José Maria Eça de Queirós fut un romancier portugais qui introduisit le Naturalisme et le Réalisme dans la littérature portugaise. Ses œuvres, souvent empreintes d'ironie et de critique sociale, exposaient les défauts de la société portugaise traditionnelle et visaient la réforme. Eça de Queirós est considéré comme le plus grand romancier portugais du XIXe siècle, jouissant d'une renommée internationale qui dépassait les frontières de son pays. Son style unique et sa représentation perspicace de la nature humaine font que son écriture résonne encore aujourd'hui auprès des lecteurs.
Numa manhã de um Inverno frio e pessimista em Paris, o cosmopolita Jacinto decide regressar à sua Tormes natal, pacata vila das serras portuguesas, acompanhado por Zé Fernandes, narrador-personagem desta história. «Novela fantasista», assim lhe chamou Eça de Queiroz, A Cidade e as Serras faz um retrato dos contrastes entre a excitação da vida citadina e a genuína beleza da vida no campo. Escrita na fase final da vida do autor, esta obra viria a ser publicada apenas em 1901, um ano após a morte de Eça de Queiroz. A Cidade e as Serras de Eça de Queiroz
England in the 1880s: the aristocracy stoically endures the tedium of country-bound weeks in winter, when fashion forbids their showing themselves in London. Lord Beaconsfield's death is mourned - and a national myth is buried. The Times remains the watchdog of the English conscience. Abroad, John Bull is sweetly reasonable; Irish rebels must not be allowed to incommode English landlords; Egyptian rebels must by taught to respect their established rulers (and of course, British interests must be safeguarded). Meanwhile, in Newcastle-upon-Tyne, an obscure young Portuguese consul, Eca de Queiros, writes regular letters to his Brazilian readers, giving a dry, gently amused, if not wholly impartial, account of these and other English activities. If his facts are sometimes a shade garbled, ad his irony occasionally cruel, his descriptions of people, places and events are always lively and vigorous. He shows a propoensity for blowing raspberries at our more venerable institutions - the Times he finds incessently amusing - but, read as a corrective to the British propoganda of the period, "Letter from England" provide a vivid glimpse of late-Victorian Britain as an eminently civilized European would have seen it.
Carlos, heir to a great fortune, becomes a doctor and drifts along spending time at the theater, reading, and having affairs, until he falls deeply in love but has to hide a terrible secret.
Teodorico Raposo, the novel's anti-hero, is a master of deceit, one minute feigning devotion to his rich, pious aunt in order to inherit her money; the next, indulging in debauchery. Spurred on by the desire to please his aunt, and in order to get away from his unfaithful mistress, Teodorico embarks on a journey to the Holy Land in search of a holy relic. The resulting fiasco is a masterpiece of comic irony as religious bigotry and personal greed are mercilessly ridiculed.
Primeiro grande êxito literário de Eça de Queirós, este romance é marcado por uma análise minuciosa da sociedade de seu tempo. O autor usou da ironia, da linguagem coloquial e direta e, principalmente, do olhar atento sobre o cotidiano para revelar a intimidade da vida burguesa. Luísa é casada com Jorge e leva uma vidinha tão segura quanto entediante. O sonho, o romantismo e o desejo são despertados pela chegada do primo Basílio à Lisboa. Ao optar pelo adultério como tema central, a intenção do autor era provocar a discussão. Eça é o grande mestre do romance português moderno e certamente o mais popular entre os escritores do século XIX em Portugal e no Brasil.
Zbierka piatich vybraných poviedok od významného portugalského realistu Eçu de Queirósa, nazvaná po jednej z poviedok Daždivý deň.
Hoci Eça žil a tvoril v druhej polovici 19. storočia, vďaka svojmu rozprávačskému majstrovstvu, nevtieravému humoru a prenikavému pozorovaciemu talentu v ničom nezaostáva za súčasnými spisovateľmi. Ukáže vám Portugalsko, ako ho poznal on, a vy sa presvedčíte, že svet, v ktorom žil, sa od toho nášho až tak veľmi nelíši.
Kniha představující neznámou tvář portugalského klasika (1845–1900) sestává z dochovaných dopisů čerstvě zesnulého „nejzajímavějšího Portugalce 19. století“, uvedených osobní vzpomínkou jeho přítele.
Carlos Fradique Mendes je zde velmi konkrétně určen jako dandy, rentiér, kosmopolita, dobrodruh, polyhistor a odmlčevší se básník, přesto však lze mluvit o „korespondenci jedné abstrakce“. Na pohled autentický vydavatelský počin totiž navazuje na romantickou tradici „nalezeného rukopisu“ a od Fradikovy schopnosti dočasně přitakat rozličným absolutním pravdám je už jen krok k modernistické heteronomii, bujení nezávislých tvůrčích osobností v jediném autorském subjektu.
Prozatím se nám pod rouškou reality, která je fikcí, s neodolatelným humorem předkládá ironická suma západního myšlenkového světa konce 19. století a v konfrontaci s ním se klade se otázka pravé portugalské identity.
Doprovodnou studii napsala Vlasta Dufková.
Román nejvýznamnějšího portugalského spisovatele podává nelítostnou analýzu portugalského maloměšťáckého prostředí a kritiku klerikalismu a života duchovenstva na sklonku 19. stol. Jeho děj se odehrává na malém provinčním městě během jednoho roku. Je zalidněn vtipně a mnohde i s ironickým postřehem vykreslenými postavami a postavičkami z řad maloměšťáků i duchovních, kteří se točí kolem stěžejní dvojice románu, kolem pátera Amara a mladé dívky Amélie, kteří se milují. „Zločinem“ zde není míněno překročení církevního předpisu o kněžském celibátu, ale skutečný „světský“ zločin, trestný podle kteréhokoliv státního zákoníku, jehož se Amáro dopouští, aby se zbavil nežádoucích následků své „lásky“ s Amélií.
Román největšího portugalského prozaika 19. století zachycuje proměnu mladého muže ze zastánce městského života na milovníka venkova. Eça de Queiroz se na příběhu dvou přátel, Hyacinta a Josého, zamýšlí nad hodnotou technických a civilizačních vymožeností městského způsobu života konce 19. století. Bohatý Hyacint, jakožto představitel městského stylu, cítí odpor k venkovu a manuální práci, zatímco José se s městem vyrovnává obtížněji a varuje před jeho negativními dopady na lidskou inteligenci. Když Hyacint odjíždí ze svého pařížského domu na venkovskou usedlost v portugalských horách, plánuje si zmírnit nepohodlí, avšak ztráta předem poslaných věcí ho donutí improvizovat. Postupně se propadá do krás horské přírody a idylického venkovského prostředí. Autor s jemným humorem rozvíjí téma obrody prostřednictvím návratu k historickým kořenům a tradicím, varuje před negativy civilizace a označuje město za iluzi, v níž skončila mravní svoboda člověka. V románu je plasticky vykreslen obraz Paříže i svérázní obyvatelé portugalských hor, což činí toto dílo výjimečným v jeho odkazu.
