The collection features 19 poems and songs by Bulat Okudzhava, a celebrated Russian bard, alongside 9 autobiographical sketches. Presented in a bilingual format, it offers English and Russian texts on facing pages, allowing readers to appreciate both the lyrical beauty and personal insights of Okudzhava's work. This format enhances accessibility for those interested in Russian literature and culture.
Vzpomínková próza Bulata Šavloviče Okudžavy (narozen 1924) zachycuje období autorova dětství, dvacátá a třicátá léta, prožitá střídavě v Moskvě, na Urale a v rodném kraji jeho rodičů. Na osudech početných chlapcových příbuzných - tet, strýců, babiček, dědečků, ale především otce a matky - je sugestivně vylíčena atmosféra vzmáhajícího se ruského bolševismu a následné trpké prozření a rozčarování. Okudžava se stává bezděčným účastníkem těchto politických bojů, majících pro mnohé členy rozvětvené rodiny tragické důsledky, a po šedesáti letech se pokouší se svou zkušeností vyrovnat autobiografickou prózou.
Bulat Šalvovič, (1924 – 1997) ruský básník, prozaik, hudebník (šansoniér) arménského a abchazského původu. Představitel moderní ruské písňové lyriky. Rozsáhlý historický román kreslí v podobě fiktivních zápisků carského důstojníka obraz ruské společnosti v druhé polovině 19. stol.
Básně tohoto výboru jsou přeloženy ze sbírek Ostrova (1959), Vesjolyj barabanščik (1964), Mart velikodušnyj (1967) a Arbat, moj Arbat (1976). Několik písní bylo přeloženo podle gramofonových nahrávek firmy Melodija. Poslední báseň výboru je z almanachu Děň poezii (1979) a v době vzniku výboru byla poslední otištěnou autorovou básní. (podle ediční poznámky Petra Kovaříka)
Ján Štrasser vybral a preložil jeho najznámejšie piesne a básne. Pre čitateľov, ktorí ovládajú ruský jazyk, je každý preklad sprevádzaný originálom. Básne dopĺňajú textové štúdie Jiřího Vondráka (priateľa Bulata Okudžavu), Valerija Kupku a úvod Jána Štrassera. V knihe nájdete fotografie Jiřího Vondráka. Súčasťou knihy je CD z koncertu Bulata Okudžavu v Brne v roku 1995.
Román známeho ruského básnika, známeho aj ako autora a interpreta originálnych šansónov a balád. Pozostáva zo štyroch častí, každá má iného rozprávača a iný uhol pohľadu. Prvú časť tvoria zápisky generála Opočinina, ktorý sa chystá usporiadať slávnostný obed na Bonapartovu počesťa pritom spáchať naňho atentát. V druhej časti francúzska speváčka Louisa žijúca v Petrohrade a Moskve vyrozpráva okrem svojich ľúbostných historiek aj trpké spomienky na neslávny odchod z Ruska. O láske oddanej i o láske neláskavej na pozadí búrlivých udalostí sa dozvedáme z rozprávania mladej statkárky Varvary...
Románová groteska zpracovává historicky doloženou událost ze života L.N. Tolstého v r. 1862, jež do životopisných knih o něm vešla pod jménem "případ Šipov", příběh carského tajného agenta, který měl spisovatele vjeho jasnopoljanském domě hlídat, který však peníze propil, do Jasné Poljany nedojel a o spisovateli podával fingovaná hlášení. Román je montáží autorského vyprávění a groteskně působících policejních dokumentů.
Krutý prosinec 1825, kdy bylo carem potlačeno první demokratické povstání v Rusku, patří od té doby k oblíbeným a častým tématům ruské poezie a prózy. Také Bulat Okudžava zaujatě studoval archivní dokumenty o procesu s plukovníkem Pestělem a dalšími děkabristy, chtěl o nich napsat hru. Na úředním zápisu procesu ho však zarazilo, že byl napsán téměř negramotně. Kdo byl asi pachatelem tak směšných chyb? Nikdo neví. A tak se zrodil "nebohý" Avrosimov, zrzavý statkářský mladík pěkného vzhledu, přicházející z hloubi patriarchálního života, aby udělal kariéru v sídelním městě. Shodou náhod se před ním otevírá pohled na základní otázky člověka v soukolí společenských pořádků. Vášeň ke kariéře ustupuje elementárním lidským sympatiím. Ale i ty se nakonec uplatňují v chaotických projektech sňatků, milostných dobrodružství či spiknutí. Avrosimovův příběh - jako příběhy všech "mladých mužů" - končí zklamáním a odchodem do ústraní. Ve srovnání s literaturou 19. století, s romány "ztracených iluzí" nebo "citové výchovy", je tu však jeden velký rozdíl. Okudžava je ironický vůči svému hrdinovi i vůči "soukolím", v nichž se ocitá. Svět, který přišel dobýt jeho Avrosimov, byl přízračný a nicotný - a ztráta nebyla tak veliká.
