Virza dal svému dílu podtitul "Starý zemgalský dům v průběhu roku", pro českého čtenáře to byla prostě"Kronika lotyšského statku": zaznamenává v něm totiž jakoby kronikářsky roční proměny života venkovské usedlosti v rodném, úrodném kraji Zemgalsku. I když je vyprávění nadčasové,z náznaků lze usuzovat, že se odehrává v posledních desetiletích 19. století. V působivých poetických obrazech s četnými etnografickými a folklorními detaily autor zachycuje nejen lotyšské venkovany ve dnech pracovních i svátečních, ale oživuje také duše jejich předků, různé nadpřirozené bytosti, vdechuje život dokonce i samotnému statku a dalším lidským výtvorům i neživé přírodě - vše se tu přirozeněúčastní věčné a neměnné božské harmonie. Život u Strauménůnení jen bohabojný, je zároveň pohansky plnokrevný: nevázané rituální oslavy jánského svátku nebo dožínek lnu zde patří k odvěkému životnímu rytmu, k němuž volá "starý bůh předků". Do svého díla Virza symbolicky promítl svou vizi mladého lotyšského státu, která vycházela z idealizovaného patriarchálního rolnického života předešlých generací a zahrnovala i představu velkého moudrého hospodáře, jímž byl autoritativní prezident Kārlis Ulmanis.
Edvarts Virza Livres
Edvarts Virza fut un poète, un prosateur et un traducteur qui contribua de manière significative à rapprocher la culture française d'un public letton. Son œuvre précoce, en particulier le recueil „Biķeris“, est souvent associée à la décadence, bien que l'auteur lui-même ne se soit pas explicitement aligné sur ce mouvement. Plus tard, Virza s'éloigna de la stylistique provocatrice pour se concentrer sur des thèmes nationaux et patriotiques. Son héritage littéraire réside dans l'enrichissement de la littérature lettone et son travail de traduction, qui ouvrit une fenêtre sur l'écriture française.


Straumeni
- 333pages
- 12 heures de lecture