Milada Součková Livres

Báseň v próze Kaladý, aneb: útočiště řeči je apoteózou místa a jeho podob v pojmenováních lidské řeči, a zároveň i bezprostřední reakcí na podzimní události roku 1938. Literární deník Svědectví zaznamenává s jedinečným odstupem tragické i banální události od jara do podzimu 1939 a vrhá poněkud odlišný obraz na první období německé okupace, než jaký jsme si utvořili v zrcadle pozdějšího vývoje válečných událostí. Básnická sbírka Mluvící pásmo patří k vrcholům české poezie 20. století; svým titulem se na první pohled vřazuje do kontextu literárních parafrází, pro Součkovou je však především pokusem odkrýt příčiny velké duchovní krize věku rozumu, která člověka přivedla k hranicím vlastní katastrofy.

Historický monolog o rozporuplné osobnosti našich dějin Emilovi Háchovi, který je mnohými považován za zrádce národa. Hra se snaží vysvětlit jeho postoje, názory, ale i osudy na pozadí historické situace, v níž se nacházel.

Antologie českých básnířek 1857—2014. Ojedinělá antologie z tvorby více než 150 českých básnířek, kterou sestavila editorka Zuzana Gabrišová, pokrývá časové období zhruba od poloviny devatenáctého století do současnosti. Výběr básnířek se soustředí především na období po roce 1989, z ostatních časových úseků jsou autorky zastoupeny v poněkud menším počtu. Antologie je pak rozdělena do dvou částí: v té první se objevuje pětadvacet básnířek, které editorka preferuje a dává jim mnohem větší prostor než abecedně řazenému "zbytku" v druhém oddílu, kde má každá z autorek otištěnu pouze jednu báseň. Vedle dnes již renomovaných a oceňovaných básnířek antologie také upozorňuje na tvorbu již téměř zapomenutých autorek, jejichž verše mají ovšem rozdílnou kvalitu.

Z intelektuální linie české literatury V návaznosti na předválečnou avantgardu se tvorba Milady Součkové (1899—1983) otevírá experimentům s řečí a pamětí, ustavičně rozrušuje tradiční literární schémata a těží z významového napětí jejich následné transformace. Surrealismem inspirovaný prozaický debut První písmena; vrcholnou skladbu meziválečné české poezie Mluvící pásmo, doplněnou reprintem původního soukromého tisku z roku 1939 včetně originálních litografií Zdeňka Rykra; generační román Zakladatelé a z pozůstalosti vydávaný Vlastní životopis Josefíny Rykrové doprovázejí komentáře editorů svazku Kristiána Sudy, Zuzany Říhové a Jakuba Říhy.

Nedávno objevený rukopis představuje žánr, který se v kontextu díla Milady Součkové jeví jako základní.

Přetisk původního vydání Kaladý, aneb: útočiště řeči vychází ze snahy zpřístupnit jedinečnost starého soukromého tisku, dostupného dnes pouze v několika knihovnách či na knižních aukcích, ale i upozornit i na specifičnost původního záměru. Reprint původního vydání z podzimu 1938 v počtu 50 výtisků vychází z exempláře č.24, podepsaného autorkou v roce 1957. V básni v próze Kaladý, aneb: útočiště řeči se odráží bezprostřední reakce na tragické mnichovské události 1938 a autorka ji nazvala podle staršího, staroused- líky dodnes užívaného jména pro Koloděje nad Lužnicí.

Sedm textů z rukopisné pozůstalosti autorky představuje divadelní hry, literární scénáře a dramata i fragmenty projektů, které vznikaly jak ve čtyřicátých letech, tak později – v letech padesátých, v exilu. Jejich společným tématem je vztah malých a velkých dějin, individuálního prožitku okamžiku a historického obrazu či mýtu. Vychází jako XII. svazek edice.