Hana Kosáková Livres

L. Lunc ve svých textech vykresluje chaos revoluční doby, proměnu lidské individuality pod vlivem moci a demytizuje rovnostářskou sociální utopii. Mezi jeho povídkami najdeme humorné grotesky satiricky ztvárňující novou sovětskou realitu a její ideologická klišé, prózy zabývající se reflexí židovské identity a stylizované starozákonní příběhy. Jsou zde i texty jeho tří dramat: Mimo zákon, Město pravdy, Opice jdou. Z ruských originálů přeložila, uspořádala, komentáři opatřila a doslov napsala Hana Svobodová. Přílohu (nekrology a ohlasy na pražskou inscenaci Luncovy hry Mimo zákon) sestavil Michal Kosák a Hana Svobodová.

Před patnácti lety přečetl Ivan Matoušek na pokračování svůj obsáhlý román Spas. U příležitosti této události vychází nahrávka s úplným záznamem tehdejšího Matouškova přednesu, doprovozená brožurou, která obsahuje deníkové záznamy Ivana Matouška, vzpomínky účastníků a fotodokumentaci.

Předkládaná edice zpřítomňuje polemické střetnutí stoupenců formalistického a marxistického pojetí umění, k němuž došlo v Rusku (SSSR) v první polovině dvacátých let minulého století. Cílem je ukázat vymezování obou přístupů k literatuře, stejně jako vývoj a důsledky dané konfrontace. Polemika mezi marxismem a formalismem představuje zásadní střet určující pro utváření veškerých uměnovědných disciplín po celé 20. století. Metodologie formální školy (zastoupená zde V. Šklovským a B. Ejchenbaumem) akcentuje analytický, dílocentrický přístup. Marxistický tábor, vyzdvihující společenský dosah umění, je představen argumenty L. Trockého a A. Lunačarského. Doprovodná studie mapuje nejen hlavní teze a odhaluje argumentační zázemí, dobovou terminologii a autority, na něž se obě strany odvolávají, ale ukazuje i širší kontext jednotlivých polemických vystoupení a začleňuje další diskutéry, kteří na spor reagují po svém (okruh M. Bachtina, R. Jakobson a další). V neposlední řadě se stává zřejmým, jak toto střetnutí nezůstalo bez vzájemných vlivů a odezvy na obou stranách: marxističtí kritici přejímají některé formalistické termíny a obraty (lze také sledovat výzvy k jakémusi „smíření“ obou přístupů); formalismus se ve své další fázi pozoruhodným způsobem vypořádává se sociálním rozměrem v umění.

Debut Hany Kosákové (1978) obsahuje jednak texty, které se vztahují k profesnímu životu pracovnice v oblasti humanitních věd, jenž ve své provozní rovině vykazuje sílící příznaky absurdity zrcadlící znepokojivé směřování celé naší civilizace. To se odráží i ve druhé určující tematické poloze s motivy ze soukromého života té samé dnešní ženy, která je také manželkou, matkou, účastnicí i pozorovatelkou soudobé městské každodennosti. Celek má povahu mozaiky lakonických záznamů, poznámek, postřehů, črt a glos deníkového rázu. Kniha je znepokojivou směsí, v níž se mísí věcnost s jazykovou hrou, naivita s rafinovaností, insitnost s poučeností, vtip s vážností, prvotní údiv s jízlivou ironií, ostrá sebereflexe se společenskou kritičností.

Kniha Střední, jižní a východní Evropa a rok 1918: společenské a mezinárodní souvislosti navazuje na sérii publikací projektu Konference mladých slavistů spojeného s Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy. 11 textů od účastníků již čtrnáctého konferenčního ročníku ze 7 zemí (Bulharsko, Česká republika, Chorvatsko, Polsko, Rusko, Slovensko, Ukrajina) je rozděleno do tří oddílů (Jazyk, Literatura, Dějiny a kultura). Jazykově (bulharština, čeština, chorvatština, polština, ruština, slovenština, ukrajinština) a tematicky různorodé odborné studie zasazují události a odkaz roku 1918 do širšího časového a teritoriálního rámce. Nehledě na různé výsledky procesů vyvolaných první světovou válkou a lety poválečnými spojují očekávání tehdejších politických elit i prostých lidí velkou část států střední, jihovýchodní a východní Evropy. Pro některé národy znamenal rok 1918 zisk vlastní státnosti, jiné národy získaly společně s vlastním státem i politická práva a občanské svobody, pro další byla tato dějinná etapa obdobím zklamaných nadějí. Pro všechny však zůstává vzpomínka na onu dobu pevně ukotvena v historické paměti.

Kniha Slované: nacionalismus a národní stereotypy navazuje na sérii publikací projektu Konference mladých slavistů spojeného s Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy. Osm odborných studií v češtině, ruštině, ukrajinštině od účastníků již šestnáctého konferenčního ročníku ze tří zemí (Česko, Chorvatsko, Ukrajina) je rozděleno do dvou základních oddílů (Literatura, Dějiny a kultura). Představitelé nastupující vědecké generace formou dílčích tematických sond zkoumají, jak jednotlivá slovanská prostředí v literatuře, publicistice a ve filozofickém myšlení reflektovala nejen sebe sama, ale i sousední národy a státy. Přispěvatelé sborníku ukazují, nakolik některé představy vzdálené minulosti zůstávají potenciálně nebezpečné, či naopak na první pohled málo realistické a pro někoho možná fantasmagorické vize se v dnešním světě bohužel stávají skutečností. V kontextu trvajících problémů naší části Evropy upozorňují na to, jak k životu probuzená nacionalistická mytologie a historicky dané předsudky mohou ovlivňovat fungování moderní společnosti a s jakou lehkostí lze s jejich pomocí manipulovat sociálním vědomím. Obecným přáním organizátorů konference i editorů knihy tak bylo především motivovat ke kritické reflexi národních stereotypů, bez které se neobejde cesta k překonání aktuálních konfliktů a nebude možná ani budoucí vzájemná komunikace a spolupráce.

17 textů od účastníků již patnáctého konferenčního ročníku ze 6 zemí (Česko, Chorvatsko, Polsko, Rusko, Slovensko, Srbsko) je rozděleno do tří základních oddílů (Jazyk, Literatura, Dějiny a kultura). Jazykově (čeština, chorvatština, polština, ruština, slovenština, srbština) a tematicky různorodé odborné studie postihují různé roviny a projevy vzájemných komplikovaných vztahů mezi Ruskem a slovanským areálem. Publikované příspěvky ukazují, že Rusko působilo na menší národy nejen vojenskou silou a mocenským vlivem, ale i svou kulturou a jazykem, bez nichž si novodobý vývoj slovanských etnik můžeme těžko představit. Východní slovanská říše do společenského a kulturního kontextu vstupovala rovněž ve své mytizované podobě jako prostor, kam ostatní národy opakovaně projektovaly vlastní cíle a plány, a v neposlední řadě se ocitla za vlastními hranicemi i jako početná a aktivní emigrace.

Kniha Křižovatky Slovanů navazuje na sérii publikací slavistického projektu spojeného s Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy v Praze. 21 textů tohoto svazku je rozděleno do čtyř dílčích oddílů (Jazyk, Literatura, Dějiny, Kultura). Autoři z řad účastníků již desátého ročníku Konference mladých slavistů z 10 zemí (Bulharsko, Česká republika, Chorvatsko, Maďarsko, Německo, Polsko, Rakousko, Rusko, Slovensko, Ukrajina) se z perspektivy různých vědeckých disciplín kriticky a nepředpojatě zamýšlejí nad uzlovými momenty časově vzdálenější i nedávné historie slovanského areálu. Představitelé nastupující badatelské generace tak ve formě kratších studií odkrývají vzájemné průsečíky mezi různorodými jazyky, kulturami a literaturami, které se na prostoru střední, jihovýchodní a východní Evropy potkávaly a vzájemně ovlivňovaly.

Kniha Slované mezi tradicí a modernitou navazuje na sérii publikací projektu mladých slavistů, spojeného s Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy v Praze. 16 textů tohoto svazku je rozděleno do čtyř dílčích oddílů (Historická sekce, Jazyková sekce, Kulturní sekce, Literární sekce). Představitelé nastupující badatelské generace z 8 zemí (Česká republika, Maďarsko, Německo, Polsko, Rusko, Slovensko, Švýcarsko, Ukrajina) nabízejí osobitý a inspirativní pohled na jeden z klíčových problémů slovanského areálu, za který lze pokládat symbiózu i střetání odkazu minulosti, tradičních hodnot s modernizačními tendencemi. Členové mezinárodního autorského kolektivu ve formě dílčích studií a z různých vědeckých hledisek (lingvistika, literární věda, historie, kulturologie) zkoumají dynamický vztah mezi historickým dědictvím a výzvami soudobého světa ve střední a východní Evropě.