„Každý, kdo bude chtít po desetiletích vědět, jak myslili, jak cítili mladí lidé čeští, intelektuálové čeští krátce po světové válce, jak trpěli jistými divadly sociálních křivd a útisků, obrátí se na takovéhle básně a nalezne odpověď na svou otázku.“ (F.X. Šalda) Obsahuje: Hudba na náměstí – Korálový náhrdelník – Den a noc – Návrat ztraceného syna – Drobné básně
Výbor z díla K. H. Borovského. Kniha obsahuje : Epigramy Tyrolské elegie Král Lávra Křest svatého Vladimíra Smíšené básně Z překladů
Kniha obsahuje: "Křest sv. Vladimíra", "Tyrolské elegie", "Král Lávra", "Epigramy" Obálka a grafická úprava podle 1. vydání z r. 1946. Doslov Věra Brožová.
Karel Havlíček Borovský je zakladatelem české politické žurnalistiky, tvůrcem veršované satiry a uprostřed 19. století nejvýznamnějším autorem časových epigramů. Jako vyhraněná novinářská osobnost se stal symbolem národního hnutí roku 1848 a zejména odporu vůči nastupujícímu neoabsolutismu v následujících letech. Svazek obsahuje Obrazy z Rus, Epigramy a aforismy, Brixenské skladby, Satiry a politické písně, Smíšené básně.
Třetí z plánovaných šesti svazků první kompletní kritické edice korespondence Karla Havlíčka (1821–1856) obsahuje dopisy z období, v němž se Havlíček stal redaktorem Pražských novin a České včely, a tedy i veřejně činnou a veřejně známou osobou. Vedle soukromé korespondence tak zahrnuje i korespondenci redakční; v závěru období se jednou z tematických dominant stává i Havlíčkovo zapojení do organizace veřejných sbírek na vybudování první české průmyslové školy v Praze. V osobní rovině jsou prvořadou složkou svazku listy mapující vývoj Havlíčkova vztahu se snoubenkou Františkou Weidenhoffrovou až do jeho ukončení. Knihu otevírá studie, jež nově interpretuje průběh tohoto vztahu; druhý z úvodních textů shrnuje počátky Havlíčkova novinářského působení a podíl Pražských novin na organizaci sbírek na českou průmyslovou školu. Stejně jako předchozí dva díly obsahuje i tento svazek vedle dopisů a úvodních studií i vysvětlivky, rozsáhlou ediční poznámku, kalendárium Havlíčkova života a díla, obrazovou přílohu a jmenný rejstřík.
Dopisy Karla Havlíčka (1821–1856) odkrývají významnou část odkazu tohoto předního českého novináře, básníka, politika a organizátora národního života. O to překvapivější je, že ke kompletnímu kritickému vydání Havlíčkovy korespondence dochází až nyní. První z plánovaných šesti svazků zahrnuje veškerou dnes známou odeslanou i přijatou Havlíčkovu korespondenci do konce roku 1842, tedy do doby Havlíčkova odjezdu do Ruska. Budoucí autor Tyrolských elegií a Křtu svatého Vladimíra v nich vystupuje jako sebevědomý student, který promýšlí své budoucí povolání s cílevědomou snahou o službu národu. Jádro svazku tvoří Havlíčkovy listy rodičům, především z pražských filozofických a teologických studií, v menší míře je zastoupena korespondence se spolužáky a s úřady. Z větší části byly tyto rané dopisy psány německy: v edici jsou zařazeny v novém překladu do češtiny pořízeném pro účely této edice, nicméně i originál je k dispozici v poznámkovém aparátě. Svazek otevírají úvodní studie o historii vydávání Havlíčkovy korespondence, o způsobu překládání německy psaných dopisů a o Havlíčkově mládí. Dopisy jsou doplněny věcnými vysvětlivkami, kalendáriem Havlíčkova života a obrazovou přílohou.
Výbor z tvorby největšího satirika české poezie. Vychází ke 150. výročí básníkova úmrtí.
Dopisy Karla Havlíčka (1821–1856) odkrývají významnou část odkazu tohoto předního českého novináře, básníka, politika a organizátora národního života. O to překvapivější je, že ke kompletnímu kritickému vydání Havlíčkovy korespondence dochází až nyní. Druhý z plánovaných šesti svazků zahrnuje veškerou dnes známou odeslanou i přijatou Havlíčkovu korespondenci z let 1843–1844, tedy z doby Havlíčkova vychovatelského působení v Rusku a poté z období národní agitace v Německém Brodě. Dopisy z Moskvy staví před čtenáře oblouk sklenutý od počátečního proruského nadšení až k pozdější hořké deziluzi; mimoto umožňují pozorovat zrod Havlíčka-publicisty – autora Obrazů z Rus – a satirického básníka. V korespondenci z druhé půle roku 1844 pak Karla Havlíčka sledujeme především jako organizátora českého ochotnického divadla. Z Havlíčkova okolí je v tomto svazku nejvýrazněji slyšet hlas Viléma Gablera, jehož listy jsou zde otištěny úplně poprvé, a to v překladu do češtiny a v poznámkovém aparátu i v německém a francouzském originále. Dobový kontext a historické souvislosti otištěných dopisů jsou představeny v úvodní studii, dopisy jsou doplněny věcnými vysvětlivkami, kalendáriem Havlíčkova života a obrazovou přílohou.
