Jiří Tomáš Livres

Kniha o Karlu IV. zachycuje příběh muže, který byl jako dítě odtržen od matky a uvržen do vězení. Jako mladík se zapletl do pochybných dobrodružství a vedl nezřízený život, což vyžadovalo i napomenutí od papeže kvůli jeho extravagantnímu chování. Postupně se však vyvinul v obratného politika, který třicet let formoval středověkou Evropu a stal se významným stavitelem. Jeho vliv na Prahu je patrný nejen zavedením gotického stavebního slohu, ale i výstavbou Nového Města a založením univerzity, přičemž zřídil devět dalších v Evropě. Stavební aktivity se neomezovaly pouze na Prahu, ale rozšířily se i do dalších měst jako Hradec Králové, Brno či Olomouc, a dokonce i do různých částí Svaté říše římské. K realizaci svých projektů přitáhl významné tvůrce, jako byli Matyáš z Arrasu a Petr Parléř. Karlova vlastní literární činnost, v té době neobvyklá pro panovníky, také odráží jeho osobnost. Kniha je koláží z historických kronik, korespondence a studií, které přinášejí fascinující pohled na život tohoto neobyčejného vladaře a zdůrazňují jeho lidský rozměr. Doplňuje ji téměř sto dvacet historických vyobrazení, včetně rytin, iluminací, map a portrétů.

Akademický malíř Oldřich Kulhánek (1940) absolvoval Vysokou školu umělecko–průmyslovou v Praze u prof. K. Svolinského v r.1964. Jako výrazný tvůrce mladé generace se začal prosazovat ve druhé polovině 60. let, což mu po r. 1968 vyneslo mj. zatčení StB, vyšetřování za hanobení SSSR a soudní řízení. I přes dlouhá léta nucené odmlky je dnes O. Kulhánek zastoupen v řadě světových sbírek, doma se těší značné popularitě jeho řada českých bankovek. Monografie přináší kromě hodnotící studie dr. E. Petrové to nejlepší, co v oblasti grafiky a kresby tento malíř za posledních třicet let vytvořil. Vyšla česká a anglická verze.

Původně říšská hrabata, později úspěšný panovnický rod pozdního středověku v Evropě, patřili k dynastiím, které se vystřídaly na českém trůnu. V prosinci 2010 uplynulo 700 let od jejich příchodu do Čech. I když éra Lucemburků trvala necelých 130 let a ne vždy měli plnou kontrolu nad královstvím, přinesla významná díla, jako je nástup gotiky, která se dnes nacházejí na seznamu památek UNESCO. Na českém trůnu se vystřídali čtyři panovníci této dynastie - Jan, Karel IV., Václav IV. a Zikmund. Jejich přínos k povznesení Českého království byl různý; Jan a Zikmund trávili více času v cizině, zatímco Karel a Václav se v Praze cítili doma. Karel budoval říši s monumentálními stavbami, zatímco jeho synové nedokázali naplnit stejné ambice. Přesto Lucemburkové uskutečnili myšlenky svých přemyslovských předchůdců, jako zřízení pražského arcibiskupství a založení univerzity. Byli také spojováni s myšlenkou velké podunajské monarchie jako obrany proti osmanské expanze, kterou nakonec realizovali Habsburkové. Teprve na konci 20. a začátku 21. století se objevila pozitivnější hodnocení Jana a Zikmunda. Stopa Lucemburků v historii střední Evropy a Svaté říše římské je nezpochybnitelná.

Závěrečná část popularizační řady o českých panovnických dynastiích. Uzavírá ji svazek, věnovaný Habsburkům, kteří v našich zemích vládli téměř 400 let. Karlem VI. vymřela v r. 1740 habsburská dynastie po meči, v r. 1780 pak Marií Terezií i po přeslici. Od té doby až do konce I. světové války již u nás vládli členové habsbursko-lotrinské dynastie, užívající od r. 1804 titul rakouský císař. Za oněch 392 let se na českém královském trůnu vystřídalo celkem 18 Habsburků (jen v jediném případě to byla žena). Po dvakrát se stalo, že v průběhu habsburské vlády byl korunován českých králem i někdo jiný než člen této dynastie. Poprvé to bylo v r. 1619 za stavovského povstání, kdy odbojná česká šlechta zvolila králem Fridricha Falckého, podruhé v r. 1741, kdy Karel Albrecht neuznal pragmatickou sankci a právo Marie Terezie nastoupit do čela rakouské říše. Oba si pro krátkost svého působení vysloužili přezdívku „zimní král“; pravda je, že v staletí trvajícím panování Habsburků to byly jepičí epizody. Teprve 20. století přineslo konec vlády Habsburků, když tato poražená evropská velmoc byla z rozhodnutí vítězných mocností rozdělena na řadu národních států, čímž vlastně někdejší podunajská monarchie zanikla. Publikaci doplňuje na 130 dobových ilustrací, starých rytin, portrétů, vedut, map, ale i fotografií nejrůznějších staveb, soch, mincí a dokumentů.

Cyril Hádek, autor čtenářsky úspěšných titulů Konec Přemyslovců v Čechách a Konec Lucemburků v Čechách, se rozhodl prolomit tajemství svého pseudonymu a svou další práci již uveřejnit pod vlastním jménem. Konec Jagellonců v Čechách mapuje pětapadesátiletou éru, kdy u nás vládli Vladislav II. a jeho syn Ludvík. Země se po přestálých husitských bouřích a následném přechodném období, kdy se během tří dekád na českém královském trůnu v rychlém sledu vystřídali čtyři panovníci, konečně nadechla a začala hojit své rány. Především za vlády této dynastie došlo v českých zemích k zformování stavovské společnosti, začaly se znovu rozvíjet hospodářství, obchod i kultura. Zejména architektura a výtvarné umění vyrovnaly své zpoždění za Evropou (v nejednom ohledu se dostaly i na špici vývoje), které u nás v důsledku náboženských válek a mocenských sporů nastalo. Nešťastná bitva u Moháče v roce 1526, kde Ludvík podlehl přesile osmanských vojsk, se stala nejen koncem dynastie Jagellonců v Čechách, ale obecně je považována i za jakýsi mezník mezi středověkem a novověkem. Poutavé čtení, dokládající že historie nemusí být jen souborem suchopárných faktů, doplňuje více jak 100 dobových ilustrací a dokumentů.

Úvodní svazek ediční řady se zaměřuje na české panovnické dynastie, přičemž připomíná 700. výročí vraždy Václava III. v Olomouci, která znamenala vymření přemyslovské dynastie. Během téměř 450 let se na českém trůnu vystřídalo více než 30 Přemyslovců, kteří se vypracovali z nížin do elitního klubu volitelů císaře Svaté říše římské. Počátek silných panovníků, jako byl Přemysl Otakar I., přinesl České království nezávislost na německých vládách, a královská hodnost se stala dědičnou. V závěru přemyslovského období, za Václava II. a III., tato dynastie držela tři královské koruny – českou, polskou a uherskou. Kniha kombinuje historické kroniky, korespondenci a výzkumy, čímž vytváří fascinující kaleidoskop historie, která není jen souborem faktů. Odpovídá na otázky týkající se Přemyslových střevíců, svěcení nedělí, výkupného za Václava II., osudu Václavovy druhé ženy a tajemné houslistky na Pražském hradě. Také se zaměřuje na krále, který psal milostné básně, a problém se „zlatou mládeží“ na konci přemyslovské éry. Tato kniha nabízí mnoho dalších zajímavostí a pohledů na českou historii.

Medailón přibližuje tvorbu pražského rodáka, německého novináře světového významu na pozadí jeho mnohotvárného života.

Angl., něm. a fr. res. Životop. data Přehl. výstav, cen a zastoupení ve sbírkách Bibliografie Kateřina Dostálová a Hana Prchalová