Radomír Vlček Livres

Publikace představuje dějiny 18. století jako relativně samostatnou kapitolu ruských dějin. Šlo o dobu, v níž se odehrával proces dotváření skutečného moderního státu s jeho byrokratickými institucemi a oporami stavěnými na světském a duchovním pilíři. Základem byly reformy, které do praxe uvedl car Petr I., zvaný Veliký, a jeho kroky, které od počátku 18. století vedly ruskou pravoslavnou církev k přeměně ve skutečnou oporu sekularizující se státní mašinérie. Výklad se soustředí na politické události, obsahuje ale i zmínky o hospodářském vývoji, sociálních proměnách, vývoji vědy a umění, významných politických a filozofických názorech.

Sborník reprezentuje současný náhled na evropskou a severoamerickou historiografii 20. století, která prošla bouřlivým vývojem: Jde o období prohlubující se profesionalizace historie, dobu dominance sociálních a hospodářských přístupů a současně i čas výrazného ovlivnění historické vědy různými ideologiemi, ba autoritativními nedemokratickými režimy. Ústřední otázkou národních škol i jednotlivých osobností jsou proto nejen způsoby a metody historikovy práce, ale též problém základní svobody nutné pro každou vědeckou činnost i specifika jednotlivých zemí, která se značně lišila svými společenskými řády. Podobně jako v předcházejícím svazku se autoři zaměřili na známé i méně známé osobnosti a pokusili se o srovnání v rámci západní, střední a východní Evropy a zčásti i evropského a neevropského historiografického vývoje.

Monografie se zaměřuje na Rusko 18. století v politických a kulturně historických souvislostech, přičemž klade důraz na tradice, symboly a stereotypy. Rusko je vykresleno jako geopolitický celek s centrem v Sankt Petěrburgu, který navazuje na moskevský caesaropapistický stát. Výstavba Sankt Petěrburgu představovala modernizační krok, jehož dopady se však v každodenním životě projevovaly jen málo, zejména v mocenském a vojenském smyslu. Car, jakožto všemocný vládce, byl zodpovědný za udržení tradičního uspořádání; jeho slovo bylo zákonem. Ačkoliv 18. století přineslo sekularizaci, víra, zejména v křesťanskou ortodoxii, zůstávala pilířem každodenního života, zatímco církev se stala státní institucí. Car byl v lidovém vnímání ochráncem obyvatel a jeho vize „lepších zítřků“ byla utvářena očekáváním budoucích změn. Toto století transformovalo Rusko v pyramidální byrokratický stát, který plnil carova rozhodnutí. Přestože došlo k pozitivním změnám ve vědě, umění a vzdělávání, mnohé z těchto pokroků byly brzděny neochotou měnit zvyklosti. Sociální, ekonomické a právní rozdíly mezi privilegovanými a širokými vrstvami se prohlubovaly, a to i díky historickým kořenům. Monografie se rovněž zamýšlí nad tím, proč některé tradice přežily do moderní doby.

Autoři kolektivní monografie se snaží ukázat postupnou přeměnu Krymu od multikulturní křižovatky antického světa po kolonii Ruska. Kniha se mj. věnuje oběma anexím Krymu a vysvětluje, za jakých okolností se Krym stal ruským. Dvě základní studie o dějinách Krymu a ruské literatuře s krymským tématem doplňují dílčí studie z oblasti archeologie, polské a ukrajinské literatury. Kniha akcentuje ruské imperiální vědomí a snahu o okupaci Ukrajiny, k níž byla anexe Krymu v roce 2014 přípravným krokem.

Sborník příspěvků z konference věnované revoluci ruské, která se konala na podzim v roce 2007 na půdě Filozofické fakulty MU v Brně a již zorganizovalo Výzkumné středisko pro dějiny střední Evropy, Historický ústav AV ČR, v.v.i. a Centrum pro studium demokracie a kultury. Ruská revoluce v roce 1917 představuje přelom evropských i světových dějin 20. století, jenž změnil politickou, hospodářskou i kulturní situaci v mnoha zemích. Rovněž představuje mezník, který ovlivnil značným způsobem i historiografii a vůbec přemýšlení o dějinách. Před čtenářem vyvstává celá řada významných témat – od Masarykova pohledu na Rusko a jeho vývoj v moderní době přes problematiku ruských Čechů, pohled na revoluci v dílech ruských emigrantů a dalších zahraničních i českých badatelů až po současné vědecké interpretace. Součástí korpusu jsou i dva politologické rozbory, které se pokoušejí začlenit ruskou revoluci do kontextu nedemokratických režimů i do souvislostí výuky.

Reprezentativní sborník příspěvků ze dvou konferencí pořádaných Historickým ústavem FF MU, Historickým ústavem AV ČR a CDK. Publikace shrnuje vývoj poznání o fenoménu revoluce v západní i východní Evropě prostřednictvím rozboru děl významných autorů (E. Burke, J. Michelet, A. Tocqueville, F. Furet, M. Ozouf, L. Hunt a další), ale také prostřednictvím rozboru základních výkladových paradigmat (romantismus, pozitivismus, marxismus, „nová historie“ aj.). Autoři příspěvků jsou předními odborníky na danou problematiku (D. Tinková, R. Slabáková, J. Válka, R. Vlček, M. Hlavačka, F. Holeček, M. Řepa a další) a přinášejí do českého prostředí nové interpretační akcenty.

Historie životního příběhu Vladimíra Iljiče Lenina, historie jeho „druhého života“ včetně vytvoření ikony vůdce světového proletariátu, která nepostrádá náboženský rozměr, je autorům této publikace vhodnou látkou k promýšlení zásadních otázek. Je působení této jistě charismatické osobnosti a jejího hnutí pochopitelné v rámci ruské politiky, myšlení a kultury? Nebo je možné mluvit o radikálním vybočení nejen z ruských, ale případně z evropských dějin s jejich silnou vazbou na křesťanství, s jejich akcentem na důstojnost lidské osoby a důrazem na politický, a tedy kompromisní způsob jednání? Autoři samozřejmě odpovídají na tyto otázky různě, podle svého přesvědčení, metody i oblasti zájmu. Každý z nich se ale poctivě pokouší vyrovnat s fenoménem „Lenin“, s významem jeho díla pro další dějiny Ruska i Evropy i s klíčovou otázkou: Existuje v dějinách kontinuita s případnými diskontinuitami, nebo se jedná pouze o konstrukt v myslích historiků?

V prvé části rozebírá F. Šístek proměny vnímání Černé Hory českou veřejností od balkánských válek do konce existence meziválečného Československa. M. Marek zevrubně pojednává o hospodářských a obchodních stycích Baťových závodů se Sověty v letech 1918–1938. Dvojice historických geografů M. Fňukal a M. Šrubař analyzuje rozsáhlé migrace v prostoru bývalé Jugoslávie v letech 1991–2006. Ve druhé části Ladislav Hladký rozebírá ve svém článku patnáct let nejnovější kulturní a vědecké spolupráce mezi Českou republikou a Slovinskem, včetně úsilí historiků obou zemí o podrobné zmapování a zhodnocení dosavadních dějin česko-slovinských vztahů. Z. Vydra přináší informace o třísvazkovém kompendiu mezinárodního autorského kolektivu vedeném předními britskými rusisty The Cambridge History of Rusia.