Irena Lexová Livres

České vydání knihy o divadle významného polského scénografa a režiséra je rozděleno do dvou částí. První část obsahuje překlad monografie Jana Kłossowicze Divadlo Tadeusze Kantora, která, ačkoliv byla vydána v roce 1991, stále představuje komplexní analýzu Kantorovy divadelní tvorby. Autor se zaměřuje na jednotlivá tvůrčí období a analyzuje klíčové pojmy divadelní teorie. V závěru se věnuje inscenacím, od předválečných pokusů po slavné kusy jako Mrtvá třída a Wielopole. Kłossowicz využívá archivní materiály k podpoře svých interpretací a česká verze je doplněna poznámkami, které přibližují méně známé osobnosti a fakta. Druhá část publikace je překlad Milánských lekcí, textu přednášek z roku 1986, kdy Kantor vedl herecký workshop v Miláně. Tyto lekce představují jeho osobitou interpretaci historických avantgard a hledání místa v moderním evropském divadle. Kantor zde komplexně objasňuje svůj přístup k umění. Kniha končí doslovem a podrobným životopisem Tadeusze Kantora, kde Jan Jiřík rozšiřuje Kłossowiczův text o reflexi Kantorova vlivu na současné divadlo.

Tento slovník patřil v minulosti k nemnoha dostupným publikacím, ze kterých se v Čechách čerpaly informace o soudobém světovém divadle. Do českého vydání bylo zařazeno čtyřicet nově zpracovaných hesel českých divadelních umělců a souborů, jejichž tvorba má těžiště v uplynulých třiceti letech. Nově byla vypracována a zařazena také hesla o slovenském divadle. Slovník obsahuje informace o významných divadelních souborech a jejich představitelích – režisérech, dramaticích a hercích.

Rodinný příběh, jak naznačuje podtitul, se v této knize Moniky Sznajderman zaměřuje na osudy jejích blízkých, přičemž zkoumá dvě rodiny – židovskou a polskou. Vyprávění se dělí na dvě paralelní linie, které se nesetkávají, přičemž obě rodiny sdílejí stejný prostor, ale mají málo společného. Židovská Radom, domov Grunbergů, Blatů, Flamenbaumů, Sznajdermanů a Hubermanů, představuje svět „obyčejných lidí bez dějin“. Naopak židovská Varšava, do které se stěhuje dědeček Izaak, symbolizuje odchod od tradičního prostředí a přijetí nového života jako Ignacy. Polská část rodiny, zahrnující šlechtu a podnikatele, je poznamenána velkostatkářským životem a patriotismem, často spojeným s antisemitismem. Dějiny rodiny se prolínají s dramatickými událostmi 20. století, kdy totalitní režimy zanechaly v Polsku krvavé stopy, přičemž Židé byli jednou z nejvíce postižených skupin. Většina autorčiných židovských příbuzných zahynula, zatímco polská rodina přežila. Kniha se stává výpovědí o paměti, o dvou vzpomínkách, které se nikdy nesetkávají, a o osudech, které paralelně procházejí historií. Sznajdermanová zachycuje tragické, ale i radostné momenty polské historie 20. století prostřednictvím osobních příběhů.