Jáchym Topol crée des récits qui explorent les complexités de la condition humaine, marqués par une sensibilité brute et poétique. Son œuvre sonde les espaces liminaux de la société et la résilience de l'esprit individuel face aux forces oppressives. Avec une honnêteté sans concession, Topol aborde des thèmes tels que le pouvoir, l'identité et la nature durable de l'espoir. Sa prose distinctive, alliant intensité lyrique et réalisme saisissant, en fait une voix profondément significative de la littérature contemporaine.
C'est au carrefour de l'Ange que la vision a submergé Jatek pour la première fois. Alors qu'il attendait le tramway, le rouge est tombé du ciel pour entrer dans ses yeux. C'était bien du sang. Depuis, il ne cherche plus la lumière du dehors, il ferme les yeux le plus possible, ou cherche une défonce rapide et miraculeuse qui l'enverra au paradis avec Véra. Mais il sait qu'il a quelque chose à trouver tout au fond de lui. Ce roman aux accents satiriques offre une vision trash du monde contemporain et de la quête du bonheur.
’ Est-ce qu’en Biélorussie on a la mer, la montagne, des monuments ? Non, tout a été calciné. Alors on va édifier le Jurassic Park de l’horreur, l’écomusée des totalitarismes. ’ C’est un enfant de Theresienstadt, la tristement célèbre citadelle tchèque dont les nazis avaient fait un lieu de mort. Nous sommes au début du XXIe siècle. Il sort de prison. Il a tué son père, sans le vouloir, dans une dispute. En détention, il servait d’assistant au bourreau. Et pourtant, ce tout jeune homme est encore ingénu, romantique même. De retour chez lui, il retrouve le mentor de son enfance, Lebo, qui est né dans le camp et ne l’a jamais quitté. Ensemble, ils vont s’approprier la citadelle et y créer une improbable communauté New Age. Les touristes occidentaux affluent. Ce sont de jeunes globetrotteurs obnubilés par la possibilité du mal absolu ou venant sur les traces de parents déportés. T-shirts Kafka, « pizzas-ghetto » et thérapies de groupe : l’entreprise est un succès – jusqu’au démantèlement du site par les autorités. Le héros parvient à fuir en Biélorussie où, dans le plus grand secret, un groupe d’opposants au régime se prépare à lancer un projet similaire. Mais les frontières du bien et du mal se troublent soudain jusqu’au vertige. Les noces abominables de la Mémoire et du Marché, voilà ce que nous dépeint le dernier, passionnant roman de Topol.
Mour est comédien. Il bourlingue dans les festivals de théâtre de toute l'Europe avec sa femme junkie et leurs enfants. Après un détour par le Donbass en guerre, où ils récupèrent Gérard Depardieu et son stock de beaujolais, ils décident de rentrer en Bohême. Mais Mour est accusé d'avoir assassiné son beau-père : il s'embarque alors dans une course effrénée à travers la campagne, qui culminera dans un grand finale burlesque. (4ème de couverture)
Winner of the Egon Hostovský Prize as the best Czech book of the year, this epic novel powerfully captures the sense of dislocation that followed the Czechs’ newfound freedom in 1989. More than just the story of its young protagonist—who is part businessman, part gang member, part drifter—it is a novel that includes terrifying dream scenes, Czech and American Indian legends, a nightmarish Eastern European flea market, comic scenes about the literary world, and an oddly tender story of the love between the protagonist and his spiritual sister.
Czechoslovakia, 1968. Soviet troops have just invaded the country and, for the young orphan Ilya, life is suddenly turned on its head. At first there is relief that the mean-spirited nuns who run the orphanage have been driven out by the Communists, but as the children are left to fend for themselves, order and routine quickly give way to brutality and chaos, and Ilya finds himself drawn into the violence, both committing murder in order to save his best friend and forced to witness the death of his disabled brother. When the troops return, the orphans are given military training and, with his first-hand knowledge of the local terrain, Ilya becomes a guide to a Soviet tank commander, leading him ever deeper into a macabre world of random cruelty, moral compromise and lasting shame.
Nervní atmosféra polistopadové Prahy, nervní hrdina, nervní příběh a nervní jazyk: tyto atributy zdobí ranou prózu Jáchyma Topola, jež vyšla poprvé v roce 1993 v literárním časopise Revolver Revue. V té době byl autor považován za jednu z velkých nadějí české prózy; dnes je v nevděčné pozici žijícího klasika, autora div ne čítankového, na jehož novou prózu dychtivě čekají čtenáři i kritici.
Spisovatel Jáchym Topol je pro své osobité vidění věcí mnohými řazen k nejrespektovanějším a stylotvorným osobnostem současné české literatury. Rozhovor se kromě Topolovy literární tvorby dotkne i jeho vzpomínek z dětství, momentek ze studií, z blázince, z příležitostných zaměstnání, ale i cest po světě. Topol je nejen nadšený a citlivý pozorovatel okolního světa, ale je především vypravěč příběhů. Jeho výprava do vlastní minulosti je stejná jako jeho autorské texty - živočišná, barevná, plná otázek a překvapivých nálezů.
Pečlivě vybrané fotografie Karla Cudlína, známého fotografa střední generace, podávají obrazové svědectví o životě v Čechách a v celé východní a střední Evropě v posledních třiceti letech. Autorovo vyprávění o snímcích a situacích, které zachycují, zaznamenal a převyprávěl Jáchym Topol.
Fotografie Pavla Hrocha a esej Jáchyma Topola zaznamenávají divoká léta po sametové revoluci v Praze, vzrušené období oslav nově nabyté svobody o pádu komunistického režimu v Československu. Emoce se z intimní zóny vnitřního exilu obyvatel dostaly na ulici, společně s mnoha potlačovanými tématy i recidivisty propuštěnými po prezidentské amnestii. Zmatek se mísí s radostí, chutí dělat vše, co se dřív nesmělo, bez řádu a pravidel, a jen s abstraktními a idealizovanými cíli. Pandánem souboru fotografií z porevoluční Prahy jsou snímky z demonstrací v Západním Berlíně, kde levicoví radikálové pod vlajkou Mao Ce-tunga spílají kapitalismu, a fotografie z protivládních demonstrací volajících po starých pořádcích v Moskvě. To vše byla střední a východní Evropa raných devadesátých let, plná euforie, iluzí a paradoxů.
Básník a prozaik Jáchym Topol se v uplynulých třech desetiletích uplatňoval též na poli žurnalistiky. Jako redaktor je spojen s časopisy Jednou nohou / Revolver Revue, Sport, Informační servis a Respekt, později se několik let podílel na chodu kulturní rubriky Lidových novin. Coby reportér, recenzent, komentátor, glosátor a esejista přispíval i do mnoha dalších periodik. Kniha Výstup Jižní věží nabízí v chronologickém pořadí obraz různých poloh vývoje jeho novinářské práce. Odhaluje témata, která ho trvale přitahují a k nimž se opakovaně vracel, a mimo jiné tak rozkrývá zajímavé vazby mezi Topolovým rukopisem publicistickým a beletristickým. Výbor uspořádal Ivo Říha ve spolupráci s autorem. Součástí svazku je úplná bibliografie publicistických textů Jáchyma Topola.
Ročenka TAHY prezentuje literární tvorbu, dokumenty a odborné statě týkající se východních Čech, ale zaměřuje se také na obecnější otázky celonárodní a světové. Kromě tří základních tematických bloků – beletristického, dokumentárního a odborného – obsahuje rovněž Zápisník, informující o aktuálních kulturních událostech doma a ve světě, a Recenzní přílohu, přinášející hodnocení domácích i zahraničních literárních děl nebo odborných publikací.
Druhá edice ročenky se zaměřuje tematicky na duchovní aspekty současného kulturního života v Čechách i v zahraničí. Všechny příspěvky osvětlují spiritualitu v různých souvislostech, které vyvstávají v rámci mnohých žánrů literatury, historiografie a publicistiky.
Písňové texty a zhudebněné básně 1979 - 2021.
Desítky písňových textů Jáchyma Topola z let 1979 až 2021 dosud nebyly edičně zpracovány a souhrnně vydány. Náročného edičního úkolu se ujal Petr Ferenc, který shromáždil všechny Topolovy písňové texty, roztřídil je, sestavil, okomentoval a doplnil úplnou diskografií. Topolovy písňové texty - mimo jiné pro skupiny Národní třída, Psí vojáci, pro Moniku Načevu a Davida Kollera - snesou všechna kritéria poezie určené ke čtení, od níž se liší jen velmi málo. Právem lze tedy tento svazek považovat za plnohodnotný svazek Topolových básní. Divokost, bohatá obraznost, společenská i intimní témata – to vše se spojuje v tomto velmi poutavém a objevném svazku v jeden celek.
Text doprovází množství dobových fotografií.
Autobiografická kniha jednoho z nejuznávanějších polských prozaiků je svědectvím o životním stylu party mladých lidí, o jejich hudebních zálibách, literárních láskách a posedlosti alkoholem v Polsku na přelomu let sedmdesátých a osmdesátých, v zemi chudší a drsnější, ale také paradoxně svobodnější, než bylo tehdejší Československo.
O tom, jak se Stasiuk (1960), vojenský zběh, vězeň a zběsilý příslušník varšavského undergroundu, stal jedním z nejvýše ceněných polských prozaiků, překládaným do mnoha světových jazyků, se samozřejmě v knize nedozvíme skoro nic. Stasiuk nepíše sám o sobě: důsledně používá generační "my" a jeho text je spíše velkou mozaikou reálií zvrhlé doby, která se jako každá prožitá minulost postupně stává "krásnou", v níž život na okraji a "mimo" oficiální společnost znamenal opravdovost, bezprostřednost každého setkání, hovoru, cesty, kdy hodnoty dané vnitřní svobodou byly nebývale stálé.
Tato nesmírně čtivá „předčasná“ autobiografie také potvrzuje, jak otevřená byla i Stasiukova generace vůči české kultuře. A nejen kultuře: „Ve chvílích nečekaných vzletů jsme chtěli být Čechy. Kouřit české cigarety, pít české pivo a legendární becherovku. A rum. Češi pořád a při každé příležitosti pili rum. My jsme jako měli těch pár kilometrů mořského břehu a fregatu Dar Pomoří, ale rum se jako národní chlast neujal.“
S doslovem Jáchyma Topola "Jak jsme táhli za Stasiukem".
Výbor textů Jáchyma Topola z let 1980-1984, jehož základ tvoří básně z trojice samizdatových, tiskem nikdy nevydaných sbírek Eskymáckej pes (1982), Stěhovavá tvář (1983) a Noty pro podzimní bytost (1984), ukazuje básníka a prozaika v samých počátcích jeho tvorby, avšak s již vyhraněnou autorskou poetikou. Vybrané básně i jeden z jejich prozaických protějšků, povídka Venezuela z téže doby, se vyznačují bezprostředně naléhavou intonací, sugestivním vykreslením všudypřítomné tísnivé atmosféry, prosvěcované pouze intenzivními básnickými obrazy, pestrým rejstříkem charakteristických motivů (mezi nimiž přední místo zaujímají ritualizované zápasy s krutostí světa i s vlastními démony) a také zřetelným sarkastickým nadhledem. Texty výboru Děsivý spřežení tak v jádru obsahují rysy podstatné pro budoucí podobu Topolovy literární tvorby.
Topolovy verše se nepokouší zastírat rozhořčení mladého člověka nad stavem společnosti a jeho svébytná poetika je projevem talentovaného básníka. ISBN 978-80-7108-122-7 (dotisk)
Povídky jsou vybrané z několika antologií, které byly sestaveny a vydány v USA. Jedná se o úlomky mythologií, o krátké příběhy plné nadpřirozených sil, vlastností a schopností lidí, zvířat a celé přírody vůbec.
Kniha Supermarket sovětských hrdinů shrnuje šest kratších beletristických textů Jáchyma Topola. Titulní próza popisuje cestu za polským spisovatelem Andrzejem Stasiukem. Zlatá hlava je úryvek z dosud nepublikovaného románu Mongolský vlk.Výlet k nádražní hale vyšel poprvé v časopisu Revolver Revue v roce 1993. Karty jsou rozdaný jsou scénář ke stejnojmenné filmové povídce Vladimíra Michálka z filmu Praha očima, tiskem zde vycházejí poprvé. Uvařeno je dramatický text pro jednoho herce, jevištně předvedený zatím jen samotným autorem. Cesta do Bugulmy je divadelní hra napsaná na objednávku düsseldorfského Schauspielhausu. Kniha je bohatě ilustrována (Michal Cihlář, Robert Portel, Juraj Horváth) a doplněna fotografiemi.
Der zweite Band der Reihe starfruit publications präsentiert eine Koproduktion des tschechischen Dokumentarfotografen Karel Cudlin und des Schriftstellers Jachym Topol, Preisträger des Jaroslav-Seifert-Preises. Cudlins Bilder dokumentieren das Alltagsleben in der Tschechoslowakei der 1970er und 1980er Jahre, als das Land noch Teil des Ostblocks war. Seine Fotografien zeigen nicht nur Bars und Politveranstaltungen, sondern auch verborgene Orte wie das Prager Viertel Žižkov mit seinen Roma-Familien. Nach der Öffnung Tschechiens zur westlichen Welt richtet sich Cudlins Blick weiter in den Osten und umfasst Reisen nach Polen, Rumänien, Bergkarabach und Aserbeidschan, sowie in die Ukraine und die Mongolei. Diese Bilder reflektieren die Auswirkungen des Kommunismus, archaische Landschaften und soziale Herausforderungen, aber auch Widerstand und gesellschaftliche Veränderungen. Jachym Topol fungiert als die „Stimme“ des Fotografen und verleiht den Bildern durch präzise, poetische Texte eine narrative Tiefe. Er erzählt die Geschichten hinter den Fotografien und erschließt wichtige historische und kulturelle Kontexte, die den Leser in eine Welt führen, die möglicherweise bald nicht mehr sichtbar sein wird.
Program.
Dramatizace třetího románu Jáchyma Topola (1962) Noční práce evokuje přízračný svět české pohraniční vesnice v čase přelomové dějinné události – okupace ČSSR vojsky zemí Varšavské smlouvy. Na ploše několika srpnových dnů, kterými nás Topol svým jedinečným obrazivým stylem provádí, jako bychom se ocitli v sousedství všeho podstatného, čím mohla typická česká vesnice projít – válka, odsun, kolektivizace, ale také hony na čarodějnice, pogromy, masopustní orgie. Kniha dále obsahuje rozhovor s Jáchymem Topolem, další jeho texty, ale také studie k tématu hry.
"Droga do Bugulmy" powstała na zamówienie Düsseldorfer Schauspielhaus i stanowi część większego projektu "Nowa Europa. Czekanie na barbarzyńców".Europa opanowana jest przez terroryzm. Bezrobotny praski kat Eman, jego uzależniony od narkotyków syn Jeník i umierający dziadek błąkają się po lodowatej Symberii w poszukiwaniu legendarnego miasta Bugulma, ostatniego ponoć bastionu komunizmu. Karla, żona kata, i Lekarka, niemiecka chirurżka kosmetyczna, wpadają w ręce "dzikich" Symbiraków i zostają zmuszone do preparowania zwłok na przybycie Boga. Nadchodzi ocieplenie i pojawia się pogrzebana pod lodem była komendantka stalinowskiego obozu, Jerochimowa. Bugulma dawno została zniszczona przez terrorystów. Czy jest jeszcze nadzieja na ratunek?"Droga do Bugulmy" to szalona groteska, rozpięta pomiędzy bablowsko - płatonowskimi klimatami a - jak mówi jej autor "prymitywnym, brutalnym kinem video"; pomiędzy epoką komunizmu a czasami po upadku Unii Europejskiej; pomiędzy wczoraj i jutro.
To nie tylko książka o wyprawie czeskiego pisarza Jachyma Topola do polskiego
pisarza Andrzeja Stasiuka. Pod przykrywką dowcipnej, (auto)ironicznej kroniki
podróży snuje Topol fascynującą opowieść o tragicznych losach kawałka ziemi
przechodzącego od wieków z rąk do rąk i o poplątanych losach jego mieszkańców.
Nová kniha Jáchyma Topola je strhujícím ponorem do chaosu současného světa, v němž se osobní tragédie prolínají s tektonickými posuny dějin. Děj se odehrává v únoru 2022, kdy česká společnost právě odkládá roušky po pustošivé pandemii, aby byla zasažena šokem z ruské invaze na Ukrajinu. Hlavním hrdinou románu je Tomáš, poněkud zběsilý novinář, který se marně snaží udržet řád ve svém rozpadajícím se životě. Zatímco se jeho manželství s intelektuálkou Fionou mění v dokonalou manželskou alergii, Tomáš uniká k mladé milence Tamarce a k psaní „hluboce lidských příběhů“, které však jeho okolí považuje za zastaralou šmíru. Klid pražských kaváren a barokních památek definitivně končí, když se do Čech vrací světoznámý mág Cornelius. Ten s sebou z ruského „koncentračního tábora“ přiváží poselství o absolutním zlu, které odhaluje hnijící základy západní civilizace. Peklo neexistuje je román o oběti, vině a hledání lásky v době, kdy se „pravda děje“, ale málokoho už zajímá.
