Jan Boněk Livres

Praha a především Pražský Hrad se na konci 16. století staly evropským centrem nejen okultních věd, astrologie a alchymie, ale hlavně mezinárodní politiky, vědeckého bádání astronomů, lékařů a botaniků. Vůbec první hlavní město monarchie k sobě přitahovalo i nejslavnější umělce své doby: malíře, grafiky, sochaře i hudebníky. I když to bylo velmi krátké období, trvalo všeho všudy necelých 37 let, přesto se zapsalo do dějin evropské kultury zlatým písmem. Na začátku té hvězdné doby stál jediný muž. Snílek, samorostlý badatel, sběratel umění i přírodních zvláštností, velký podporovatel všeho tajemného ve světě kolem nás a hlavně mecenáš každého, kdo mohl rozšířit jeho poznání světa, císař Svaté říše římské, král český a uherský Rudolf II. Přenést sídlo habsburské monarchie z Vídně do Prahy bylo svým způsobem velmi odvážné. I když dodnes neznáme všechny důvody proč se císař Rudolf II. tak rozhodl, mnohé popisujeme v této knize. Především je jisté, že položení Hradu vysoko nad městem vyhovovalo jeho přecitlivělé duši. Měl tam svůj klid, vzdálen žárlivým bratrům i tureckému nebezpečí. Od prvních dnů na Hradě přestavoval a stavěl. Nebudoval reprezentační sídlo, ale depozitáře pro své sbírky. Nevíme přesně, kolik položek obsahovaly, jisté ale je, že kdyby zůstaly v Praze, byla by to skutečně skvělá kolekce.

Four ingenious architects The only Cubist café in the world Little gems of houses It would be hard to find on the world’s cultural map a place where so many exceptional artists emerged at once as they did in Bohemia at the beginning of the 20th century. There is a good explanation for it. Many talented students studying in Vienna, as well as young artists with experience from Munich and Paris, came back to Prague between the years of 1900—1914. Consequently, it inimitably connected Prague with the revolutionary change in Western Europe’s visual arts. These artists admired Cubism as a completely new perspective on life and were kindred spirits with Pablo Picasso and Georges Braque. This unique atmosphere brought forth architects searching for unprecedented ways and wanting to incorporate this new ideological movement in architecture. There were only four of them: Pavel Janák, Josef Go, Josef Chochol and Vlastislav Hofman. Prague was mesmerized with Cubism, a new style that was reflected in visual arts, crafts, applied arts and furniture; only Cubist buildings were missing. In the end, several dozens of Cubist houses were built and are so unparalleled that they can be found in every art history and to this day are admired by people from all over the world. Prague Cubist architecture is a timeless and singular phenomenon, a true symbol of modern thinking of the beginning of the 20th century.

La baroque, nepravidelná perla. Skutečně příznačné označení pro umělecké období, kterému dala jméno. Symbol nadpozemské krásy, zázrak barev a umění architektů, kterým se dokonalostí podařilo oslovit chudáky i krále. Věřící se už nemuseli krčit v románských bazilikách, obávat se budoucnosti v mystickém temnu gotických katedrál nebo se hledat v obtížně čitelné renesanci. O tom všem je barokní Praha. Její návštěvníci se vzácně shodují, že s příchodem do města mají pocit vzácného porozumění. Jakoby naráz se stali jeho součástí. Zatímco jiná města skrývají svoji tvář v mlze a mlčení, město nad Vltavou září jedinečnou krásou, kterou sem přineslo několik generací stavitelů, původem z nevelké oblasti na severu Itálie. Stačilo jim jen několik desetiletí, aby v 17. století stvořili jedinečný architektonický sloh, který je v mnohém srovnatelný s nejvelkolepějšími stavbami Říma. Barokní duše Prahy se zrodila z tragických rozporů třicetileté války, ovšem zdaleka není tak náboženská, jak zněla původní objednávka církev

Karlštejn je nejvýznamnějším hradem v Čechách a pravděpodobně jedním z nejznámějších v Evropě. Začnete-li se ale jeho historií zabývat podrobněji, zákonitě zjistíte, že císař a král Karel IV. právě v případě této stavby nestál o publicitu. Jako by si přál, aby to byl hrad pro veřejnost neviditelný. I jindy upovídaní kronikáři jsou v případě Karlštejna přímo tajemní. Neznáme ani rok jeho založení. Přestože to byla stavba mimořádně nákladná, o její historii nevíme téměř nic. Samozřejmě ani o záměru, proč byl vznikla. Vzácná informace o tom, že cílem Karla IV. bylo postavit si po vzoru francouzských králů letní sídlo, když některé stěny dosahovaly tloušťky téměř sedmi metrů, je nedůvěryhodná. Stejně tak není v historických pramenech doloženo, že Karlštejn měl být hradem sv. grálu. A tak nakonec jedinou jistotou zůstává, že od počátku počítal s umístěním nejvzácnějšího pokladu, říšských svátostin. Jejich správce byl z historické tradice nezpochybnitelným vládcem Svaté říše římské. Jenže shodou neblahých okolností říšský korunovační poklad pobyl ve zdech hradu pouze několik desetiletí. Oproti tomu české korunovační klenoty, s jejichž uložením zde ale Karel IV. nikdy nepočítal, vydržely za mnoha zámky dokonce několik staletí. Hrad Karlštejn je místem mnoha tajemství. Odhalit některá z nich bylo cílem této knihy. (verze v anglickém jazyce)

Praha a především Pražský Hrad se na konci 16. století staly evropským centrem nejen okultních věd, astrologie a alchymie, ale hlavně mezinárodní politiky, vědeckého bádání astronomů, lékařů a botaniků. Vůbec první hlavní město monarchie k sobě přitahovalo i nejslavnější umělce své doby : malíře, grafiky, sochaře i hudebníky. I když to bylo velmi krátké období, trvalo všeho všudy necelých 37 let, přesto se zapsalo do dějin evropské kultury zlatým písmem. Na začátku té hvězdné doby stál jediný muž. Snílek, samorostlý badatel, sběratel umění i přírodních zvláštností, velký podporovatel všeho tajemného ve světě kolem nás a hlavně mecenáš každého, kdo mohl rozšířit jeho poznání světa, císař Svaté říše římské, král český a uherský Rudolf II.

Město, které již víc než sto let neexistuje, a přitom bývalo jedním z nejvýznamnějších a dozajista také nejstarších středisek židovského etnika v Evropě. Podle legendy sem zamířili Izraelité po zboření legendárního Jeruzalémského chrámu, aby se stalo jejich Matičkou Prahou, Městem a Matkou v Izraeli. Od 16. století zjednodušeně židovské ghetto, které se v polovině 19. století změnilo na pátou městskou čtvrť. Na počest císaře Josefa II. byla pojmenována Josefov, z něhož se ve finále vyklubalo útočiště pražské chudiny.

Počátkem 20. století se v Praze přihodilo cosi výjimečného. Tehdy opěvovaný i zatracovaný kubismus, každopádně poslední vážně míněný moderní umělecký směr, zde utvořil svébytný proud. Mezi léty 1900 a 1914 se totiž domů vrátila řada talentovaných studentů z Vídně, ale i mladí umělci, kteří načerpali zkušenosti v Mnichově nebo Paříži. Obdivovali kubismus jako zcela nový pohled na svět i život, inspiraci jim poskytly spřízněné duše jako Pablo Picasso nebo Georges Braque. Zároveň hledali nové cesty, aby se oprostili od zbožné úcty vůči dosavadním tuzemským vzorům. Jejich avantgardní tvořivost se promítala nejen ve výtvarných dílech, ale rovněž v nábytku či užitém umění. Navíc hrstka odvážlivců přenesla slovník kubistických kompozic i do jazyka architektury. K nejvýraznějším osobnostem patřili Pavel Janák, Josef Gočár, Josef Chochol a Vlastislav Hofman. Přestože jejich kubistické okouzlení trvalo jen krátce, vzniklo v Praze téměř padesát výjimečných staveb v kubistickém duchu. Tvůrci je navíc dokázali překvapivým způsobem začlenit do historického kontextu města, do ucelené řady stavebních slohů, které určují neopakovatelný genius loci ulic a náměstí. Většina z těch domů stojí dodnes a přitahuje zaslouženou pozornost. Pražská kubistická architektura je neopakovatelný umělecký fenomén evropského významu, symbol moderní doby.

Kniha o dobrodružství, které se skrývá pod slovem egyptologie a je spojeno s objevy, jimiž naši archeologové jedinečným způsobem obohatili poznání starého Egypta. Je a zároveň tak trochu není o Miroslavu Vernerovi (1941), legendě české a světové archeologie. Bez jeho odborných znalostí, které se rozbíhají do mnoha oborů, ale také osobní odvahy, vytrvalosti a schopnosti vyjednávat by dnes česká egyptologie byla už dávno minulostí. Právě on byl totiž Univerzitě Karlově několik let jediným nositelem oboru, který byl určen ke zrušení. Přesto se mu podařilo vybudovat ústav s vynikající mezinárodní pověstí a v Egyptě získat archeologickou koncesi, která patří mezi nejvýznamnější.

Sarajevo, hlavní město Bosny a Hercegoviny, ležící na březích říčky Miljacky, fascinovalo Čechy od 19. století. Město okouzlovalo evropským Orientem, úzkými uličkami provoněnými kávou, zvláštní architekturou a krásnými dívkami, jejichž rysy byly formovány staletími míchání ras a národů. Kniha vypráví příběh Karela Paříka, Čecha, který se do Sarajeva dostal na konci 19. století, po okupaci Bosny rakousko-uherskou armádou. Pocházel z malé vesničky nedaleko Jičína a byl absolventem vídeňské Akademie výtvarných umění. V mimořádné době, která přála mladým talentům, se Pařík stal architektem a Sarajevo se mu stalo druhým domovem. Jeho dílem jsou významné sarajevské budovy, jako Národní divadlo, Zemská banka, Zemské muzeum, Aškenázská synagoga a katolická katedrála. Ačkoliv Karel Pařík patřil k předním evropským architektům, jeho jméno bylo po dlouhá desetiletí zapomenuto. Tato kniha přispívá k obnovení paměti na tuto výjimečnou osobnost.

Bohatě ilustrovaná kniha se v úvodu podrobně zabývá významem královské korunovace a průběhem tohoto obřadu, korunovačním řádem i osudem klenotů v dějinách - až do doby první republiky. Další část textu tvoří podrobný popis jednotlivých insignií, kdy v centru zájmu autora je především česká královská koruna, ale i ostatní součásti královského souboru (žezlo, královské jablko, pouzdro na svatováclavskou korunu a svatováclavský meč). Další oddíl knihy (sepsaný druhým autorem) tvoří esoterická úvaha a výklad skrytého poselství svatováclavské koruny a symbolika jejích jednotlivých drahokamů. Při tomto líčení autor vychází z obrazu české krajiny a raných dějiny země, obrací se k tajemství svatého grálu, jehož osud spojuje s osudem sv. Václava. I závěrečná kapitola nazvaná "Cesta králů" se vrací ke korunovačnímu obřadu jako obřadu iniciačnímu a královskou korunu pojímá jako jeho přímé vyjádření. - Kromě ilustrací a fotografií je kniha ještě v závěru doplněna bibliografií a abecedním rejstříkem.