Samuel Moyn est professeur de droit et d'histoire à l'Université de Harvard. Son travail explore l'histoire et l'avenir des droits de l'homme, en examinant leurs origines, leur évolution et les défis contemporains. Moyn analyse comment le concept de droits de l'homme est devenu l'idéal dominant du XXe siècle, tout en évaluant critiquement ses limites et ses possibilités. Son écriture offre un aperçu profond de l'une des idées politiques et morales les plus fondamentales de notre époque.
"Hermann Cohen (1842-1918) was among the most accomplished Jewish philosophers of modern times. This newly translated collection of his writings illuminates his achievements for student readers and rectifies lapses in his intellectual reception by prior generations"--
How the case to abolish conflict failed and heralded the era of 'forever wars'.
Exploring the evolution of Emmanuel Levinas's thought, the book delves into the insights of influential philosophers like Hannah Arendt and Jean-Paul Sartre. It highlights how the concept of "the other" gained ethical significance during the Cold War, particularly in discussions around morality and politics. The epilogue connects Levinas's work to contemporary philosophical debates in Europe and America, examining the complex interplay between philosophy and religion in today's society.
In Christian Human Rights, Samuel Moyn asserts that the rise of human rights after World War II was prefigured and inspired by a defense of the dignity of the human person that first arose in Christian churches and religious thought in the years just prior to the outbreak of the war.
"The age of human rights has been kindest to the rich. As state violations of political rights have garnered unprecedented attention in recent decades, a commitment to material equality has quietly disappeared. In its place, economic liberalization has emerged as the dominant economic force. In this provocative book, Samuel Moyn considers how and why we chose to make human rights our highest ideals while simultaneously neglecting the demands of a broader social and economic justice. Moyn places the human rights movement in relation to this disturbing shift and explores why the rise of human rights has occurred alongside exploding inequality"--Page 4 of cover
Human rights offer a vision of international justice that idealistic millions hold dear. Yet the very concept on which the movement is based became familiar only a few decades ago when it profoundly reshaped our hopes for an improved humanity. This book elevates that extraordinary transformation to center stage.
There is a struggle for the soul of the human rights movement, and it is being waged in large part through the proxy of genealogy ... Samuel Moyn ... is the most influential of the revisionists. -Philip Alston, Harvard Law Review Praise for The Last Utopia : With unparalleled clarity and originality, Moyn's hard-hitting, radically revisionist, and persuasive history of human rights provides a bracing historical reconstruction with which scholars, activists, lawyers and anyone interested in the fate of the human rights movement today will have to grapple. -Mark Mazower, author of No Enchanted Palace: The End of Imperialism and the Ideological Origins of the United Nations A most welcome book, The Last Utopia is a clear-eyed account of the origins of 'human rights': the best we have. -Tony Judt, author of Postwar: A History of Europe Since 1945 A triumph of originality, scholarship, concision ... A genuinely thrilling account of the modern history of human rights. -S.N. Katz, Choice A major contribution to the history of twentieth-century human rights ... From now on taking rights seriously means reading Moyn seriously. -Bryan S. Turner, Contemporary Sociology From the Hardcover edition.
The Cold War roots of liberalism's present crisis "[A] daring new book."--Becca Rothfeld, Washington Post "A fascinating and combative intellectual history."--Gideon Rachman, Financial Times By the middle of the twentieth century, many liberals looked glumly at the world modernity had brought about, with its devastating wars, rising totalitarianism, and permanent nuclear terror. They concluded that, far from offering a solution to these problems, the ideals of the Enlightenment, including emancipation and equality, had instead created them. The historian of political thought Samuel Moyn argues that the liberal intellectuals of the Cold War era--among them Isaiah Berlin, Gertrude Himmelfarb, Karl Popper, Judith Shklar, and Lionel Trilling--transformed liberalism but left a disastrous legacy for our time. In his iconoclastic style, Moyn outlines how Cold War liberals redefined the ideals of their movement and renounced the moral core of the Enlightenment for a more dangerous philosophy: preserving individual liberty at all costs. In denouncing this stance, as well as the recent nostalgia for Cold War liberalism as a means to counter illiberal values, Moyn presents a timely call for a new emancipatory and egalitarian liberal philosophy--a path to undoing the damage of the Cold War and to ensuring the survival of liberalism.
Where do ideas fit into historical accounts that take an expansive, global view of human movements and events? Teaching scholars of intellectual history to incorporate transnational perspectives into their work, while also recommending how to confront the challenges and controversies that may arise, this original resource explains the concepts, concerns, practice, and promise of "global intellectual history," featuring essays by leading scholars on various approaches that are taking shape across the discipline. The contributors to Global Intellectual History explore the different ways in which one can think about the production, dissemination, and circulation of "global" ideas and ask whether global intellectual history can indeed produce legitimate narratives. They discuss how intellectuals and ideas fit within current conceptions of global frames and processes of globalization and proto-globalization, and they distinguish between ideas of the global and those of the transnational, identifying what each contributes to intellectual history. A crucial guide, this collection sets conceptual coordinates for readers eager to map an emerging area of study.
Pojem „lidská práva“ je již po několik desetiletí pevnou a neodmyslitelnou součástí politické diskuse a našeho jazyka vůbec. O lidských právech mluví a píší akademici, novináři, komentátoři a intelektuálové všeho druhu, zaštiťují se jimi aktivisté, politici a státníci – zkrátka tento pojem se natrvalo zabydlel ve veřejném prostoru. Navzdory jeho všudypřítomnosti ovšem panují zkreslené představy o tom, jak se lidská práva a hnutí za lidská práva zrodila, z čeho tato „poslední utopie“ vyvěrá a kde leží její kořeny. Právě to je tématem Moynovy knihy Poslední utopie, jehož české vydání opatřil doslovem Pavel Barša. Moyn především dokládá, že by bylo chybou hledat kořeny ideje lidských práv hluboko v minulosti a chápat naši současnost jako vyvrcholení univerzálních dějin lidstva, kdy byl završen světodějinný zápas za lidská práva. Moyn vyvrací obecně přijímanou tezi, že filozofické počátky lidských práv sahají k přirozenému právu stoiků a křesťanů, které se po¬zději promítlo do teorií společenské smlouvy sedmnáctého století, a že jejich politické počátky leží v Americké a Francouzské revoluci století osmnáctého. Pouhým mýtem je ovšem též představa, že lidská práva se zrodila v roce 1948 v reakci na hrůzy holocaustu. Lidská práva a hnutí za lidská práva – v podobě, v jaké je známe a v níž se s nimi identifikujeme – vstoupila na jeviště lidských dějin ve skutečnosti až v sedmdesátých letech dvacátého století, a to jakožto postrevoluční utopie, která zaplnila prázdné místo po utopiích revolučních. Slovy Pavla Barši: „Zatímco přirozená práva či práva člověka a občana byla součástí buržoazních revolucí, na něž v devatenáctém a dvacátém století navázaly revoluce národní a socialistické, lidská práva v tom smyslu, v jakém jim rozumíme dnes, vykvetla nikoli z vítězství revolucí, ale na jejich troskách. Jejich počátky tedy nemáme hledat na konci osmnáctého století, ani na konci druhé světové války, ale v sedmdesátých letech minulého století.“ K hlavním faktorům, jež přispěly ke zrodu lidských práv, patřila – vedle krachu socialistické utopie a s ním spojenou rezignací na sociální rozměr – též změna priorit americké zahraniční politiky, která, zejména po nástupu Jimmyho Cartera do prezidentského úřadu, lidskoprávní agendu přijala za svou a učinila z ní svou „dějinnou misi“, čímž otevřela cestu k její politické instrumentalizaci. Otázka po kořenech naší „lidskoprávní epochy“ není ovšem zajímavá a důležitá pouze z historického hlediska – specifické historické podmínky a kontext, v němž lidskoprávní boom před půlstoletím nastal, jsou totiž ve¬psány do DNA ideje lidských práv a poněkud relativizují její nárok na univerzální a nadčasovou platnost. doslov Pavel Barša