Petr Rkos Livres

Poslední, nedokončená próza Petra Rákose zabaví svou neobyvklou kompozicí, hravým, nespoutaným jazykem a častým střídáním žánrových útvarů. Vystupují zde civilní postavy maloměstských lidiček, které se bez mrknutí oka mísí s těmi historickými... Askiburgion je českou literární legendou, ačkoliv o ní takřka nikdo neslyšel a pravděpodobně ani aktuální druhé vydání z něj bestseller neudělá. Autor v průběhu psaní spáchal sebevraždu a od posmrtného vydání textu v roce 1995 v Českém spisovateli knihu mnozí kradli z knihoven a sháněli po antikvariátech. Románem prostupuje několik rovin vyprávěcích linií a jejich základní rozdělení se člení do tří knih. Jejich kapitoly však jsou promíchané a odlišují se od sebe barvami stránek. Jedna ironicky popisuje vyvraždění vesnice, kapitoly další se skládají někdy jen z krátkých vět či výkřiků a dojde i na mytologicky uchopenou reflexi 20. století. Celkově se jedná pravděpodobně o jednu z vůbec nejsvobodnějších českých próz, která stojí na nejzazším okraji domácí literatury a díky své bizarnosti bude navždy čtenáře přitahovat.

Sborník obsahuje výbor z básnických a prozaických textů těchto sedmi autorů: Petr Rákos (Od šestého po třináctý schod, Anorganické verše, Bělohorské verše, Zoo po O), Ladislav Zedník (Neosvitly), Petr Zdražil (Salamandří veselice), Jana Orlová (O má tvar diamantu), Filip Němeček (Zabili Janka), Lubomír K. Weiss (Stříbrná lžíce, Výbor ze sbírek básní), Petr Váša (Visual IV - Černobílí hrdinové)

(Sebeklamy a předsudky jako dějinotvorná síla). Kniha se pokouší ukázat obraz národů, který si utvořili o jiných národech i o sobě, zejména, nikoli však výlučně, ve středoevropských souvislostech.

Dezső Kosztolányi (1885-1936), básnik, prozaik, literárny kritik a publicista, patrí k skupine spisovateľov, ktorí na prelome storočia položili základy modernej maďarskej literatúry. Jeho historický román Krvavý básnik Nero (1922) je skvelou štúdiou vnútorného myšlienkového sveta samovládcua despotu, ktorý netúži byť veľkým politikom, ale veľkým básnikom, pričom je aj v jednom, aj v druhom len úbohým diletantom. Jeho diletantstvo v spojení s neobmedzenou mocou prerastá do šialenstva a Nero, utrýznený bezobsažným umeleckým nepokojom, dá v básnickej žiarlivosti a pomatenosti zavraždiť básnikov, ku ktorým boli múzy milostivejšie, vlastnú matku i manželku a napokon aj svojho starého učiteľa Senecu, „toho majstrovsky klzkého dvorana a sofistu, ktorý je napriek všetkému predsa len skutočným filozofom a naozaj veľkým literátom", ako ho vo svojom liste, vzdávajúcom hold Kosztolányiho umeleckému majstrovstvu, charakterizoval sám Thomas Mann. Cez postavu Nera, cez jeho mravný a telesný úpadok stvárnil Kosztolányi aj rozpadajúcu sa Rímsku ríšu, rozhlodanú anarchiou, strachom a chaosom. A práve v tom, že Kosztolányi poukazuje na hodnoty pošliapané v prachu a dovoláva sa ich vzkriesenia a obnovy, tkvie silné posolstvo jeho románu.

Condenses a lifetime into a story told in a single night...exhilarating for [its] creative energy World Literature

Výbor z básní předního maďarského autora. Doslov napsal Evžen Gál.