Zaznamenat pro své čtenáře podle nadreálného niterného diktátu „Krále vesmírných Šepotů-Doteků“.

Knížku s verši stejného typu, ale v drobnějším vydání, připravila autorka se stejnou láskou především pro své blízké a spřízněné duše. Ilustrovala a graficky upravila Věra Martinková.

Nová básnická sbírka autorky, která si přezdívá BO-žena, nebo také „spící básník“, opět přináší intimní lyrické verše s filozofickým podtextem a meditativním zabarvením. Je básnickým odrazem dní, které autorka trávila u lože svého umírajícího muže, i vzpomínek na něho, které jsou často až bolestně přítomné a živé. Drobná knížka vychází v řadě Bibliofilie nakladatelství ALFA-OMEGA. Působivý text doprovázejí ilustrace autorčiny vnučky Anny Terezie Vlasákové.