Pavel Trost Livres

První básnický překlad rytířského eposu štaufské doby, nejslavnější literární památky německé středověké literatury, kterou milovali romantikové a vážili si jí Goethe i Heine. Dílo, jež bylo objeveno v 2. polovině 18. století, stvořil neznámý autor na počátku 13. století, a to tak, že do rytířské dvorské kultury přenesl látku z doby kolem stěhování národů za Attilova vpádu. Knihu doplňuje bohatý poznámkový aparát a fotografický materiál.

Rytířský epos štaufské doby, nejslavnější dílo německé středověké literatury. Vznikl v rakouském Podunají krátce po roce 1200. Píseň se dochovala anonymně, v četných rukopisech ne zcela jednotného znění. Za náměty a postavami Písně o Nibelunzích stojí velmi dlouhá tradice. Látka pověstí a písní patří do oblasti germánské heroické poezie a zrodila se na německém území už v době stěhování národů. Prošla vývojem, který trval nepřetržitě až do středověku. Básník Písně o Nibelunzích spojil dva okruhy pověstí v jeden celek, pokusil se překlenout rozpor věků a zasadil staré děje do své doby, v níž vrcholila dvorská kultura. Barvitě je líčen především život na burgundském dvoře. Toto vydání je doplněno výborem Nářku nad hrdiny Písně, jenž vznikl počátkem 13. století a jehož autor hodnotí děje a postavy Písně z hlediska středověkých mravních norem.

Rytířský epos štaufské doby, nejslavnější dílo německé středověké literatury. Vznikl v rakouském Podunají krátce po roce 1200. Píseň se dochovala anonymně, v četných rukopisech ne zcela jednotného znění. Za náměty a postavami Písně o Nibelunzích stojí velmi dlouhá tradice. Látka pověstí a písní patří do oblasti germánské heroické poezie a zrodila se na německém území už v době stěhování národů. Prošla vývojem, který trval nepřetržitě až do středověku. Básník Písně o Nibelunzích spojil dva okruhy pověstí v jeden celek, pokusil se překlenout rozpor věků a zasadil staré děje do své doby, v níž vrcholila dvorská kultura. Barvitě je líčen především život na burgundském dvoře. Toto vydání je doplněno výborem Nářku nad hrdiny Písně, jenž vznikl počátkem 13. století a jehož autor hodnotí děje a postavy Písně z hlediska středověkých mravních norem.

Dílo představuje rozmluvu intelektuála se smrtí o smyslu lidského života. Toto dílo je zajímavé tím, že, ač psáno v době husitství, mohlo by se řadit spíše k dílům humanistickým. V literatuře jazykově české má obdobu ve skladbě Tkadleček. Jedná se o středověký spor o filosofickýchtématech, zejména o smrti, ale i o smyslu bytí a zákonitostech života. Autor používá formu dialogu personifikované smrti a alegoricky vykresleného typizovaného charakteru člověka, Oráče. Hlavní hrdina ve skutečnosti vůbec oráč není. Je písařem, ale autor si s jeho povoláním hraje, ukrývá jej do hádanky. Oráč sám říká: „Z ptačích křídel je můj pluh.“ Je však patrné, že se autor do Oráče projektuje, že jde spíše o jeho autobiografii, kterou se pokouší vyrovnat se smrtí milované ženy Markéty.