Josef Hrůša Livres

Kniha z roku 1926 je věnována památce a odkazu významných světových vědeckých osobností, které výrazně přispěly k rozvoji mikrobiologie a epidemiologie: – Anton van Leeuwenhoek (1632–1723), nizozemský vynálezce a optik, konstruktér prvního mikroskopu, objevitel prvních mikroorganismů– Lazzaro Spallanzani (1729–1799), biogeneze – Robert Koch (1843–1910), identifikace patogenů – Louis Pasteur (1822–1895), bakterie, biogeneze – Emile Roux (1853–1933) a Emil von Behring (1854–1917), diphtheria-tetanus – Elie Metchnikoff (1845–1916), fagocyty – Theobald Smith (1859–1934), zvířecí přenašeči a paraziti – David Bruce (1855–1931), moucha tse-tse, spavá nemoc a brucelóza – Ronald Ross (1857–1932) a Battista Grassi (1854–1925), malárie – Walter Reed (1851–1902), žlutá horečka – Paul Ehrlich (1854–1915), syfilis S 19 obrázky, mezi nimiž jsou i snímky z mikrofotografické laboratoře IV. oddělení Státního zdravotního ústavu v Praze, pořízené doc. drem Jaroslavem Drbohlavem. 3. vydání

Un chien volé sur une plage des îles Salomon, un perroquet, un steward, un vieux marin, tous compagnons d'infortune à la suite d'un naufrage. Michaël chien de cirque, un roman d'aventures en forme de protestation contre le dressage des animaux dans les cirques et les music-halls.

Xenofón, oddaný ctitel a žák Sókratův, souhlasil se svým učitelem především v tom, že filosofové se mají méně věnovat teoretickým úvahám, a více se zabývat věcmi užitečnými lidem. V souhlase s tímto přesvědčením píše svůj román o Kýrově vychování. Chce v něm ukázat, jakprospěšná je v životě dobrá výchova, a v idealizované postavě perského krále Kýra vytváří obraz spravedlivého vládce.

O životě Epiktéta toho víme málo spolehlivého. Již starověké zprávy o něm jsou hodně nepřesné a odporují si. Ani jeho věk není bezpečně zjištěn; obecně se může říct, že žil v druhé polovině 1. Století a v prvé polovině 2. Století, tedy asi 50-130 po Kr. Pocházel z Frýgie, v Římě otročil v domě jakéhosi Epafrodita. Pán poznav jeho nadání dal ho vyučovati ve filosofii u Musonia Rufa. Epiktétos se oddal filosofii stoické. Byv propuštěn na svobodu vyučoval v Římě a těšil se velké přízni a oblibě. R. 94 byl spolu s jinými filosofy vypovězen a odstěhoval se do Nikopole, kde zemřel. Jeho učení je učení staroattické stoy namířené na cíl praktický. Jádrem je výklad o dobru a zlu. Epiktét učí, že dobro a zlo jsou věci zcela závislé na naší vůli. Vrchol dobra je rozumný způsob praktického života. Člověk žije ve společnosti, proto se všechno myšlení i konání musí řídit zřetelem společenským. Lidé jsou špatní, protože nevědí, co je dobré. Snášejme tedy chyby bližních a nehněvejme se na ně. I špatní jsou nutnou součástí světa řádně řízeného božskou prozřetelností. Šťasten je ten, kdo dobře plní úkol od Boha určený; v tomto konání dobra nemůže mu překážet nikdo. Poznámky: podle původního vydání u Bohuslava Hendrycha v Praze roku 1938

Boethius composed De Consolation Philosophiae in the 6th century while awaiting death by torture, condemned on a charge of plotting against Gothic rule, which he protested as manifestly unjust. Though a Christian, Boethius details the true end of life as the soul's knowledge of God, and consoles himself with the tenets of Greek philosophy, not with Christian precepts. Written in a form called Meippean Satire that alternates between prose & verse, Boethius' work often consists of a story told by Ovid or Horace to illustrate the philosophy being expounded. The Consolation of Philosophy dominated the intellectual world of the Middle Ages. It inspired writers as diverse Thomas Aquinas, Jean de Meun & Dante. In England it was rendered into Old English by Alfred the Great, into Middle English by Geoffrey Chaucer. Later Queen Elizabeth I made her own translation. The circumstances of composition, the heroic demeanor of the author, and the Meippean texture of part prose, part verse have been a fascination for students of philosophy, literature and religion ever since.

Friedrich Schiller's exploration of aesthetics in "On the Aesthetic Education of Man" is framed as a series of letters reflecting on the impact of art on society. Disillusioned by the violent turn of the French Revolution, Schiller critiques Kantian philosophy and examines the tension between human pleasure and rationality. He posits that a deeper understanding of aesthetics can harmonize these conflicting drives, ultimately enhancing moral character. This edition is crafted on premium acid-free paper, emphasizing its enduring value.

Toto dílo autora dobrodružných románů zcela vybočuje z témat. Jedná se o poetický příběh, cestu autora o krásné horské krajině Auvergne a Cévenne s jeho milou a vrtošivou oslicí. Popisuje ztracené dědiny, bystřinách a hájích kaštanů a horskou krajinu.

Leviathan is both a magnificent literary achievement and the greatest work of political philosophy in the English language. Permanently challenging, it has found new applications and new refutations in every generation. Hobbes argues that human beings are first and foremost concerned with their own individual desires and fears. He shows that a conflict of each against every man can only be avoided by the adoption of a compact to enforce peace. The compact involves giving up some of our natural freedom to a sovereign power which will enforce the laws of peace on all citizens. Hobbes also analyses the subversive forces - religion, ambition, private conscience - that threaten to destroy the body politic, Leviathan itself, and return us to the state of war. . This new edition reproduces the first printed text, retaining the original punctuation but modernizing the spelling, and incorporating the corrections found in the best copies. It offers exceptionally thorough and useful annotation, and introduction that guides the reader through the complexities of Hobbes's arguments, and a substantial index.

Fin dai tempi antichi, come insegna il caso di Socrate e Santippe, il rapporto tra il filosofo e le donne è stato conflittuale. E, se ripercorriamo la lunga storia di questo conflitto, ne ricaviamo l’impressione che la filosofia sia una faccenda prettamente maschile. La necessità di estirpare siffatto pregiudizio si impone con le grandi figure femminili dell’Illuminismo e del Romanticismo, quando prende avvio quella che sarà l’emancipazione della donna. Scottato dall’esperienza patita in casa con la madre, gran dama salottiera, Schopenhauer avverte con lungimirante intuito l’incombente pericolo, e oppone resistenza. Leva quindi la sua voce irriverente per mettere in guardia il sesso maschile dalle suadenti insidie, dai fatali pericoli e dagli snervanti contrasti che inevitabilmente riserva il rapporto con le donne. Le sue riflessioni su questo tema si configurano come un’«Arte di trattare adeguatamente il gentil sesso»: un’arte che, se negli intenti di Schopenhauer mirava soprattutto a tenerne a bada le intemperanze, offre a noi, uomini e donne di oggi, una lettura ricca di inconfutabili intuizioni e di tenaci, e spesso esilaranti, capricci maschili.

Soubor obsahuje: Vzpomínky na Sókrata, Hostina, Sókratova obhajoba, Hierón neboli Kniha o tyranidě, Agésiláos. Přeložil, poznámkami, seznamem vlastních jmen a ediční poznámkou opatřil Václav Bahník. Předmluva Ludvík Svoboda.

Překlad Amundsenovy autobiografie,vydán krátce po jeho smrti kde v jedenácti kapitolách líčí pohnutky a motivy svého objevitelského úsilí.

Vyprávění o tom, jak rudý muž bojoval za svůj národ. S původními obrázky.