Diario de escritor, arte poética, confesión de la intimidad más profunda sobre obsesiones y pasiones, carta a los lectores que se fascinaron con su obra. Ernesto Sabato desnuda su alma y expone sus más iluminadoras reflexiones sobre el arte de escribir.
In his writing, Borges always combined high seriousness with a wicked sense of fun. Here he reveals his delight in re-creating (or making up) colorful stories from the Orient, the Islamic world, and the Wild West, as well as his horrified fascination with knife fights, political and personal betrayal, and bloodthirsty revenge. Spark-ling with the sheer exuberant pleasure of story-telling, this collection marked the emergence of an utterly distinctive literary voice.
Nobel Prize winning author of Òne hundred years of solitude' recreates the final voyage of the greatest political figure in modern South American history - Simon Bolivar
Významný kolumbijský spisovatel a esejista vypráví v románě s ironickým humorem o pologramotném Indiánu, který se v touze po kousku půdy zaplete do politických událostí z let 1946–1956 a hraje v nich úlohu obětovaného.
Na začátku Martínova příběhu je neobvyklé setkání v parku uprostřed hlučící argentinské metropole, z něhož se vyvine trýznivá láska, a na jeho konci je svobodné vykročení k lidem a k existenci, která se může nazývat autentickou. Dívce Alejandře, která mu stále unikala a stále stáleho znovu vyhledávala, už Martín nepomůže: zůstala zakletá mezi přízraky minulosti, kterou sama neprožila; upnula se k nim svým dychtivým intelektem i tělem v incestním vztahu k otci. Minulost se v Sabatově románu otvírá jako propastné nitro přítomného života, nerozlišná změť doutnajících dějů. Oslavována a nepochopená se může změnit ve „svět naruby“, obydlený nebezpečnými netvory. Ze španělského originálu s přihlédnutím k rukopisným úpravám autora přeložil, poznámkami a doslovem opatřil Vít Urban, verše v textu přeložil Jan Schejbal. Na obálce použita fotografie Ivana Doležala a na vazbě kresby Vladimíra Tesaře.
Román venezuelského prozaika rozvíjí na zastřeném pozadí venezuelské historie první poloviny 20. století příběh statkáře, který uchvátil moc ve státě a se zdáním ústavnosti řídí v pozadí stát jako vlastní farmu a vnucuje společnosti pravidla své kořistnické morálky. Doslov napsal Vít Urban.