Julius Dolanský Ordre des livres

Literárněvědná studie odhaluje další významný inspirující zdroj epických a lyrickoepických básní Rukopisů královédvorského a zelenohorského – Kostrovův ruský překlad Ossianových zpěvů z r. 1972. Podrobným srovnáváním textu básní RKZ a ruského překladu autor dokazuje, že Kostrovův Ossian byl pro autory RKZ nejen bohatým zdrojem námětů, ale že je výrazně ovlivnil i v oblasti lexika a stylu. 16 stran obrazové přílohy, ruské resumé.

Korespondence, výzvy, projevy, články a úvahy z let 1845-1855 dávají nahlédnout do myšlenkového světa velkého polského básníka, svérázného myslitele a neúnavného bojovníka za svobodu a demokracii národů. Hlavní část sborníku vyplňují Mickiewiczovy články otiskované od března do listopadu 1849 v pařížském deníku Tribuna národu, jehož byl hlavním redaktorem. Mickiewicz se v nich vyjadřoval k aktuálním mezinárodním otázkám, útočil proti reakci, liberalismu a vyzýval ke společnému boji utlačovaných národů

Un épisode imaginaire de la lutte des cosaques contre les Polonais dans l'Ukraine du XVIIe siècle. Le vieux Taras Boulba, cosaque des temps héroïques, après avoir initié à la guerre ses deux fils, perd l'aîné sous les coups de l'ennemi et tue de ses propres mains le cadet qui, amoureux d'une Polonaise catholique, a trahi sa famille et la foi orthodoxe. À la suite de deux grandes batailles, Taras Boulba est fait prisonnier et meurt brûlé vif sur le bûcher. La réussite du récit, écrit par Gogol quand il a à peine vingt-six ans, tient à ce que le souffle épique y côtoie sans cesse la truculence quasi rabelaisienne de la fête, des beuveries cosaques, mais aussi l'évocation poétique d'une Ukraine primitive.

Monografie materiálově navazuje sice na dosavadní výzkumy a především na dvě základní práce od básníkových nejlepších znalců, Vincence Brandla a Antonína Grunda, avšak snaží se tuto látku nově utřídit a prohloubit. Básníkův portrét zasazuje do doby a společnosti, v níž žil. Jádremknihy je podrobný výklad Kytice, přičemž se poprvé odhaluje Erbenova souvislost s velkým polským romantikem J. Słowackým. Závěrem jsou připojeny tři hlasy o Erbenovi (J. Neruda: U rakve básníkovy; J. Vrchlický: Několik slov o Erbenově Kytici; J. Fučík: Nad Erbenovými pohádkami).

Studie, v níž autor zkoumá, jaké mohly být kromě dosud známých rukopisných pramenů, tj. vedle starší české literatury, vedle literatury ruské a zejména pak vedle srbocharvatských lidových písní vydaných v letech 1814 a 1815 Vukem Karadžićem, další "vzory" epických básní, které umožnily vytvořit rukopisná falza tak, aby budila dojem staré "národní" epiky. Autor zde podává analytickým způsobem důkaz, že dílem, které posloužilo básníkovi Rukopisů, byla především sbírka charvátského básníka A. Kačiće Miošiće "Razgovor ugodni naroda slovinskoga". Tento objev mu též u možňuje s maximální pravděpodobností určit, které básně RKZ patří Hankovi a které Lindovi.

Výbor z autorových studií, v nichž se odráží snaha ukázat, co pro nás znamenali klasikové ruské literatury (Puškin, Gogol, Bělinskij, Kolcov, Turgeněv, Černyševskij, Pomjalovskij, Saltykov-Ščedrin, Dostojevskij, Pisemskij, Tolstoj, Čechov, Majakovskij) a jak plodný a mnohostranný byl ohlas jejich poezie, prózy, dramatu a literární kritiky u nás.

Historické pojednání sleduje Masarykův vztah k Rusku od jeho mládí a dovozuje, že byl zpočátku určován kosmopolitickými názory vídeňské buržoazní inteligence. Uznává sice Masarykovu zásluhu v boji proti halasivému rusofilství české buržoasie, ukazuje však, že jeho "kritická láska k Rusku" byla ve skutečnosti návratem k reakčnímu rusofilství a zaměřena proti revolučním snahám ruským i českým.