Sbírka případů z římského práva je soubor příkladů pro studenty předmětu Římské právo na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Toto druhé rozšířené vydání obsahuje 36 případů. První vydání vyšlo 2002 pod názvem Případy římského senátora.
Smlouvy nepředstavují pouze jeden z pilířů moderního soukromého práva, ale jsou přímo také nedílnou součástí vývoje lidské civilizace. Od okamžiku, kdy člověk začal vnímat věci jako majetek, vznikla také přirozeně jeho potřeba s majetkem disponovat a jeho prostřednictvím získávat to, co má někdo jiný, aniž by tím vyvolal konflikt. Smlouvy tak vznikly především jako prostředek pro předcházení konfliktům, a to jak na úrovni soukromoprávní, tak i veřejnoprávní, či mezinárodní. Tím zůstaly dodnes. Římské právo chápalo smlouvu (contractus) jako obligaci založenou na konsenzu a vzájemné důvěře (fides) smluvních stran. Tato kniha se věnuje kontraktům v římském právu z pohledu dynamiky vztahu mezi dlužníkem a věřitelem. Popisuje proto nejen jednotlivé typy kontraktů, jako jsou koupě, nájem, úschova a další, ale věnuje se především důležitým aspektům jejich vzniku, zániku a ochrany, a to až do fáze exekuce. Kniha se mimo jiné zaměřuje na některá témata římského smluvního práva, která v naší právní romanistice byla dosud spíše opomíjena, jako např. na zásadu pacta sunt servanda, interpretaci kontraktu, předčasné ukončení smlouvy, fides a právní význam vzájemné důvěry smluvních stran, význam kauzy (causa), roli právní vědy ve vývoji římského smluvního práva ad.
157 případů a jejich řešení. Soubor římskoprávních případů je pro studenty práv užitečný nejen proto, aby snadněji zvládli nelehkou materii tohoto oboru, ale také, a to možná na prvním místě, aby se naučili právnicky myslet.
Občanský zákoník z roku 2012 je svým způsobem návratem k tradici. Po dvou předchozích občanských zákonících z let 1950 a 1964, jejichž obsah stál na lidově-demokratických, resp. socialistických ideových základech, se nový občanský zákoník obrací zpět ke kořenům českého soukromého práva. Ty jsou historicky spjaty především s rakouským Všeobecným občanským zákoníkem z roku 1811, jehož obsah však vycházel z širší tradice kontinentální právní kultury – z římského práva. V předkládané knize zkoumá autorský kolektiv právních romanistů faktický rozsah vlivu římského práva na nejnovější český kodex soukromého práva, konkrétně na jeho část věnovanou věcným právům. Ve stručných komentářích autoři srovnávají jednotlivá ustanovení nového českého občanského zákoníku s římským právem z období 1 stol. př. n. l. – 3. stol. n. l. Ke svému výkladu přidávají překlady původních pramenů, které shodu, či naopak rozdíl oproti římskému právu, dokládají. Ukazují tak, že navzdory velkému časovému odstupu a technologickému i společenskému pokroku je odkaz římského práva, jednoho z pilířů evropské právní kultury, stále živý a nabízí tak i dnes potenciál pro normotvorbu, stejně jako pro aplikaci a výklad platného práva.
Publikace vycházející již ve čtvrtém, opět rozšířeném vydání obsahuje soubor příkladů, kterými jsou testováni studenti pražské právnické fakulty – jeho úspěšné zvládnutí je předpokladem pro složení státní zkoušky z římského práva. Jedná se ale rovněž o nástroj zábavy a duševního tréninku pro všechny, kdo mají zájem o dějiny a právo – na 65 „případech“ ze starého Říma (za každým z nich následuje deset testových otázek, kromě toho je ilustrován černobílým obrázkem a doplněn speciální „bílou“ otázkou vztahující se k obrázku) si mohou vyzkoušet své znalosti i postřeh. V závěru jsou uvedeny správné odpovědi.
U příležitosti životního jubilea významného českého právního romanisty, právního historika a překladatele prof. JUDr. Michala Skřejpka DrSc., působícího na katedře právních dějin Právnické fakulty univerzity Karlovy, připravil kolektiv 60 autorů publikaci, jejímž ústředním motivem je hledání vlivu římského práva na formování moderního práva a genezi hodnot evropské civilizace. Kniha je zaměřená jak na římské právo ve starověku, tak na zkoumání těch institutů soukromého a veřejného práva, v nichž římské právo zanechalo své výrazné, anebo naopak dnes již málo zřetelné stopy. Autory knihy jsou odborníci z českých a slovenských univerzit.
Současná situace v Evropě nás nutí se znovu zamyslet nad významem slov hranice, cizinec a integrace, a to jak ve smyslu státním či politickém, tak ve smyslu kulturním, jazykovém, náboženském a dalšími. Do jaké míry jsou tyto pojmy determinovány svými historickými kořeny? S vědomím komplexnosti položené otázky se pokoušejí o nalezení alespoň dílčí odpovědi autoři této knihy. Téma pojímají odděleně ve dvou rovinách. První část knihy se věnuje vytyčenému tématu ve starověkém Římě, a to především na základě jeho vlastního práva, tedy římského práva. Ve druhé části se autoři soustředí na některé aspekty hranic a cizinců v době od středověku po konec uplynulého tisíciletí.
Dnešní právní romanistika se zaměřuje na právní život starého Říma a jeho institucionální rámec, který ovlivňoval aplikaci práva. Posuzovaná práce se věnuje klíčovým otázkám, které vyvracejí mylné představy o dokonalém zákonodárství antického Říma. Skutečná síla klasického římského práva pocházela od římských právníků, což činí každou studii věnovanou římskému právnickému stavu cennou. Tato práce je opřená o prameny a jejich interpretace, což ji činí obzvlášť vítanou. Je psána svěžím a čtivým stylem, přičemž se úspěšně vyrovnává s rizikem opakování známých poznatků, což činí její obsah zajímavým a novým. Hlavní přínos spočívá v odhalení rozdílů mezi advokacií v dnešním světě a v antickém Římě, kde renomovaný právník a advokát nemuseli být totožní. Práce také osvětluje klientský vztah mezi advokáty a jejich mandanty, což je atraktivní téma nejen pro odborníky, ale i pro širokou veřejnost. Tímto způsobem přispívá k hlubšímu porozumění právní kultuře starého Říma.
Vydržení je jedním z tradičních institutů kontinentálního majetkového práva. Jeho kořeny spočívají v právu římském, kde se formovalo společně se dvěma základními instituty majetkového práva – vlastnictvím a držbou, které vydržení organicky propojuje. Ačkoli vydržení běžně označujeme za jeden ze způsobů nabývání vlastnictví, je tento aspekt jeho existence spíše důsledkem než příčinou. Smyslem vydržení, jak o tom hovoří již právník Gaius, je zejména ochrana poctivého držitele věci, stejně jako zajištění právní jistoty při dispozici s majetkem. Jde svým způsobem o nutnost danou konstrukcí vlastnictví, resp. rozdílem mezi vlastnictvím, coby právem k věci, a držbou, coby faktickou mocí nad věcí. O klikatých cestách historického vývoje vydržení nejen v právu římském, ale také v československém právu 20. století a českém právu 21. století, pojednává tato kniha.
