Hugo Vavrečka Livres

V březnu roku 1945 napsal Hugo Vavrečka svému vnukovi Ivanu M. Havlovi Pohádku O králi Škrábalovi čili Ivanovi Krasopisci. Krátce nato text pohltil vír poválečných událostí, a tak se ke svému adresátovi (a ke všem zvídavým čtenářům) dostává až nyní – po více než sedmdesáti letech. I přesto je jeho poselství stále aktuální, živé: „… Studený pot mu vyvstal na čele a kolena se mu počala třást, neboť si uvědomil, že opravdu neumí pořádně a zřetelně napsat ani slova. Shromáždění mlčelo a bylo slyšet jen skřípot křídy na tabuli. Králevičovi se sevřelo hrdlo a do očí mu vystoupily slzy; bylo mu líto, že teď, na konci zkoušky, která dosud tak skvěle probíhala, se ukazuje jeho neumělost v tak jednoduchém předmětu, jako je psaní! S největším úsilím dokončil těch několik slov, která se píší na pohlednice; napsal také adresu cizímu králi, ale ta běžela šejdrem sem a tam. Králevič viděl, že to je hrozná matlanice, kterou tu napsal na tabuli před výkvětem svého království, on, budoucí král této země! Hrozně se studem červenal a se sklopenými zraky potácel se zpět ke školnímu trůnu. Cestou zaslechl, že si přítomní šeptem říkají: ‚škrábe’ a pokyvují při tom hlavami…“

Albert Einstein o této knize napsal: je inteligentní, jasná, stručná, a pokud mohu použít zneužívaného výrazu, dynamická v otázkách války a potřeby světové vlády.

Humoristická próza je parodií na politické poměry ve španělské a rakouskouherské monarchii na počátku století. Vypráví o změně v osudu zadluženého úředníka z malého města, který se na výzvu detektiva stal dvojníkem španělského krále Alfonse XIII. Chráněn detektivovou prozíravostí, prochází hrdina řadou dobrodružství. Knihabyla podkladem pro film s Vl. Burianem.

Podnázev: Výbor z knižně nepublikovaných prací Huga. Profesní začátky autora, jeho diplomatická kariéra a působení ve funkci ředitele Baťových závodů; doplněno vlastními povídkami a pohádkami.

V roce 1876 se v malé ševcovské dílně za zlínským kostelem narodil Antonínu Baťovi syn Tomáš. Nikdo tehdy nemohl tušit, že na svět právě přišel jeden z nejvýznamnějších českých průmyslníků, který během svého života vytvoří významné obuvnické impérium a vymyslí do dnešních dnů nepřekonané manažerské a motivační postupy. Nikdo také tehdy nevěděl, že Tomáš Baťa později rodný Zlín přemění z malého pětitisícového městečka na dynamické průmyslové centrum východní Moravy plné nádherných ukázek moderní architektury. Bohužel jeho osoba je dnes opředena velkým množstvím falešných mýtů, na kterých se podepsalo nejen čtyřicet let totalitních lží, ale i následující dvacetileté bezkritické uctívání. Skutečný obraz významného podnikatele nezkreslený časem a propagandou přináší jeho současník Evžen Erdély ve své knize Baťa, švec, který dobyl světa.

Jedná se o velmi vzácnou stať, která vznikla nedlouho před smrtí Tomáše Bati. Jedná se o zachycení rozhovorů mezi ním a jeho blízkým přítelem Hugem Vavrečkou. Hlavním tématem jejich dlouhých diskusí bylo hledání příčin a řešení národohospodářské krize. Společně se věnovali tématům, jako jsou ceny klíčových surovin pro průmysl, osobnost podnikatele, postoje státu vůči podnikatelům, transparentnost ve veřejné správě, ale také morálce a etice nejen v podnikáni a veřejné správě, ale i ve společnosti všeobecně. V diskusích byl silně cítit smysl Tomáše Bati pro používání zásad selského rozumu, a to i u složitých témat. Hugo Vavrečka dokázal jeho názory uchopit tak, aby zůstala zachována podstat řešení, ale přednes se upravil do podoby vhodné k prezentaci vládě. Bohužel, stať musel do publikovatelné podoby dokončit Hugo Vavrečka sám. Rozhovory s Tomášem Baťou vedl od roku 1929 až do jeho smrti, která nastala krátce poté, co Hugo Vavrečka začal oficiálně pracovat pro firmu Baťa. Psal se rok 1932. Jejich přátelství však bylo dlouholeté, už od roku 1906, kdy Tomáš Baťa vyhledal Huga Vavrečku v kavárně Slávie a z jedné jednoduché otázky se rozvinul několikahodinový hovor, a hlavně začátek hlubokého přátelství. Vzhledem k dlouholetým zkušenostem obou mužů byly jejich rozhovory velmi inspirativní a nadčasovost jejich myšlenek doceníte jistě i dnes.