Klaus Merz Livres

Lors des retrouvailles de camarades d'école, Léna se met à raconter l'histoire de son grand-père mort depuis peu. L'évocation tout à la fois vive et délicatement mélancolique de cet aïeul - excentrique maître d'école primaire surnommé "l'Argentin" - nous restitue le voyage aventureux qu'il a entrepris, jeune homme, dans la pampa de l'autre côté du monde. Mais deux ans plus tard il revient auprès de son premier amour, tout en gardant jalousement enfoui, sa vie durant, le souvenir secret d'une autre femme et le mystère du tango. Et c'est seulement lors d'un final au pas de danse que le récit permettra à Léna de sceller le lien avec son grand-père et de tresser passé et présent dans la naissance d'un nouvel amour.

Poetry. Translated from the German by Marc Vincenz. "Klaus Merz shows us what remains until we become dust—and how in spite of this, we can even expose impermanence with great joy. Even while reading, we age. Seldom has one—line by line—moved closer to the inevitable as in these conciliatory yet perishable verses."—Tages-Anzeiger "Klaus Merz has a eye for the substance of things; his poems can be interpreted as lyrical snapshots... [and yet,] despite his knife-edged precise reductionism, his poems are not stark and severe, but often packed with humor and irony..."—Liveres- Bücher "A master of the precise aperçu, of distillation and insinuation: a poet who carefully weighs each and every word, color and tone. An autumn wind wafts through these poems. There is talk of departure, death and impermanence, but also, time and time again, of the beauty of an endangered world. Klaus Merz dares—without wavering, but with a tender meticulousness—to do something that has been the task of poets for millennia..."—Neue Züricher Zeitung am Sonntag "A master of the short form who... permits the phenomena to speak for themselves instead of infusing them with an external meaning. With a laconic frugality, he succeeds to enter the substance and metaphysical depth of objects and make them quite visible."—Basler Zeitung

"Jacob Asleep introduces a family marked by illness, eccentricity and a child's death. In A Man's Fate, a moment of inattention on a mountainous hike upends a teacher's life and his understanding of mortality. And finally, The Argentine traces the fluctuations of memory and desire in a man's journey around the world."--Dust jacket.

Najważniejsze dzieło szwajcarskiego pisarza Klausa Merza, niepowtarzalne i mistrzowskie w swojej formie, bogate w treści – jak każda wielka powieść, a zarazem lakoniczne i oszczędne w środkach wyrazu niczym wiersz. „Właściwie powieść”, tak o tej zminiaturyzowanej prozie mówi sam autor. Karty tej niewielkiej książeczki pełne są zdarzeń, zwykłych i niezwykłych postaci i charakterów, a choć pojawiają się w niej realia konkretnego czasu (lata pięćdziesiąte i sześćdziesiąte ubiegłego wieku) niesie ona ze sobą przekaz wartości uniwersalnych. Jest przy tym próbą uporania się z ważnym wydarzeniem rodzinnym, które odcisnęło się na życiu autora.

Když Lenin dědeček krátce po druhé světové válce nastupuje na palubu lodi do Buenos Aires, pluje vstříc dobrodružství v Novém světě, který mu nepřipadá tak unavený a opotřebovaný jako stará, válkou zničená Evropa. Ale neodbytná senná rýma ho brzy donutí vzdát se snu o svobodném pasteveckém životě. Místo toho se setkává s uměním tanga a s uměním milovat. Za dva roky se přesto vrací do vlasti a stane po boku Amélie, která na něj nepřestala čekat. Vzpomínku na dobu prožitou v cizině, která z něho udělala Argentince, žárlivě střeží jako cenný poklad a odkryje ji teprve po své smrti. Nevzrušivě, s jemnou ironií zachycuje Klaus Merz pohledem vnučky život muže, který nikdy nepřestal být sám sebou.

Poézia Klausa Merza patrí k tomu najlepšiemu, čo v nemecky písanej literatúre vzniklo. V krátkych básňach vie majstrovsky skladať z detailov, ktoré vidí ostro a presne, celé príbehy života. Spája každodennosť so spomienkami, blízke a dôverné s neznámymi miestami: dáva výpovediam farbu a svetlo a vždy sa mu podarí dostať sa zvláštnym spojením slov k samotnej podstate vecí a javov. (zadná strana obálky)

Ein Mann namens Dubois hat einen Autounfall. Im Krankenhaus hört er sich an, was er während der Fahrt auf sein Diktiergerät gesprochen hat. „Er betreibe mit seinen Notizen eine Art Spurensicherung, um nachlesen zu können, wo es hingehe mit ihm.“ Und er spricht weiter, „um gegen die zunehmende Unruhe aufzukommen“. Dubois protokolliert Lebensstationen, Erinnerungen, Wahrnehmungen. Erzählend wird ihm klar, wie die Sprache Wirklichkeit inszeniert, wie die Wirklichkeit erst in der Sprache Gestalt annimmt. Er erfährt auch, daß nichts selbstverständlich ist, wenn man genauer hinsieht.