Spousta vyprávění o tom, jak dokáží šikovní tovaryši získat princeznu a mnoho jiných pohádkových dobrodružství z pera významného pokračovatele tradic B. Němcové a K. J. Erbena s ilustracemi Heleny Zmatlíkové.
Na podkladě světově významných archeologických nálezů v českých zemích, zejména na Moravě, vyvolává autor formou románu pro mládež obraz naší přírody a života prvotně pospolné společnosti v době kamenné před dvaceti až třiceti tisíci lety. Tenkrát byla vypuzena z věstonického sídliště tlupa diluviálních lovců, která za neustálých bojů s hladem, přírodou a nepřáteli dospěje do konečného sídla na místech dnešní Libně. 19. vydání, v Albatrosu 11.
Katalog k výstavě Jaroslava Panušky, která proběhla v GVU HB od prosince 2012 do února 2013. Jaroslav Panuška (1872-1958) je významným umělcem, jehož tvorba je spojena s Havlíčkobrodskem. Na přelomu roků 2012 a 2013 proběhla v Havlíčkově Brodě výstava, která komplexně představila jeho dílo. Při této příležitosti galerie vydala katalog, který široké veřejnosti představuje autorovu tvorbu jak teoretickou studií, tak rozsáhlou obrazovou částí. Autorkou textové části katalogu je Martina Schneiderová, která se dílem Jaroslava Panušky zabývala již ve své diplomové práci. Následuje obsáhlá obrazová část, kde jsou představena téměř všechna díla, která byla k vidění na výstavě v Galerii výtvarného umění v Havlíčkově Brodě.
Tento příběh vypráví o kmeni pravěkých lidí ,,Lovců mamutů“. Udál se asi před dvaceti až třiceti tisíci lety. Tehdy žila na Bílé skále tlupa pravěkých lidí. Ovládali jednoduchou řeč a doplňovali ji posunky a mimikou v obličeji. Věděli, že je oheň nejen zahřeje, ale dokáže upéct maso a chránit před divokou zvěří. Oheň hořel před vchodem do jeskyně, aby dovnitř nemohly šelmy. Tehdy ho ještě neuměli rozdělat, tak spoléhali na přírodu a oheň donášeli. Příběh nám bude vyprávět o tom, jak lovili zvěř a jak z ní vše dokázali zužitkovat. Vnitřnosti zvěře jedli syrové, protože byly ještě teplé. Stažené kůže hned zpracovávaly ženy a děti. Lovili například zubry, lišky, ryby, ale také vlky a mamuty. Věřte, chytit takového mamuta je věc těžká, na kterou se museli dlouho připravovat. Museli nejdřív vykopat obrovskou jámu, do které toho mamuta museli vehnat. Učili se také vyrábět si nástroje, jako je například kámen opracovaný do tvaru slzy (pazourek). Díky pazourku, který poté použili na rozbíjení kamenů, dokázali vykřesat oheň. Ale to chtělo zručnost a trpělivost. Později se jim podařilo dokonce rozdělat oheň za pomoci kousku dřeva. Oheň byl totiž v pravěku největší vynález pravěkých lidí a měl pro ně opravdu obrovský význam. Dovídáme se tu také o cizích tlupách, například jak mezi sebou bojovali o území, o kořist atd. Při lovu nebo boji o území zahynula velká spousta pravěkých lidí. Byl to pro ně boj na život a na smrt.