Miloslav Jirda Ordre des livres (chronologique)

Román z cirkusového prostředí vypráví o dvou synech potulného kejklíře a komedianta a krásné cikánky, kteří po osiření vystupují v cirkusech s akrobatickými čísly. Jejich úsilí je zaměřeno na vymýšlení a studování nových a stále obtížnějších akrobatických čísel.

6 milostných povídek, vybraných z pozůstalosti autora. Prózy poznamenané hledáním, okouzlením z poznávání světa i výbušnou smyslovostí. V první části jsou to snové, romantické příběhy plné náboženských mýthů. V druhé části doznívá barevné vidění, spodní melancholický tón,ale prostředí a osoby jsou už z tohoto světa. Obsahuje povídky: Dívka na hřbitově; Svatý a panna; Klavír na skále; Eleonora; Hospoda, srdce a paní; Terinka.

Román známý i z filmové adaptace odhaluje život bohaté pařížské společnosti po první světové válce. Zaměřuje se na to, jak pojímají nebo jsou schopni pojímat a jedině chápat lidskou důstojnost lásku a smrt. Ústřední linií románu je historie bankéřské rodiny Schoudlerů, vztah otce a syna. Otec chce udržet svou autoritu a syna pokořit. Intrika, které použije k jeho zastrašení, se mu podaří tak dokonale, jak ani sám nechtěl – jeho jediný syn končí sebevraždou. Autor se v bohaté galerii postav zaměřuje také na ty, kteří se nějakým způsobem vyšplhali k tomuto privilegovanému společenskému postavení – buď svou bezzásadovostí, nebo dravou amorálností.

Fabrice del Dongo, jeune noble italien, rêve d'aventure et de gloire militaire. Admirateur de Napoléon, il assiste à la bataille de Waterloo mais c'est la défaite. Adieu les honneurs militaires ! C'est en prison qu'il trouvera le bonheur : Clélia Conti habite dans la forteresse où il est enfermé, à Parme. Une histoire d'amour bouleversante commence...

Roman de l'auteur de la célèbre chronique des Thibault. Une partie essentielle du roman est le récit de l'affaire Dreyfus.

Vyprávění o životě učitelů v pohraničí na severozápadní Moravě v době první republiky. Velkohubý šovinismus, sokolování, sbírková žebrota, lži o sociální spravedlnosti a hlavně bída, to vše formuje životy místních obyvatel. V takovém prostředí žije hrdina knihy, učitel Koukol. Celou duší věří v komunismus, ale je příliš mlád a nešťastný, aby nepropadl tehdy módnímu anarchismu alespoň způsobem svého života. Přestože originál byl napsán v roce 1933 k prvnímu vydání došlo teprve v roce 1961.

Couverture alternative ici. Flaubert avait beau affirmer qu'il désirait faire du style le coeur d'un "livre sur rien", son premier roman n'en est pas moins un récit, un roman de la "fatalité", comme le souligne innocemment Charles Bovary, sans même savoir qu'il s'agit d'une fatalité d'ordre narratologique qui imbrique imperceptiblement les éléments du texte pour rendre l'issue inévitable. Tableau des Moeurs de province, Madame Bovary dépeint avec tant d'efficacité la dynamique de la frustration que le mélange d'ennui profond, d'apathie et d'exaltation romanesque qui caractérise son héroïne a donné naissance au terme de bovarysme. De Tostes à Yonville-l'Abbaye, Emma Bovary traîne sa morne existence jalonnée d'adultères. Certes, ses échappées à bord de l'Hirondelle, l'express qui relie Yonville à Rouen, pimentent sa vie. Mais elle est conduite par Hivert, vouée au retour ironique et incontournable. Quelles que soient les tentatives d'évasion, le bovarysme triomphe. Dans le portrait de cette petite bourgeoise normande, Flaubert a poussé l'écriture objective, neutralité indispensable afin de se fondre dans les personnages, au point de rendre si vivantes les aspirations d'Emma que le roman lui valut un procès. --Sana Tang-Léopold Wauters

" Le sujet de Nana est celui-ci : toute une société se ruant sur le cul. Une meute derrière une chienne, qui n'est pas en chaleur et qui se moque des chiens qui la suivent. Le poème des désirs du mâle, le grand levier qui remue le monde " (Emile Zola). " J'ai passé hier toute la journée jusqu'à 11 heures et demie du soir à lire Nana, je n'en ai pas dormi cette nuit... Les caractères sont merveilleux de vérité... La mort de Nana est michelangelesque ! Un livre énorme, mon bon ! " (Gustave Flaubert).

Proslulý román jednoho z předních francouzských spisovatelů 18. století, blížící se provedením již realistickému románu a pokračující v tradici románů pikareskních, je sytým obrazem francouzské společnosti, přeneseným v ději do Španělska. Jeho hrdinou je syn podkoního a komorné. Tenzažívá bezpočetná pestrá dobrodružství na své cestě životem, než dík své inteligenci a obratnosti pronikne do vyšší společnosti. Tam se stane ministrovým oblíbencem, a když jeho ochránce padne, Gil Blas, již zmoudřelý a ovládající svůj egoismus a ctižádost, odchází na venkov, po druhé se žení a v klidu končí svůj život. Nejrůznější prostředí, od zlodějského a vězeňského až po místa nejvyšší, soukromí, venkov, život dvorský, doba vlády regenta - to vše je zachyceno v barvitém románě neseném snahou po pravdivém vystižení mravního úpadku společnosti.

Au mois de février 1824, une ancienne courtisane, Esther Gobseck, se rend au bal masqué de l'Opéra en compagnie de Lucien de Rubempré dont elle s'est éprise, mais, en dépit de son déguisement, elle est reconnue et moquée ; désespérée, elle tente de s'asphyxier quand l'abbé Carlos Herrera survient et la sauve. Comme Lucien, elle est désormais sous sa coupe, et, quand le banquier Nucingen tombera amoureux d'elle, l'abbé ne la lui cédera qu'en échange d'un million pour permettre au jeune homme un prestigieux mariage. Mais l'affaire échouera et Lucien, en prison, retrouvera Herrera. Parus de 1838 à 1847, les quatre romans que rassemble Splendeurs et misères des courtisanes sont la suite d'Illusions perdues dont le romancier n'a pas achevé encore la rédaction lorsqu'il entame l'histoire d'Esther. Il se peut qu'ici la publication en feuilleton soumette à ses règles le génie de Balzac ; en tout cas, elle ne le bride pas, comme le montre la puissante figure d'Herrera qui va redevenir Vautrin : il incarne le mal aussi bien que l'amour total, et c'est de sa présence envoûtante que procède l'unité du livre.

Stendhalovi, který ve svých velkých románech dovedl vypodobniti dobu v jejím společenském vývoji a s jejími společenskými rozpory, velikou láskou byla Itálie. V jejích kronikách a soud. aktech nalezl i náměty ke 3 příběhům z doby renesanční: Abatyše kláštera v Castru (vášnivá láska, věrnost a mrav. tvrdost ženy, jež se probodne, když se prohřešila na svém milenci), Cenciové (despotismus panujícího Francesca a jeho zavraždění ženami rodu), Vittoria Accoramboniová, vévodkyně z Bracciana (uplatňování bezohledné vůle velmožů, obětování těch slabších a zvl. žen). - I v těchto povídkách je plný, nefalšovaně skuteč. život jako v románech - podle Vinogradova ponořuje Stendhal ty kronikářsko-soudní náměty do roztoku, nasyceného fantasií, a ony pak mohou zaplanout leskem a změnit se v živé obrazy.

Švýcarský cestovatel a vědec podává ve své líbezné novele, nazvané podle čtrnáctiletého chlapce z tábora lovců mrožů, přesvědčivý důkaz, že je nejen odvážným cestovatelem a vynikajícím vědcem, ale také – jak vzácné spojení – básníkem. Ve vypravěčsky mistrném dílku, drsné baladě z panenské přírody dalekého severu a milostné romanci mladé eskymácké dvojice, vede nás Jean Gabus znale a zkušeně do samého středu eskymáckého života.