Hovory k sobě jsou jeho jediným, zato nesmírně významným spisem a patří mezi skvosty kulturního dědictví antiky. Jedná se o netradiční formu aforistických zápisků, které si císař pořizoval příležitostně kdekoli, a tak se nám naskýtá zajímavý náhled do myšlení tohoto velkého člověka, který bývá právem nazýván jako „filozof na trůně“. Marcus Aurelius byl oddán své filozofii, a proto pohlížel na svá neštěstí jako na prověrku osudu, v níž lidé prokáží svou vnitřní sílu tím, jak svůj osud dokáží přijmout a jak se s ním vyrovnají. Text překladu i ediční poznámka jsou převzaty z vyd. v nakl. Svoboda z r. 1969.
Rudolf Kuthan Livres






Martilialis čerpal témata svých epigramů z každodenního života a často si vybíral jeho nejhorší podobu. Jeho epigramy jsou často obscénní, některé jsou velmi urážlivé.
Jeden z nejkrásnějších dochovaných starověkých románů s milostnou tematikou, pocházející patrně z konce 2., nebo 1. pol. třetího století n.l. Hlavním námětem je postupné rozvíjení milostného citu mezi dvěma nevinnými mladými lidmi, kteří nakonec uzavřou sńatek a naleznou své rodiče, o kterých dosud nevěděli. Mezi starověkými romány má toto dílko zvláštní postavení jak pastýřským prostředím v němž se odehrává, tak i tím, že je zde oproti jiným dochovaným památkám důsledně dodržována jednota místa a času.