Zdena Ančík Livres

Politické a sociální dějiny Strany mírného pokroku v mezích zákona, prodchnuté duchem lehkovážné improvizace, jsou satirickým odsouzením doby jejími vlastními prostředky.

Humoristicko-satirický román kritizující poměry v rakousko-uherské armádě a zdůrazňující nesmyslnost války.

Vydáno k 100. výročí narození Jaroslava Haška. Díl první: V zázemí (1921) – Díl druhý: Na frontě (1922). Dobrý voják Švejk je jedna z nejznámějších a nejoblíbenějších postav nejen české, ale i světové literatury. Svědčí o tom spolu s četnými vydáními doma a v zahraničí také skutečnost, že se z díla stala v pravém slova smyslu klasika, která se neustále čte a cituje. Možná bychom mohli mluvit i o součásti naší národní povahy, ať už v dobrém nebo pejorativním smyslu. Švejk, hostinský Palivec, polní kurát Katz, nadporučík Lukáš, sapér Vodička, Baloun a další postavičky nadále žijí svým životem.

"Vous n'auriez pas, par hasard, une ceinture sur vous pour que j'en finisse ? - Si, et je vous la prêterai volontiers, répondit Chvéïk en quittant sa ceinture, d'autant plus que je n'ai encore jamais vu comment on fait pour se pendre dans une cellule. Ce qui est embêtant, continua-t-il en regardant autour de lui, c'est qu'il n'y a pas un seul piton ici." Le brave soldat Chvéïk (Dobrý voják Švejk) est un roman satirique inachevé de l'écrivain tchèque Jaroslav Hašek (1883-1923), publié en quatre tomes de 1921 à 1923. Les trois premiers tomes sont intégralement de l'auteur, tandis que le quatrième a dû être achevé après sa mort par son ami Karel Vanek. L'œuvre relate sur le mode de l'absurde et du grotesque les pérégrinations de Josef Chvéïk, brave Tchèque de Prague vivant à l'époque de la Grande Guerre, sous la domination austro-hongroise.

Galerie karikatur, druhý svazek Haškovy politické satiry, se od Politických a sociálních dějin strany mírného pokroku v mezích zákona v lecčems odlišuje, zároveň však s nimi má některé rysy společné.

V zázemí -Na začátku knihy oznamuje Švejkovi posluhovačka paní Müllerová slovy „Tak nám zabili Ferdinanda“, že v Sarajevu byl zavražděn arcivévoda Ferdinand. V pražském hostinci U kalicha se Švejk setkává s tajným policistou Bretschneidrem, který později dostane sprostého hostinského Palivce do vězení pro velezradu za to, že řekl, že „mouchy sraly na (obraz) císaře pána“. Zatčen je i Švejk, protože tvrdí, že bude válka. Ocitne se na policejním ředitelství a poté v blázinci. Když válka skutečně vypukne, je Švejk povolán na vojnu. Protože trpí silným revmatismem, veze ho k odvodu paní Müllerová na kolečkovém křesle. Švejk přitom mává berlemi a křičí „Na Bělehrad“, čímž způsobí obrovské pozdvižení. Pak je léčen v nemocnici pro simulanty, pobývá na garnizóně (vojenské vězení), slouží u polního kuráta Katze a poté, co jej věčně opilý Katz prohraje v kartách, skončí jako vojenský sluha (pucflek) u nadporučíka Lukáše, známého mnoha milostnými aférami. Když mu nadporučík přikáže, aby mu sehnal stájového pinče, Švejk jej pro něho ukradne. Ukáže se však, že pes patřil plukovníkovi Krausovi von Zillergut a nadporučík Lukáš je poslán do Českých Budějovic k 91. pěšímu pluku, který se připravuje k odjezdu na frontu. Švejk jede pochopitelně s ním a říká nadporučíkovi, že „to bude něco nádhernýho, když voba padneme spolu za císaře pána a jeho rodinu…“ Na frontě - Do Českých Budějovic jede nadporučík Lukáš se Švejkem rychlíkem a Švejkovi se přihodí nehoda. Baví se s železničním zaměstnancem o problematice záchranných brzd a možná on, možná oba za tuto brzdu zatáhnou a způsobí nenadálé zastavení vlaku. V Táboře je Švejk vyveden na nádraží kvůli sepsání protokolu a vlak mu mezitím ujede. Velitel nádraží mu poté, co zjistí, že Švejk nemá peníze na lístek, nařídí dojít do Českých Budějovic pěšky. Při této budějovické anabázi Švejk pěkně zabloudí, přihlouplým putimským strážmistrem Flanderkou je považován za ruského špióna a nakonec je ke svému pluku doveden četníkem jako údajný zběh. Se slovy „Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, že jsem opět zde“, se radostně hlásí u nadporučíka Lukáše. U pluku se Švejk postupně seznamuje s nezapomenutelnými postavami knihy jako je účetní šikovatel Vaněk, kuchař okultista Jurajda, jednoroční dobrovolník Marek nebo sapér Vodička. Setkává se i s karikaturami důstojníků, jako je přičinlivý až podlézavý kadet Biegler nebo omezený poručík Dub, v civilu gymnaziální profesor, jehož oblíbeným koníčkem je buzerace vojáků a který svými radami otravuje život i zkušeným aktivním důstojníkům jakými jsou hejtman Ságner nebo plukovník Schröder. Oblíbeným Dubovým rčením, které ve vzteku pokřikuje na vojáky, je „Ty mne ještě neznáš, ale až mne poznáš, já tě přinutím až k pláči“. Švejkův pluk je brzy poslán na frontu a přemístěn do města Királyhidy na rakousko-uherském pomezí. Zde se nadporučík Lukáš opět zaplete do dalšího milostného dobrodružství s vdanou paničkou a pošle Švejka s dopisem ke své vyvolené. Švejk doprovázený sapérem Vodičkou se dostane do rvačky s jejím manželem, která skončí jako hromadná pouliční bitka. Za to jsou oba zatčeni. Nadporučík Lukáš si musí najít nového sluhu, kterým se stane věčně nenažraný tlustý obr Baloun, neustále ztrpčující svému pánovi život tím, že mu všechno sní. Po propuštění se Švejk stane ordonancem (= vojenským poslem) své 11. marškumpanie a loučí se se sapérem (= ženistou) Vodičkou slovy „Až bude po tý vojně, tak mé přijeď navštívit. Najdeš mé každej večer od šesti hodin u Kalicha na Bojišti.“

První dva díly světoznámého humoristického románu z první světové války: Díl první - V zázemí. Díl druhý - Na frontě.