Jacques de Saint Victor Livres

La mafia naît sur les décombres du « régime féodal » mais c'est avec l'avènement de la démocratie et du capitalisme qu'elle connaîtra son essor. Elle s'enracine très tôt à Naples, en Sicile, en Calabre et doit sa prospérité à des « pactes scélérats » passés avec une fraction de l'élite politique et sociale - tel un pouvoir invisible qui va insidieusement corroder l'ordre social.Ce livre reconstitue dans la durée l'histoire de ces sociétés secrètes et de leur expansion à travers le continent européen. Il visite leur berceau et en retrouve les premiers acteurs, aristocrates véreux,notables sans scrupules, fermiers parvenus, tueurs à la botte... Il interroge les accointances invisibles de ces « sectes criminelles » avec la démocratie naissante et les suit dans leur conquête de l'Amérique. Il révèle aussi l'échec du fascisme à éradiquer une plaie mafieuse qui a su se jouer de son pouvoir totalitaire. Avec la Guerre froide, on découvre la mutation affairiste des réseaux mafieux et la complexité de leurs méthodes pour parasiter l'économie libérale. C'est l'époque de l'explosion du trafic de drogue, de l'essor des paradis fiscaux, des compromissions de la banque vaticane et des scandales immobiliers, où se côtoient boss criminels, hommes politiques, industriels et financiers. Avec la chute du Mur, de nouvelles nébuleuses criminelles vont se faire jour en Europe, qui utiliseront ce « modèle » pour conquérir de nouveaux territoires. Le phénomène mafieux n'est pas consubstantiel à la démocratie, écrit Jacques de Saint-Victor, et pas davantage au capitalisme ; mais il est le mieux à même de tirer profit des insuffisances de l'une et de l'autre. -- 4ème de couverture

Sie scheint ein Relikt vergangener Zeiten zu sein, doch spätestens nach dem Anschlag auf Charlie Hebdo 2015 in Paris hat die Diskussion um die strafrechtliche Ahndung der Blasphemie den öffentlichen Raum zurückerobert. Sie stellt die westlichen Demokratien vor eine ihrer größten Herausforderungen. Die Blasphemie hat eine lange und wechselhafte Geschichte, sie war und ist - so die These von Saint Victor - eine politische Konstruktion. In der Zeit der Aufklärung als crime imaginaire (imaginäres Verbrechen) bezeichnet, wurde Blasphemie 1791 in Frankreich als Delikt abgeschafft. Lange verschwand sie hinter dem modernen politischen Horizont, doch nun kehrt der Diskurs um ein Blasphemieverbot zurück ins öffentliche Leben westlicher Demokratien, spätestens seit den terroristischen Angriffen in Paris im Januar 2015 auf die Redaktion des Satireblatts Charlie Hebdo. Wendepunkte in der Diskussion um die Blasphemie waren 9/11, die Ermordung des niederländischen Filmemachers Theo van Gogh 2004 sowie 2005 die Mohammed- Karikaturen. Die jüngste Beschwörung eines Verbots der Blasphemie im Namen des Respektsvor persönlichen Überzeugungen stellt ohne Zweifeleine Bewährungsprobe für das grundlegende Prinzip westlicher Demokratien dar: das Prinzip der Rede- und Meinungs-, aber auch der Pressefreiheit. Der Rechtshistoriker Saint Victor ordnet die Geschichte der Blasphemie in einen aktuellen politischen wie juristischen Interpretationsrahmen ein. Dabei zeigt er nicht nur auf, dass die juristische Ahndung von Meinungsdelikten immer hoch problematisch ist, sondern auch, welchen Platz die Diskussion um Blasphemie wieder im öffentlichen Raum einnimmt und vor welche Herausforderungen sie die westlichen Demokratien stellt. Ein packender Essay über ein imaginäres Verbrechen, indem Religion und Politik auf das Engste verknüpft sind. Gestern wie heute.^^

Mafie se sice zrodila na troskách feudálního systému, ale její rozmach nastal až s rozvojem demokracie a kapitalismu. Záhy zapustila kořeny v Neapoli, na Sicílii a v Kalábrii a za svůj rozkvět vděčí zločineckým paktům, které uzavírala s částí politické a společenské elity – tak postupně budovala svou neviditelnou moc, podvracející společenský řád. Kniha renomovaného francouzského historika práva, spisovatele a literárního kritika Jacquesa de Saint Victora rekonstruuje dějiny mafií a jejich expanzi na evropském kontinentu. Autor navštěvuje jejich kolébku a nachází první aktéry příběhu: zkorumpované šlechtice, bezskrupulózní prominenty, zbohatlé statkáře, nájemné vrahy… Odkrývá neviditelné vazby těchto „kriminálních sekt“ na rodící se demokracii a sleduje jejich dobývání Ameriky. Odhaluje také, jak fašistický režim selhával ve snaze vymýtit mafiánskou nákazu, která se přiživovala na jeho totalitní vládě. Se studenou válkou se objevuje spekulantská mutace mafiánských sítí a autor rozplétá metody jejich parazitování na liberální ekonomice. Jsme v době rozmachu obchodu s drogami, vzniku daňových rájů, kompromitace vatikánské banky a skandálů s nemovitostmi, kdy si mafiánští bossové podávají ruce s politiky, průmyslníky a finančníky. Po pádu Berlínské zdi v Evropě rostou nové neprůhledné skupiny, které tento „model“ využívají k dobývání dalších území. Fenomén mafie není nutně něčím demokracii a kapitalismu vlastním, píše Jacques de Saint Victor, ale výborně se mu daří využívat nedostatků obou systémů.

Madame du Barry se stala titulární metresou francouzského krále Ludvíka XV. po smrti proslulé markýzy de Pompadour. Pocházela sice z lidových vrstev, avšak nevšední krása dopomohla prostinké Jeanne Bécuové k tomu, aby se z pouliční prodavačky a poté obyčejné lehké dívky stala luxusní prostitutkou a poté milenkou samotného krále. Radikální zlom v jejím životě nastal po seznámení s hrabětem Jeanem du Barry, který ji provdal za svého mladšího bratra a poté ji představil u dvora. Ludvík XV. se do půvabné Jeanne zamiloval na první pohled a až do své smrti jí poskytoval ve Versailles výsadní postavení. Ze zámku byla vykázána teprve na přímý rozkaz nové královny Marie Antoinetty, která ji považovala za "zosobnění skandálu". Do vypuknutí Revoluce vedla madame du Barry klidný a nezávislý život, ale v roce 1793 byla po udání několika osob zatčena a brzy nato sťata gilotinou. Osudy madame du Barry byly popsány už mnohokrát, ale některé úseky jejího života zůstaly nezmapovány, především období před příchodem na královský dvůr, kdy se jako prostitutka pohybovala v těch nejvznešenějších kruzích. Autor se snaží tuto mezeru zaplnit a líčí Jeannin život od jejího nejútlejšího dětství, přes léta strávená ve společnosti nejvýše postavených osobností té doby až do děsivé smrti na náměstí Concorde.

Fille naturelle d'un moine et d'une couturiere, Madame du Barry est la derniere maîtresse de Louis XV. Mécene, courtisane amie des arts , elle impose la mode parisienne dans toute l'Europe, avant d'etre exilée par Marie- Antoinette et de finir sa vie sur l'échafaud. Jacques de Saint Victor révele des aspects méconnus de la vie de la catin royale , illustrant a merveille le basculement de la société d'Ancien Régime. Il nous conduit a travers l'univers cruel de la Cour et dans le monde de la débauche parisienne du XVIIIe siecle, ou l'on croise tous ceux qui servirent de modele au Valmont des Liaisons dangereuses.

Sie scheint ein Relikt vergangener Zeiten zu sein. Doch spätestens nach dem Anschlag auf Charlie Hebdo 2015 hat die Diskussion um die strafrechtliche Ahndung der Blasphemie den öffentlichen Raum zurückerobert. Sie stellt die westlichen Demokratien vor eine ihrer größten Herausforderungen. Wendepunkte in der Diskussion um die Blasphemie waren 9/11, die Ermordung des niederländischen Filmemachers Theo van Gogh 2004 sowie die Mohammed-Karikaturen 2005. Die jüngste Beschwörung eines Blasphemieverbots im Namen des Respekts vor »persönlichen Überzeugungen« stellt ohne Zweifel eine Bewährungsprobe für das grundlegende Prinzip westlicher Demokratien dar: das Prinzip der Rede- und Meinungs-, aber auch der Pressefreiheit. Der Rechtshistoriker Saint Victor ordnet die Geschichte der Blasphemie in einen aktuellen politischen wie juristischen Interpretationsrahmen ein. Ein packender Essay über ein »imaginäres Verbrechen«, in dem Religion und Politik auf das Engste verknüpft sind. Gestern wie heute.

Politikverdrossenheit und Misstrauen gegenüber Politikern kennzeichnen zunehmend die westlichen Demokratien. Gewählt werden immer häufiger Personen und Bewegungen, die sich als »antipolitisch« verstehen. Saint Victor analysiert den Zusammenhang zwischen den antipolitischen Strömungen und den Forderungen nach direkter Demokratie mittels des Web 2.0. Was sind die Folgen, wenn das Volk unter Ausschaltung repräsentativer Instanzen über alle grundlegenden Entscheidungen online abstimmt? »Antipolitik« ist ein Ausdruck der Krise unserer Demokratie, so Saint Victor. Was als - zumindest potentiell - fortschrittliche Antipolitik auftritt, ist eigentlich eine Entpolitisierung, die neue Unterdrückungsformen ermöglicht und fördert.