Šimon Pikous Livres

Je málo měst v Evropě které se může chlubit tak charakteristickou dominantou, jako je horský hotel s televizní věží na Ještědu. Geniální idea architekta Karla Hubáčka propojit siluetu horského hřebenu s moderní stavbou patří k Liberci stejně jako Eiffelova věž k Paříži. Nebyla to však hora tyčící se nad libereckou kotlinou, která městu v minulosti zajistila věhlas, ale prudký rozvoj textilní výroby. Nejslavnější období prožíval Liberec v devatenáctém století, kdy byl druhým největším městem v Čechách. Přezdívalo se mu Manchester severních Čech, nebo také metropole severu.

Na stotřicetitřech záběrech z Jizerských hor zhotovených v minulosti a na stejném počtu soudobých snímků pořízených ze stejných míst můžete srovnávat, k jakým proměnám došlo v průběhu desetiletí. Každá dvojice obrázků je provázena obsažnými vlastivědnými informacemi, a proto by tato publikace neměla chybět v knihovně nikoho, komu jsou Jizerské hory blízké.

Na stotřicetitřech záběrech z Jizerských hor zhotovených v minulosti a na stejném počtu soudobých snímků pořízených ze stejných míst můžete srovnávat, k jakým proměnám došlo v průběhu desetiletí. Každá dvojice obrázků je provázena obsažnými vlastivědnými informacemi, a proto by tato publikace neměla chybět v knihovně nikoho, komu jsou Jizerské hory blízké.

Nedlouho po příchodu turistů do Jizerských hor začali objevovat místní skály i první horolezci. Mezi nimi byli Willi Kahl a Adolf Gahler, kteří se v devadesátých letech devatenáctého století spojili s mladými přírodymilovnými Liberečany a začali zkoumat těžko přístupné horské svahy. Dne 13. září 1891 se jim podařilo jako prvním vylézt na Uhlířovu čapku, majestátní žulovou stěnu, která se tyčí nad bučinami Stržového vrchu. Po výstupu byl na vrcholu upevněn kovový kříž, který zde zůstává dodnes. Ještě významnějším počinem byl výstup na Divou Maří, nejmohutnější skalní ostroh Jizerských hor, který se nachází v nepřístupných srázech nad roklí Černého Štolpichu. Adolf Gahler a jeho přátelé H. Scholze a E. Wolleschak dosáhli vrcholu 14. července 1895, a to bez použití lan a provazových žebříků. Tímto výkonem položili základní kámen horolezeckého sportu v regionu. Skála byla zpočátku nazývána Gahlerovou věží, ale později změnila své jméno. Na počátku dvacátého století byla zdolána většina velkých skalních útvarů Jizerských hor, přičemž novou generaci lezců vedl Rudolf Kauschka. Tito muži sdíleli romantickou touhu objevitelů a byli nadšenými obdivovateli přírody.