Helena Sobková Livres

Knihou "Dorothea vévodkyně Kuronská" doplňuje autorka své dvě předchozí knihy "Tajemství Barunky Panklové" a "Kateřina Zaháňská" a uzavírá tím jakousi trilogii věnovanou třem ženám evropského formátu, Boženě Němcové, Kateřině Zaháňské a Dorothee Kuronské, ženám, propojeným vzájemným vztahem k sobě a vztahem k naší zemi. Božena Němcová vyrůstala v Ratibořicích na panství vévodkyně Zaháňské, která byla dcerou vévodkyně Kuronské. Všechny tři, i když náležely ke třem generacím, byly opěvovány pro svou krásu, šarm, duchaplnost a inteligenci a obdivovány pro schopnost umět hovořit a psát a zaujímat vyhraněné postoje, což bylo u žen jejich doby jevem ojedinělým. Dorotheu Kuronskou obdivoval J. W. Goethe, Ch. M. Talleyrand, Immanuel Kant, Moses Mendelssohn, ale i pruský král Friedrich Veliký, polský král Stanislav Poniatowski a ruský car Alexandr I. Portrétovali ji přední malíři a zůstala dodnes, především v Lotyšsku, ideálem ženy na vévodském křesle, mající schopnost, podle slov Güntera Elbina, držet moc v křehkých rukou.

Kniha vychází u příležitosti 100. výročí protržení přehrady na Bílé Desné. Autorka, která prožila značnou část svého života v desenské horské chalupě je známá svými knihami o Boženě Němcové a svou láskou k Jizerským horám. Učitelka českého jazyka a dějepisu, s hlubokým zájmem o historii je známou milovnicí pohádek. Také to jí pojí právě s Boženou Němcovou. Pohádku vnímá jako jeden z nejdůležitějších výchovných prostředků, který učí děti přemýšlet, rozlišovat dobro a zlo, rozvíjet jazyk, fantazii i estetické vnímání. Pohádkou o Protržené přehradě chce Helena Sobková přiblížit dětem prostřednictvím vodních skřítků krajinu Jizerských hor od Mumlavských vodopádů, přes Jizerku, až po horu Jizeru. Knížka nese skutečné názvy potoků, řek i jednotlivých hor a mohla by se stát inspirací pro děti a jejich rodiče k poznávání, vycházkám a výletům do Jizerských hor.

Životopis vychází z popisu soukromého života kněžny a její rodiny a zároveň si všímá i jejích společensko-politických aktivit.

Monografie význačného malíře 19. století, autora oltářních obrazů, historických kompozic a nejznámějšího portrétu národní spisovatelky Boženy Němcové. Přízní Společnosti vlasteneckých přátel umění se Hellichovi podařilo studovat umění v Itálii, Francii a Německu a otevřela se mu cesta k úspěšné dráze na domácí půdě. Morální základ dostal od rodičů, malíře z něho udělal ředitel Akademie Bergler, společensky mu pomohla hraběnka Schliková, hrabě Lützow ho motivoval pro určitý umělecký směr a František Palacký utvrdil jeho životní názor a politickou orientaci. Pramenem pro monografii, která líčí životní i odbornou dráhu J.V. Hellicha, byl vlastnoručně psaný zápisník, korespondence rodinná i pracovní a pozůstalost uložená v Literárním archivu PNP. Podstatná část knihy je věnována vzniku a anabázi Hellichova portrétu Boženy Němcové ze Staňkova salonu až do dnešních dnů

O málokteré osobnosti české kultury bylo napsáno tolik monografií, studií a článků jako o "naší paní" Boženě Němcové. Přesto její narození a původ zůstávají opředeny pavučinou pochybností a dohadů. Narodila se opravdu 4. února 1820? Byli manželé Panklovi jejími pokrevními rodiči? Autorce se podařilo najít pravděpodobný klíč k jejímu tajemnému narození. V druhé části knihy mapuje úseky trpké životní pouti nejmilovanější české spisovatelky, jak se zrcadlí na jejích dochovaných portrétech. Z drobné mozaiky pozapomenutých nebo dosud přehlížených faktů doplňuje vnější i vnitřní portrét této neobyčejné ženy.

Nové úvahy o narození a původu Boženy Němcové. Hypotéza literární badatelky vychází z nových poznatků o původu Boženy Němcové.

Studie doplňující období života české spisovatelky po odloučení syna Karla. Komentovaná korespondence velké spisovatelky se synem, který přesídlil do Zaháně, aby se vyučil zahradníkem (od r. 1856 pobýval u rodiny Panklů v Zaháni). Badatelka pečlivě shromáždila materiály, vztahující se k této etapě života Boženy Němcové i dobové místní fotografie a dokumenty.