Věra Smetanová Ordre des livres (chronologique)

Ce roman écrit en 1760, suite à des confidences qu'une jeune fille révoltée envoie à un marquis afin qu'il l'aide à s'enfuir du couvent où elle est retenue prisonnière, fit scandale parce qu'il révélait au public le drame des vocations forcées, mais aussi parce qu'il décrivait malicieusement, derrière les hauts murs des institutions religieuses, des moeurs dignes de ce siècle libertin.

Zajímavý a čtivý soubor povídek od významného autora (básník, prozaik...) přelomu minulých století. Výbor není jednotvárný, povídky jsou dvojí: náboženské (těžkopádné), točící se kolem víry, a světské (lehkonohé) o místech a městech a zajímavých a podivných lidech v nich, jsoufantastické, plné tajemství, magie a brutálního života. Zároveň ale vypráví o každodennosti, o běžném životě své doby. A když se začtete, zjistíte, že s Kristem byli ukřižováni i Otec a Duch svatí, že lze zmizet ve zdi, přenášet těla na dálku a že procházka městem je uměním!

Génial précurseur, découvreur de talents, inventeur de " l'artiste moderne ", personnage légendaire et pittoresque, le grand marchand d'art Ambroise Vollard (1866-1939) fut également un conteur hors pair. Dans ces souvenirs à bâtons rompus, il retrace son parcours et relate, avec humour et nonchalance, ses rencontres, ses relations avec Manet, le Douanier Rousseau, Degas et Maillol, Renoir ou Rodin, ses conversations avec Mirbeau ou Mallarmé, et les confidences qu'il reçut de ces artistes. Vollard, qui fut également un des éditeurs d'art les plus réputés de son temps, initie avec cet ouvrage le genre de la biographie d'artiste. Mêlant les anecdotes pittoresques aux analyses visionnaires, ces Souvenirs d'un marchand de tableaux demeurent autant un document irremplaçable sur la naissance de l'art moderne qu'un témoignage unique sur la vie artistique et intellectuelle du début du XXe siècle.

Druhé vydání důvěrných vzpomínek na slavného otce, impresionistického malíře Augusta Renoira. Ve vzpomínkách filmového režiséra Jeana Renoira jsou připomenty významné události, osobnosti a rysy pařížského prostředí minulého století i názory a životní postoje jeho otce.

« Il est inexplicable que nous soyons vivants. Je remonte, ma lampe électrique à la main, les traces de l'avion sur le sol. À deux cent cinquante mètres de son point d'arrêt nous retrouvons déjà des ferrailles tordues et des tôles dont, tout le long du parcours, il a éclaboussé le sable. Nous saurons, quand viendra le jour, que nous avons tamponné presque tangentiellement une pente douce au sommet d'un plateau désert. »

Soubor próz francouzského spisovatele-letce, těžících z mezních situací civilního a válečného letectví. Noční let oslavuje letce-průkopníky, dokazující možnost letů v noci. Země lidí přinásí zážitky z doby autorova pobytu na Sahaře. Ve Válečném pilotu odhaluje autor válku jako břemeno vnucované lidstvu proti jeho vůli. Zde vytyčuje svou filosofii osvobození člověka: "Osvobodit člověka a naučit ho, aby si vládl sám."

Une vieille mendiante ou de brillants intellectuels, de petites gens ou des privilégiés - Ludmila Oulitskaïa nous brosse un tableau extraordinaire de la vie moscovite d'après-guerre à travers neuf nouvelles d'une rare qualité littéraire. Héritière de Tchekhov, elle peint des tableaux de famille, met en scène des personnages dont les enjeux, apparemment étrangers à nos préoccupations, nous touchent par une humanité quasiment palpable. Loin de la petite politique ou des beuveries d'arrière-cour, loin aussi des lancinantes réflexions philosophiques, ces textes lumineux, drôles parfois, nous plongent dans des univers étonnants et nous donnent à voir une vérité sur la société russe comme peu d'auteurs contemporains ont su l'exprimer jusqu'à présent.

Kniha nabízí dva romány z posledního spisovatelova tvůrčího období odehrávající se v podobném prostředí, v salonech vznešené pařížské společnosti. V románu Silná jako smrt (1889) prožívá hrdina v pozdním věku ještě jednou vášnivou lásku, tentokrát k mladé dívce, dceři své milenky a nejlepší přítelkyně. Naše srdce (1890) vypráví o milostných vztazích mladého může k duchaplné a oslnivě krásné ovdovělé šlechtičně, k níž se cítí poután duchovně i tělesně, avšak nenachází v milenčině srdci stejnou citovou ozvěnu.

Avec chronologie, présentation, notes, dossier, et bibliographie par Stéphanie Dord-Crouslé. Précédé de Pourquoi aimez-vous "Bouvard et Pécuchet"?, un interview d'Eric Chevillard. Bouvard et Pécuchet vivent dans une société qu'ils ne comprennent pas et qui ne les comprend pas. Commis retraités à la campagne, au regard peu amène sur leur propre vie, ils décident candidement d'embrasser l'étendue des connaissances humaines, d'attaquer l'apprentissage du savoir universel. Dans un désordre composé de recueils d'anecdotes, de catalogues de jardinage, des oeuvres de Descartes et Spinoza, et d'ouvrages les plus divers d'auteurs dont l'histoire n'a même pas retenu le prénom, ils vont se confronter à bien des médiocrités humaines, la leur comprise. Ces deux cloportes - c'est ainsi que l'auteur lui-même les appelle - sont les "héros" d'un roman essentiel (et inachevé) de Flaubert, qui n'avait pas pour ses contemporains un regard d'une grande bienveillance et pratiquait allègrement la "chasse à la bêtise". Michel Tanner, dans une adaptation tout en dialogue et sans préoccupation de l'espace-temps, tente de nous convaincre que le propos n'a pas pris une ride. Avec succès ! Car des Bouvard et Pécuchet encombrent encore nos beaux paysages...

Čtyři novely, z nichž první tři patří do cyklu "Historie třinácti". Třináctý svazek spisů Honoré de Balzaca obsahuje čtyři novely, z nichž první tři (Ferragus, náčelník Dravců; Vévodkyně de Langeais; Dívka se zlatýma očima) spojeny volným fantastickým rámcem "Historie třinácti" patřily ihned po svém vzniku k nejoblíbenějším Balzacovým dílům. Ve čtvrté novele (Tajnosti princezny z Cadignanu) vypráví Balzac s lehkou ironií a vtipem historii pozdního milostného citu jedné z největších milostnic. Ve všech novelách je zachyceno pařížské prostředí první poloviny minulého století - společenské vztahy, láska, vášně i prázdnota života vyšších kruhů.

Historický román z období Velké francouzské revoluce: příběh patnáctiletého chlapce, který se přidá k marseilleským dobrovolníkům, jdoucím v létě 1792 na pomoc revoluční Paříži.

Deník francouzského malíře Eugena Delacroixe je rozsáhlé dílo, které představuje podrobnou a pravdivou zprávu o životě a tvorbě tohoto velkého výtvarníka. Delacroix si zapisoval úvahy o umění, o okolním světě, psal i o svém soukromém životě, o přátelích. Byl veden především obavou ze ztráty paměti, z uplývajícího času. V dlouhých teoretických rozpravách, které vede sám se sebou, poznáváme jeho vztah k umění, jeho těsné sepětí s literaturou. Deník obsahuje dlouhé a podnětné pasáže, v nichž se autor táže po smyslu malířství, po jeho duchovním obsahu. Ukazuje, že výtvarné umění je vynikajícím prostředkem k poznávání světa, k jeho porozumění, k pochopení smyslu událostí. Zdroj: rozhlas.cz/vltava

Edition enrichie (preface, notes, dossier sur l'oeuvre, chronologie et bibliographie)Lorsque Gide decouvrit "Le Cousin Pons, " ce fut, dit-il, "dans le ravissement, dans l'extase, ivre, perdu..."; ..". c'est peut-etre, de tant de chefs-d'oeuvre de Balzac, celui que je prefere: c'est en tout cas celui que j'ai le plus souvent relu."Et le livre, en effet, suscite la compassion aussi bien que l'effroi. Quand en 1847 Balzac le fait paraitre, il constitue, apres "La Cousine Bette, " le second volet des "Parents pauvres" ou resonne le destin de grands coeurs injuries. Vieux musicien gourmand, collectionneur d'oeuvres d'art bientot cerne par la haine des plus vils intrigants d'en haut comme d'en bas, guette par la mort mais lie a Schumcke d'une indefectible amitie - un moment le livre eut pour titre "Les Deux Musiciens -, " le cousin Pons est la figure finalement sublime d'un roman sombre, travaille par la derision et l'angoisse, mais que l'humour et la drolerie eclairent pour en faire egalement - le mot est de Balzac - une "comedie terrible.""

Morganův dělník Tarague, syn burgundského vinaře, zrcadlí svým životem osudy proletářů po 1.svět.válce: zúčastňuje se bojů o vyšší mzdy, prochází obdobím nezaměstnanosti, živě reaguje na španělskou revoluci, zábor Rakouska a mnichovské události, později bojuje v Maginotově linii, přechází k partyzánům a za pařížského povstání umírá.