Josef Vohryzek Livres

Hry známeho nórskeho dramatika: "Nápadnící trónu" s historickým námetom, a hry "Spolok mladých", "Opory spoločnosti", "Nepriateľ ľudu", v ktorých je spoločným motívom kritika malomeštiackej spoločnosti....

Malému Vikovi, synovi náčelníka Halvara, se všichni posmívají, že není žádný válečník. A to on opravdu není. Raději víc přemýšlí a snaží se protivníky přechytračit. Světe div se, nakonec velcí a stateční bojovníci, když jsou v tísni, dají na rady malého kluka, kterému to opravdu pálí. Druhý díl oblíbených příběhů z dávné historie přináší tři knihy: Viking Vike králem za zásluhy, Viking Vike v zemi Mávinků a Viking Vike a Divousové.

Vike, syn neohroženého náčelníka Halvara z Flaku, je sice docela malý a často má nahnáno, ale je chytřejší než všichni chrabří válečníci dohromady. Dokáže otce i jeho spolubojovníky vytáhnout z každé bryndy, do které se dostanou. Knížka švédského spisovatele Runera Jonssona obveseluje už několikátou generaci čtenářů. Nyní opět s kouzelnými původními ilustracemi Ewerta Karlssona!

Hrdinou této klasické dětské knihy je vikingský chlapec Vike, který je sice malý, ale tak důvtipný a vynalézavý, že se zcela vyrovná válečníkům svého otce, náčelníka Halvara, a na dobyvatelské výpravě vikingskou lodí tatínkovi prokáže neocenitelné služby.

Výbor obsahuje sedm novel a povídek (Kat, Zlý anděl, Maurice Fleury, Smrt hrdiny, Rudá záře, Svatební hostina, Poutník na moři) významného spisovatele, divadelního teoretika a estetika. Pro jeho literární projev je příznačná dramatičnost dějů a strohé soustředění pozornosti na postiženínejvlastnější tváře jejich hrdinů i úsilí proniknout k pramenům záporu a zla v člověku, životě i společnosti, aby tím spíše vynikly jako jejich protipól klad a dobro.

Od Babela přes Kunderu až k Singerovi a Boučkové - tak by se dalo charakterizovat rozpětí kritického zájmu jednoho z našich nejvýznamnějších kritiků. Kniha představuje obsáhlý výbor z více než třiceti let Vohryzkovy kritické práce od časopisu Květen až po dnešní Literární noviny a Respekt. Knihu pro samizdatové vydání uspořádal Jan Lopatka, pro vydání knižní ji doplnil Michael Špirit, který je též spoluautorem úplného soupisu díla Josefa Vohryzka a jmenného rejstříku. Doplněno statěmi Zdeňka Urbánka a Evy Formánkové.

Předkládaný výbor představuje literárního kritika a překladatele Josefa Vohryzka (1926–1998) jako kritického myslitele o povaze komunistického režimu, o české a slovenské společnosti ve společném státě a po jeho rozpadu, o vztahu silnějšího a slabšího, většiny a (romské a židovské) menšiny. Kniha je členěna do čtyř oddílů. První tvoří texty o společnosti a politice před rokem 1989 a po sesunu komunistického režimu. Úvodní esej přibližuje životní pocit nestraníka během pražského jara 1968, úvahy psané během tzv. normalizace pro samizdatové sborníky nebo periodika se zabývají faktickými možnostmi Charty 77, mechanikou soudního šikanování a významem nezávislých občanských iniciativ, a stati z první poloviny devadesátých let pojednávají o vztazích k nově se formující moci, o rozpadu federativní republiky, étosu nově vzniklého českého státu a chováním tzv. intelektuálních elit při všech těchto momentech. Druhý díl sestává z textů o rasové nesnášenlivosti. Polemika z roku 1968 ukazujemožné sociálních důsledky tehdy chystané federalizace československého státu, kterým se pak věnuje jeden z prvních dokumentů Charty 77 (z roku 1978), v němž je podrobně rozpracováno postavení Romů v tehdejším Československu. Josef Vohryzek připravil pojednání anonymně, text zveřejněný v samizdatu a v exilových publikacích vyšel s podpisy tehdejších mluvčích Charty 77. Úvahy, které na chartovní dokument navazují, pocházejí už z let 1990–1997 a zabývají se vztahem „bílé“ většiny k menšinám a zdroji rasismu, resp. rozdíly ve změnách vzájemných postojů u většinové a menšinové populace. Třetí část přináší texty o knihách, v jejichž prvním plánu figuruje téma politického („třídního“), národnostního a rasového napětí, nesouladu nebo nenávisti. Jsou zde shromážděny Vohryzkovy reflexe nad díly publicistickými (V. Mrštík), memoárovými (M. Bubeníčková-Kuthanová, S. Wiesenthal, G. Konrád) nebo beletristickými (A. Giňa, V. Třešňák, J. Fränkl, Ch. Potok, I. Ferková, I. B. Singer). Závěrečný oddíl zaujímají Vohryzkovy vzpomínky. Vznikly v roce 1991 pro dokumentační potřeby Židovského muzea v Praze, tiskem vyly vydány posmrtně z autorovy literární pozůstalosti v květnu 2000 v časopise Revolver Revue. Autor v nich podrobně vzpomíná na své dětství odvíjející se v pražské židovské neortodoxní rodině (otec byl advokát), na pobyt ve švédském exilu v letech 1940–1950, kam ho rodiče ještě stačili vyslat, než byly hranice pro židovské občany bývalého Československa definitivně uzavřeny, stejně jako na složitou repatriaci v komunistickém Československu padesátých let 20. století, kam se Vohryzek vrátil, zatímco již věděl, že jeho rodina během války zahynula v nacistických vyhlazovacích táborech. Uspořádal, k vydání připravil, komentáře a medailon napsal Michael Špirit

Prozaická prvotina literárního kritika a překladatele (nar. 1926). Do šíře rozvitá povídka vypráví o člověku, jenž se na chvíli vrátil do rodného města, prochází jím, setkává se s lidmi, které kdysi znal, poznává nové a odchází se směsicí dojmů, utvářených právě tak přítomností, jako vzpomínkami oživovanou minulostí

Básnická skladba norského básníka 19. století, doplněno citacemi z uměnovědných encyklopedií, text paralelně v norském a českém jazyce.