Kniha přibližuje mýty a záhady šamanismu a vztahy nejrůznějších tabu – drog, sexu, smrti. Nepostradatelná příručka pro každého, kdo se o tato témata a s nimi spojené otázky stavu vědomí zajímá; průvodce teorií, kosmologií, teologií a etnobotanikou rostlinných učitelů.
Výklad světa, vesmíru i lidské existence samotné prostřednictvím filozofického systému staroegyptské mytologie. Práce zkoumá především struktury vědomí a duchovní svět starých Egypťanů. Hlédá přímé spojení mezi civilizací starověkého Egypta a současnou západní civilizací.
„Používat mysl a nikoli sílu. Tak je řečeno v „Pojednání o Tchaj-ťi čchüan“ a znamená to, že se musíme opírat pouze o svou mysl a nikoli o tělesnou sílu. Během cvičení Tchaj-ťi čchüan musí být celé tělo uvolněné. Pokud jsme schopni uvolnit i to nejmenší napětí, které tvoří bloky ve šlachách, kostech a krevním oběhu, a které tak omezuje naši svobodu, naše pohyby budou lehké, svižné a spontánní.“
Klášter Šao-lin je dnes známý po celém světě. Za svůj věhlas však nevděčí ani tak skutečnosti, že byl kolébkou čínského směru buddhismu zvaného čchan neboli japonsky zen, jako tomu, že v jeho zdech se mniši cvičili ve svérázném a velmi účinném bojovém umění, které nese jméno tohoto kláštera. Protože historie bojovných mnichů kláštera Šao-lin dodnes přitahuje pozornost i mnoha Číňanů, vydal se koncem padesátých a začátkem šedesátých let Wang Chung do terénu, aby zaznamenal pověsti, které o nich i o klášteru mezi lidmi dosud kolují.Zaznamenal celkem třicet devět příběhů, které jistě potěší všechny milovníky čínské kultury a zvláště pak ty, kdo obdivují vytříbené čínské bojové umění, či jej dokonce provozují.
En écrivant Le Voyage définitif, j'ai suivi les instructions de don Juan qui voulait me voir constituer une sorte d'album, une collection de souvenirs mémorables. Selon lui, la connaissance chamanique avait pour dessein ultime de nous préparer à affronter le " voyage définitif ", celui que doit faire chacun de nous au terme de sa vie. Ce que l'homme moderne, disait-il, désigne sous la vague expression de " vie après la mort " était pour ces chamans une existence concrète débordant d'activités pratiques, certes différentes de celles de notre vie habituelle, mais tout aussi pragmatiques et fonctionnelles. Se remémorer les épisodes importants de leur vie les préparaient à aborder ces contrées nouvelles qu'ils appelaient le " côté actif de l'infini ". Carlos Castaneda.
Knížka Jak se kalila voda aneb Dětská setkání s bolševikem vypráví na sto čtyřiceti stránkách s řadou černobílých autorových kreseb o zmatcích, které v hlavě mladého chlapce vyvolaly jevy, které provázely přechod od demokracie do totality. On sám se narodil za války, užil si pár let svobody a do školy nastoupil na podzim bouřlivého roku 1949. Hned v první třídě se na něj začala valit zcela neznámá slova a absurdní situace. A jakmile se mu něco podařilo pochopit, další průběh událostí vzápětí vše znovu otočil naruby. Přestože divoké počáteční tempo třídního boje začalo v polovině padesátých let zvolňovat, až do maturity, kterou jeho vyprávění končí, měl co dělat, aby s bolševikem udržel krok. Musel se s ním sice potkávat i poté, ale to už nebyla setkání dětská, jak vyžaduje název knihy.
V knize Cílem je Zágros sledujeme cestu desítky mladých lidí usazených v jednom voze - Tatře 138 do málo přístupných končin Orientu. Autorům se podařilo spojit zážitky z cesty s textem informujícím o minulosti a kultuře cizí země a vytvořit zajímavou reportáž o své cestě. Navštívili nejen rušná města, ale i zapadlé osady Orientu, byli hosty ve stanech kočovných Kurdů pod Araratem, octli se i ve středu oddílu tureckého vojska při jeho cvičení, viděli, jak se vážou vzácné perské koberce, besedovali u táborového ohně s pastýři v pohoří íránského Zágrosu. Zážitky z cesty dokumentuje řada černobílých i barevných fotografií.
