Ivan Jemelka Livres

Autor poetickoprozaických črt V Šikmý ulici přichází s povídkovým souborem Králíček a Medvídek. Československo na začátku 60. let se s tím, co je teď, nedá srovnat. Před půl stoletím to tu bylo nepohodlný, nezdravý, všeho bylo málo, žádná spravedlnost ani svoboda. Nejspíš to ale taky byla doba, kdy přesto hodně lidí, ještě pořád, tak nějak věřilo v to starý, a podle mě furt vznešený heslo liberté, égalité, fraternité. S tím je dávno šlus. V Československu tuhle víru típla sovětská okupace a na Západě rozhádaná levice. Takže Evropa 60. let je možná ta křižovatka, na kterou bysme se mohli vrátit.

Soubor kratičkých příběhů psaných svérázným poetickým stylem, které se většinou odehrávají v Šikmé ulici a jejím okolím. Na malém prostoru a úsporným způsobem autor popisuje svět mezi Fuksovými sady, několika ulicemi a hospodou U bojovníka. Čtenáři svěřuje nálady, pocity a myšlenky, které se ho přitom zmocňují. Činí tak s důrazem na skromnost a neokázalost. Někdy jde jen o zábavný postřeh, jindy o hlubší, meditativní podtext. Okouzlení ženským tělem, sexualita a erotika jsou přitom častým námětem jeho básnivých vyprávění. Vede je běžným hovorovým jazykem, který sem tam přechází do argotu. Nejedná se ale jen o nějaký místní dekameron. Ve stručných historkách zní i kritický tón vůči přítomnosti, z níž se vytrácí lidskost.

Autor ve čtrnácti povídkách líčí osudy žáků VIII. A, kteří se musí srovnat s dospíváním, prvními milostnými vztahy a ztrátou. Žáci najednou stojí tváří v tvář zodpovědnosti, kterou musí převzít, a ne vždy je to jednoduché. Nechtěné těhotenství jedné žákyně a spolužák, který se jí za příslib sexu rozhodne pomoci, či dívka, jež se spřátelí s Korejkou a je následně unesena, jsou pouze částečnou ukázkou celého třídního kolektivu.

Šmoulov je příměstský satelit obývaný mladými středostavovskými rodinami. Poněkud výstřední seniorní trojice se v tom uniformním prostředí nudí. Rozptýlení hledá v pozorování Šmoulinek a Šmoulů, zvlášť v čase pandemie covidu - 19, a leccos také podniká, aby stereotypu satelitu unikla. Nakladatelská anotace.

Knih, které tematicky pojednávají příběhy z druhé světové války a doby poválečné, je jistě mnoho. Ač by strohý název Jemelkova románu Partyzán napovídal, že jde o další již téměř klasickou literární konstrukci, přece jen Partyzán přináší jiný, nezvyklý pohled, protože se jedná o příběh viděný dívčíma očima ženským pohledem. Autor nesleduje striktně časovou osu příběhu, naopak, poletuje časem, jak se mu zlíbí. Přesto má kniha pevný řád. Anka, její dcera Pepička, záhadný ON a řada dalších postav rozehrávají svoji partii zakotvenou v době válečného dění a v padesátých letech, nechvalně proslulých politickými procesy. Co se začne dít, až kdosi z nich najde poklad, o tom se může čtenář dočíst na stránkách tohoto jistěže přitažlivého románu.

Alfou i omegou Jemelkovy básnické sbírky jsou ženy. Ať už se jedná o jeho exmanželku, uhrančivou Juli nebo o náhodné známosti Hajnalku a Zošu. Své jepičí lásky většinou potkává za magických okolností, zjevujících se nečekaně z obyčejnosti a všednosti. Nejtíživější je pro básníka rozchod se svojí ženou, od níž se ne a ne odpoutat. Název sbírky není staromilským nostalgickým povzdechem nad osudem mužů nebo snad steskem po chlapech se syndromem supermuže s jedním Y chromozomem navíc. Absence opravdových chlapů je v tomto případě míněna jako synonymum pro úbytek mužů schopných vcítit se do ženy a pochopit ji. V obecném smyslu jako souznačné vyjádření pro nedostatek empatie vůbec.