Ferdinand Stiebitz Livres

Tento svazek Antické knihovny, uvadějící překlady tragédií Alkéstis, Trójanky, Ífigeneia v Aulidě, Élektra, Orestés, k nimž je přiřazena Médeia, je reprezentační ukázkou hodnot, jimiž Eurípidés už v době svého života fascinoval diváky, provokoval jejich myšlenky, pobuřoval konzervativní zastánce starých tradic a navíc – aniž si toho byl vědom – psal kroniku myšlenkových svárů své doby.

Souborné vydání milostné poezie Ovidiova mládí. Mluví ke každému srdci a žádné nezarmoutí. V nové době překonal Ovidius i slávu Homérovu. Vydává se a čte na celém světě. Splnila se jeho předpověď, že bude žít v slávě po všechny věky. Za hranici své proslulosti si básník určil rozsáhlou říši římskou. V tom se však mýlil. Jeho dílo oslňuje svou krásou nejen celou Evropu (tedy nejen národy, kam sahala římská veleříše) – Ovidia znají ve všech světadílech a jeho nevšednímu umění se obdivují vědci, básníci, mistři štětce i dláta i okouzlení čtenáři. Římská lyrika i římská epika dosáhla právě v díle Ovidiově svého vrcholu.

Apuleinův román – jediný v celistvosti uchovaný z celého římského písemnictví – o proměně lehkomyslného římského mladíka Lucia v tvrdohlavého ušatce a jeho strastiplné celoroční úsilí o dosažení lidské podoby stal se bestsellerem starověku a pro svou úspěšnost byl již tehdy nazván Zlatým oslem (původní titul je Proměny). Není divu. Je tu mnoho přitažlivého i pro dnešního čtenáře: mladý, urozený hrdina prožívá četná a rozmanitá dobrodružství, trpí, strádá, ale nakonec se přece dočká šťastného konce. K hlavní linii vyprávění se cestou přidává mnoho dalších. Před čtenářem vystupují čarodějnice, nebožtíci, duchové, nevěrné ženy, ukrutní páni, záhadný drak, lupiči, únosy, vraždy, ale nechybí ani pohádka – jedna z nejkrásnějších ve světové literatuře – magie, zasvěcování do božských mystérií. Apuleinův vynikající román inspiroval starověké i novodobé básníky a umělce, Boccaccio, Morlini a jiní novověcí spisovatelé se zhlédli v některých motivech, stejně jako La Fontaine, Molière, Corneille nebo náš Vrchlický.

World premiere of a new version of Euripides' classic Medea. Plays in London as part of the Almeida's Greek Season. Medea's marriage is breaking up. And so is everything else. Testing the limits of revenge and liberty, Euripides' seminal play cuts to the heart of gender politics and asks what it means to be a woman and a wife. One of world drama's most infamous characters is brought to controversial new life by Almeida Artistic Director Rupert Goold (The Merchant of Venice, King Charles III, American Psycho) and award-winning writer Rachel Cusk (Outline, Aftermath).

Ulysse, héros grec de la guerre de Troie, celui dont la ruse a permis de mettre fin à un siège de dix ans, voudrait regagner son île d'Ithaque, où l'attendent sa femme Pénélope et son fils Télémaque. Mais les dieux ne l'entendent pas ainsi.Sur le chemin du retour, il doit affronter le Cyclope, la magicienne Circé, les Sirènes au chant mortel, les monstres Charybde et Scylla, et bien d'autres encore...Aidé de la déesse Athéna, Ulysse parviendra-t-il à retrouver son palais et à se débarrasser des prétendants qui convoitent sa femme et ses biens ? Toutes les clés pour comprendre l'œuvre et le thème associéAvant de lire l'œuvre• L'essentiel sur l'auteur• Le contexte d'écriture de l'œuvreAu fil de l'œuvre• Des questionnaires sur les passages clés : compréhension et étude de la langue• L'enregistrement audio de ces extraits lus par un comédienLe dossier BIBLIOCOLLÈGE• L'essentiel sur l'œuvre• La structure de l'œuvre• Les personnages de l'œuvre• Le genre de l'œuvre• L'œuvre dans l'histoire des arts• Des films, des documents et des livres associés à l'œuvreLe GROUPEMENT DE TEXTES. Thème : Les monstres - Monstres effrayants et fascinants.

A king's decision to sacrifice his daughter and turn the tide of war inflicts lasting damage on his family, culminating in a terrible act of retribution.

Výběr z řeckých originálů v Anthologia lyrica a Poetae lyrici Graeci zahrnuje zlomky básní (v té době se ovšem básně zpívaly za doprovodu strunných nástrojů – proto Písně z Lesbu), které se zachovaly z díla „desáté múzy“, jak byla Sapfó nazývána – a které překladatel sestavil do kompozičních celků. Sapfó svůj nepříliš rozsáhlý tématický rejstřík nahradila silou básnického procítění a tak ze všech dochovalých antických básníků nejvíce promlouvá k dnešnímu čtenáři. Jak sama říká: „Mne však vpravdě blaženou učinily zlaté Múzy a záviděníhodnou; a až zemru, nezničí zapomnění památku na mne –“ – a nemýlila se.

Dvě antické tragédie s ústředními ženskými hrdinkami z pera starořeckého dramatika o pomstě, spravedlnosti i zodpovědnosti člověka k člověku, vychází v překladu Ferdinanda Stiebitze jako 62. svazek.

La ville de Thèbes est ravagée par la peste. Son souverain, Oedipe, mène l'enquête. Il découvre que l'homme qu'il a tué jadis, Laïos, était son père, et qu'il a épousé sa propre mère, Jocaste, dont il a eu quatre enfants. Elle se suicide, il se crève les yeux et s'exile. Une des plus belles tragédies de l'Histoire, modèle de l'enquête policière et de son suspens, de la peinture de la destruction de soi, et des relations troubles qui tissent les liens familiaux, grande interrogation jetée au destin, cette pièce est à l'origine de nombreuses imitations (jusqu'à Gide et Cocteau) et de nombreux commentaires (jusqu'à Freud ou Jean-Pierre Vernant). «O lumière c'est la dernière fois que je te vois, je suis né de qui je ne devais pas, je suis uni à qui je ne dois pas, j'ai tué qui je n'aurais pas dû.» Oedipe roi, IIIe épisode.

Antigone est la tragédie grecque la plus célèbre, la plus achevée, et c'est la pièce qui représente le tragique de la condition humaine de la façon la plus saisissante. Du siècle de Périclès à celui de Néron, de Robert Garnier (1580) à Jean Anouilh (1944) et à Bertolt Brecht (1948), Antigone est restée vivante, actuelle, à travers les reprises et les adaptations. Cette édition commentée de la pièce originale tente de faire comprendre un succès si extraordinaire et de l'élargir au public contemporain. L'introduction analyse la nature de la tragédie grecque classique et situe la pièce de Sophocle dans cet ensemble de chefs-d'œuvre fondateurs. Le texte, dans la traduction du grand helléniste Paul Mazon, reçoit une présentation et une annotation nouvelles destinées à faire sentir la construction et les harmoniques de l'œuvre. Le commentaire est ensuite consacré à l'étude d'Antigone et de sa réception dans la littérature et la pensée occidentales.