Pavel Bošek Livres

Borokosy svojí úsměvností a jemnou ironií citlivě zachycují atmosféru počátku sedmdesátých let. Autor však s chutí vypráví především o tom, co má nesmírně rád: všechny ty prosté lidičky, jejich bohatý vnitřní život a koloběh věcí obyčejných, který stupidnost normalizace nemohla příliš zasáhnout. Tento kontrast doby pak Pavel Bošek s nadhledem směřuje k humoru českého člověka a na venkov, do české krajiny. Je to osvědčená a typická haškovská filosofie národa, jenž lze sice dočasně pokořit, avšak nikoliv trvale zlomit. Inspirace názvu Chevallierovými Zvonokosy je zřejmá.

Příběh směšného hrdiny, který v omezení malým životem ve velkoměstské civilizaci prožívá svou tragikomedii erotomana, štvaného do stále nových milostných zážitků, které se nikdy neuskuteční. Autor stylizuje svoje vyprávění jednak do reálného světa, jednak do světa představ a snůsvého hrdiny, svědčících o jeho duševním defektu, s jakým musí skončit v psychiatrické léčebně. P. Bošek ovšem jeho osud karikuje a ironizuje, používá sarkasmu, slovních vtipů, překvapujících spojení pojmů a myšlenek.

Příhody dvou kluků z města, kteří v ohradě po staveništi najdou tajemné skladiště granátů a podezřívají Josefa, strýce jednoho z nich, povoláním pyrotechnika, že zde granáty nezákonně shromažďuje. Vzniká z toho pro ně mnohootázek a mezi nimi jedna hlavní, že svůj objev musí ohlásitna SNB a že tím ublíží strýci Josefovi. A tak jednou skryti čekají v ohradě na Josefa, ale ten je nezklame a sám je nakonec překvapí.

"Vyprávěnky", jež J. Škvorecký v předmluvě charakterizuje jako "realistickonadreálné, logicko-absurdní hříčky", byly napsány pro vystoupení v divadle Reduta mezi léty 1960 a 1967. První polovinu tvoří texty s rozmanitýmináměty, druhou polovinu zaplňují témata z vojenského života, kde ústřední postavou je poddůstojník Huml, který "dělá do kultury". Celá knížka je vtipným představením lidské hlouposti. Boškovy hyperboly však mají velmi skutečný vzor.