František Janouch Livres

Básník Franz Werfel poslal ze svého amerického exilu krátce před kapitulací Německa na jaře 1945 domů vzkaz (název publikace vychází z něho), ve kterém činil německý lid odpovědný za všechny zločiny, napáchané nacismem. Komentovaná korespondence českého lékaře-vězně z nacistických koncentračních táborů v Osvětimi, Mauthausenu a Loibl-Passu je ojedinělým dokumentem zvrácené doby a poměrů. Janouchovy dopisy doplňuje protokol mezinárodní spojenecké komise pro vyšetřování válečných zločinců v Norimberku o jeho svědecké výpovědi v trestní věci proti bývalému veliteli koncentračního tábora v Osvětimi, SS Haupt-sturmführerovi Hesslerovi a vzpomínky pamětníků. Vydání, doplněné řadou dobových dokumentů, vychází ve spolupráci s Česko-německým fondem budoucnosti a Českou radou pro oběti nacismu.

Chronologicky uspořádaná korespondence mezi Františkem a Rivou Krieglovými a Františkem Janouchem a Adou Kolmanovou (1974-1979), výraznými osobnostmi československého politického a vědeckého života. František Janouch, význačný jaderný fyzik a zakladatel Nadace Charty 77, odešel s rodinou v roce 1973 do Skandinávie. Se svými přáteli - bývalým politikem, režimem zavrženým a pronásledovaným Františkem Krieglem a jeho ženou Rivou - udržoval od roku 1974 kontakt prostřednictvím písemné korespondence. Janouch popisuje zkušenosti exulanta žijícího ve svobodné části Evropy, Krieglovy dopisy reflektují neradostnou atmosféru normalizačního Československa. Texty obsahují vedle osobních sdělení i názory pisatelů na společensko-politický vývoj ve světě a v Evropě. Přílohu tvoří dva projevy F. Kriegla, výběr archivních dokumentů a dobové fotografie.

František Janouch (* 1931) je jednou z nejvýznamnějších osobností českého veřejného života druhé poloviny 20. století. Po studiu v Sovětském svazu a přátelství s jaderným fyzikem Andrejem Sacharovem pracoval ve výzkumném ústavu jaderné fyziky v Řeži. Po roce 1968 se stal ve své vlasti personou non grata, byl zbaven možnosti pracovat ve svém oboru a pronásledován. Od dětství byl blízkým přítelem Františka Kriegla, který odmítl podepsat moskevský protokol v srpnu 1968. Na začátku 70. let odešel do exilu do Švédska, kde se usadil se svou ženou Adou Kolmanovou a dětmi, Kateřinou a Erikem. Založil Nadaci Charty 77, která významně přispěla k obnově svobody a demokracie v České republice. Po roce 1989 se nadace věnovala humanitární činnosti, včetně zakoupení Leksellova Gamma nože pro nemocnici Na Homolce. Janouch také přispěl k udělení Nobelovy ceny za literaturu Jaroslavu Seifertovi a napsal a editoval řadu cenných knih, včetně svazků korespondence s významnými osobnostmi. Jeho paměti, připravené k vydání Milenou Vojtkovou, vycházejí s cennou fotografickou přílohou v koedici s Nadací Charty 77.

Dokument o zápasu atomového fyzika Andreje Sacharova se sovětskou totalitní mocí. Knihu doprovázejí fotografie, dobové doklady a osobní vzpomínky autora.

Arnošt Kolman (1892–1979) prožil dlouhý a neobyčejně pohnutý život. Vyrůstal v pražském intelektuálním prostředí, v roce 1916 upadl do ruského zajetí, připojil se k Říjnové revoluci a vstoupil do bolševické strany. Ve dvacátých a třicátých letech zaujímal vysoká místa ve stranickém i státním aparátu SSSR a ve vědeckém životě; po druhé světové válce také v Československu. Po kritickém vystoupení v roce 1948 byl deportován a vězněn v SSSR. Byl propuštěn a opět zastával vysoké vědecké funkce v Praze a Moskvě. Po roce 1968 znovu upadl v nemilost. V roce 1976 mu bylo nečekaně umožněno navštívit dceru ve Švédsku, kde požádal o politický azyl a odkud napsal proslulý otevřený dopis Brežněvovi o tom, že — po osmapadesátiletém členství — vystupuje ze strany. Kolmanovy paměti představují nejen cenné historické svědectví, ale i psychologickou sondu do osobnosti „revolucionářů první hodiny“, kteří přišli do revoluce s nejvyššími etickými nároky a ideály a kterým se nepodařilo zabránit degeneraci systému (někteří z nich ani nikdy nepochopili, jak hluboké a tragické), jejž sami pomáhali budovat. Kniha, napsaná rusky, vyšla nejdříve v Německu (1979) a později v dalších evropských zemích a všude vzbudila mimořádný ohlas.

Rozhovor jaderného fyzika Františka Janoucha se svým tchánem - matematikem a marxistickým filozofem Arnoštem Kolmanem. Tématem rozhovoru, který je základem této práce, jsou důvody Kolmanových sympatií pro socialismus, jeho názory na bolševickou revoluci, komunismus, marxismus, náboženství, vědu, dění v ČSR po 2. světové válce, neúspěch Pražského jara, život v SSSR, krizi sovětské společnosti nebo sovětskou národnostní politiku. Součástí knihy je rovněž Kolmanův portrét a dopis z roku 1976, který je adresován tehdejšímu generálnímu tajemníkovi ÚV KSSS Leonidu I. Brežněvovi. Fotografie, shrnutí základních faktů z Kolmanova života.

Kniha s podtitulem Malá normalizační mozaika je výmluvným připomenutím absurdní i tragické „normalizace“, která před čtyřiceti lety následovala vstup „bratrských“ vojsk Varšavské smlouvy na území Československa. Kniha líčí, jak se poměry v okupované zemi mění, jak ve vědeckých institucích získává politická poslušnost vrch nad odborností, jak servilita k nové, okupanty dosazené moci, vítězí nad svobodným myšlením a slušností. Dokumentuje, jak jsou lidé v atmosféře všeovládajícího strachu stíháni pro své názory, jak bují absurdita i zvůle, jak jsou autorovi přátelé zatýkáni a vězněni, jak on sám je vyslýchán i odposloucháván. Janouch zaznamenává společenské události i vlastní zážitky s odstupem i nadhledem, bez zášti či ublíženosti, často s nadlehčující ironií a humorem.