Josef Kostohryz Livres

Autor je básníkem, který tvořil v osamělosti nikoliv lidské, ale duševní a snažil se vnímat, co se děje v jeho okolí. Jeho verše vypovídají o stesku a lidské zradě. Verše jsou psány skvostným básnickým jazykem. Základem výboru je samizdatové vydání veršů autora z r. 1987. Doslov Bedřich Fučík.

The drama of the definitive end of the Eastern Roman Empire and Byzantium is a gripping portrayal of a tragic chapter in the history of Christian civilization as it confronts the rise of the Ottoman Turks under the banner of Islam. This work of historical nonfiction by British historian Steven Runciman narrates the gradual decline of Eastern imperial power and the growing strength of the sultans, highlighting the West's indifference and unwillingness to provide assistance. It vividly recounts the fateful days leading up to the decisive battle for Constantinople in May 1453.

Původně březinovsky široký patetický Kostohryzův verš, nesený intonační linií, zde nabyl sevřenější podoby a bohatšího členění, aby se v pozdní sbírce Eumenidy opět rozlil do šíře (tentokrát pod vlivem Hölderlinovým). Příznačné horečnaté vize v ní autor navozoval reálnými situacemi zvláště v motivech vzpomínkových a milostných.

Souborné básnické dílo včetně dosud nepublikovaných, či pouze časopisecky a pod pseudonymem otištěných veršů. Básník, spisovatel, překladatel, intelektuál evropského rozhledu Josef Kostohryz (1907-1987) se narodil v jihočeských Křenovicích, vesničce nedaleko Bernartic. Krajina domova byla jedním z trvalých zdrojů inspirace jeho literární tvorby, kterou významně ovlivnil také pobyt v Itálii, kde v letech 1934 až 1936 studoval a přednášel na Istituto per l´Europa Orientale v Římě. V roce 1951 byl zatčen a pro špionáž a velezradu odsouzen v procesu s tzv. Zelenou internacionálou na doživotí. Podmínečně byl propuštěn 21. 12. 1963 a rehabilitován až v roce 1990.

Předkládanou knihu tvoří šest povídek, které autor napsal v průběhu čtyřicátých let a nakladatelství Vyšehrad je chtělo pod názvem Osudy vydat v roce 1948. Původní sazba však byla rozmetána. Básník, spisovatel, překladatel, intelektuál evropského rozhledu Josef Kostohryz (1907-1987) se narodil v jihočeských Křenovicích, vesničce nedaleko Bernartic. Krajina domova byla jedním z trvalých zdrojů inspirace jeho literární tvorby, kterou významně ovlivnil také pobyt v Itálii, kde v letech 1934 až 1936 studoval a přednášel na Istituto per l´Europa Orientale v Římě. V roce 1951 byl zatčen a pro špionáž a velezradu odsouzen v procesu s tzv. Zelenou internacionálou na doživotí. Podmínečně byl propuštěn 21. 12. 1963 a rehabilitován až v roce 1990.

Román se odehrává v Benátkách osmnáctého století.Na pozadí karnevalových slavností a půvabné přírody benátské republiky je tu s vynikajícím psychologickým mistrovstvím líčen milostný vztah a posléze osudové přátelství primadony slavné divadelní společnosti komedie dell'arte Dory Ricciové k voltairiánskému šlechtici Pietru Antoniu Grataro'lovi.

Un chef-d'oeuvre de la littérature d'anticipation écrit en 1931 et dans lequel A. Huxley montre non pas le progrès de la science en tant que tel, mais le progrès de la science en tant qu'il affecte les individus humains.

Le baron de Sigognac est un noble sans fortune qui part avec une troupe de comédiens. Il tombe amoureux d'Isabelle, une jeune actrice très raffinée. Pour défendre sa belle, le baron doit affronter un duc impertinent qui veut la séduire. Le baron va-t-il réussir à défendre son grand amour ? [4e de couverture]

Působivé vyprávění románu Mládí, mládí... - což jsou také první slova známé fašistické hymny - je svědectvím dramatu italské mládeže v desetiletí 1935-1945. Na osudech vysokoškolských studentů univerzity v Paduse v Pádské nížině - hlavně Giulia Govoniho a jeho spolužáků - se odvíjí široké pásmo děje s nesčetnými událostmi, zvraty a epizodami. Kniha je jakousi živou historií, psanou člověkem, který to vše prožil, se snahou o přesné a objektivní zachycení atmosféry a dějů. Lidé v ní vystupují ve své rozporné, proměnlivé a svářící se podobě.

Sbírka veršů básníka katolického směru a překladatele (nar. 1907), který se vrací do literatury po letech nedobrovolného odmlčení (předchozí sbírky: Prameny ústí, Rekviem, Ať zkamení). Básně psané volným veršem postihují v chmurném šerosvitu pocity člověka, kterého politická nepřízeň minulých let uvrhla do životního osamocení a který se po přestálém utrpení vrací do života poznamenán (Vracím se, / váhavě, jako se z ciziny desperát vrací, / jenž nemá střechu a komín ni příznivou duši.), bohatší o souzvuk s podobně postiženými a s moderním člověkem vůbec a kterému nezbývá než zachycovat již jen míjení času, mizení (Jednorožec mizí), vzpomínky na staré lásky, přátele a oddávat se loučení.

Historicko-filozofické dílo představuje analýzu údělu ženy a obhajobu jejích práv. Výbor uspořádal, předmluvu a doslov napsal Jan Patočka.

Je to príbeh pre dievčatá, chlapcov, radných pánov a obchodníkov s rozličným tovarom. Je to príbeh o dievčatku Florentíne. Je to najtenšie a najchudšie dievča, ktoré pobehuje po našom veľkom meste. A v miliónovom meste to už čosi znamená. Aj nahladnejší ľudožrút by pri pohľade na Florentínu stratil chuť, aká je tenká... viac sa dočítate v knižke. Verše prebásnil Ján Buzássy.

Výbor z poesie slavného anglického „jezerního básníka“.