Rudolf Urbánek Livres

Sborník vybraných historických prací akademika Urbánka, vydaný k osmdesátým narozeninám autorovým, týká se různých husitských motivů celého údobí (Hus, Tábor, Kutná Hora, Žižka, bitvy, Roháč, polní roty na Slovensku, Poděbrad, Šimon ze Slaného, Göttinský rukopis). Úvahy a studie jsou otištěny v původním znění, takže odpovídají literární situaci doby, v níž vznikly a jsou i dokumentem vývojové autorovy cesty. V závěru knihy připojena rozsáhlá bibliografie jeho prací, včetně rukopisů a netištěných přednášek.

Laichterova řada Českých dějin: Volání po souhrnném díle, moderní syntéze českých dějin, se objevilo po vydání velké a dobře podložené práce Adolfa Bachmanna (Geschichte Böhmens I., 1899). Tehdy se také ukázalo, že Palackého záslužné dílo je překonáno jak metodicky, tak koncepčně,zejména pak, když se v bojích o Rukopisy zformovalo moderní, německým a francouzským pozitivizmem ovlivněné české dějepisectví v podobě tzv. Gollovy školy. Gollův žák Václav Novotný (1868 – 1932), jenž na sebe upozornil důkladnými pracemi k době husitské, byl také jmenován vedoucím redaktorem nového podniku. V původním rozvržení měl dějiny dovést až do roku 1437, kde zahájil svou práci jiný Gollův žák Rudolf Urbánek (1877 – 1962). Ten měl zpracovat české dějiny až do nástupu Habsburků (1526), dobu předbělohorskou měl zachytit Bohumil Navrátil (1870 – 1936) a pobělohorskou Vlastimil Kybal(1880 – 1959). Po Novotného smrti se redakční práce chopil Kamil Krofta (1876 – 1945), přičemž Novotného závazky na sebe vzal Josef Šusta (1874 –1945). Laichterova řada Českých dějin však již nebyla dokončena. Přesto náleží k „zlatému fondu“ české historické práce, k níž se později přihlásili František Kavka a Josef Macek.

Deník panoše Jaroslava o poselstvu Albrechta Kostky z Postupic k Ludvíkovi XI, králi francouzskému, r. 1464 a Deník Václava Šaška z Bířkova o jízdě pana Lva z Rožmitálu po střední a západní Evropě r. 1465-1467, doplněný výňatky ze zápisků Gabriela Tetzla..

Publikace obsahuje pramenný materiál o průběhu volby Jiřího z Poděbrad, opatřený edičními poznámkami. Úvodní studie seznamuje se vznikem a průběhem kampaně, která kolem volby byla rozpoutána, a zaujímá k ní stanovisko vyplývající z dnešního stavu historického výzkumu. 6x foto přílohou

Laichterova řada Českých dějin: Volání po souhrnném díle, moderní syntéze českých dějin, se objevilo po vydání velké a dobře podložené práce Adolfa Bachmanna (Geschichte Böhmens I., 1899). Tehdy se také ukázalo, že Palackého záslužné dílo je překonáno jak metodicky, tak koncepčně,zejména pak, když se v bojích o Rukopisy zformovalo moderní, německým a francouzským pozitivizmem ovlivněné české dějepisectví v podobě tzv. Gollovy školy. Gollův žák Václav Novotný (1868 – 1932), jenž na sebe upozornil důkladnými pracemi k době husitské, byl také jmenován vedoucím redaktorem nového podniku. V původním rozvržení měl dějiny dovést až do roku 1437, kde zahájil svou práci jiný Gollův žák Rudolf Urbánek (1877 – 1962). Ten měl zpracovat české dějiny až do nástupu Habsburků (1526), dobu předbělohorskou měl zachytit Bohumil Navrátil (1870 – 1936) a pobělohorskou Vlastimil Kybal(1880 – 1959). Po Novotného smrti se redakční práce chopil Kamil Krofta (1876 – 1945), přičemž Novotného závazky na sebe vzal Josef Šusta (1874 –1945). Laichterova řada Českých dějin však již nebyla dokončena. Přesto náleží k „zlatému fondu“ české historické práce, k níž se později přihlásili František Kavka a Josef Macek.