En savoir plus sur le livre
Tuto útlou knížku „psaní o čtení“ Pennac nazval Jako román nejen proto, že oprávněně doufal, že ji každý zhltne „jako román“, ale i protože by rád, aby suchopárnou výuku literatury nahradily „románové“ hodiny, kdy profesor „jen“ čte velká díla světové literatury a žáci mu visí na rtech. Právě předčítání nahlas je totiž podle Pennaca nejlepší způsob, jak naučit lásce ke knihám. Pennac sám má knihy zřejmě opravdu rád, nementoruje, ale poutavě a vtipně vypráví, cituje a nápaditě inspiruje. Ačkoli v úvodu snažně prosí, aby jeho text „nesloužil pedagogům jako mučicí nástroj“, měl by se stát povinnou četbou ne snad studentů, ale profesorů, učitelů a rodičů. Čtenářů jistě přibude, pokud se v přístupu k nim bude dodržovat vtipné Pennacovo desatero nezadatelných práv čtenáře. To výstižně zakončuje „právo mlčet“ – nemuset knihu pitvat a nechat si pro sebe ryze soukromý zážitek četby.
Achat du livre
Jako román, Daniel Pennac
- Langue
- Année de publication
- 2004
- product-detail.submit-box.info.binding
- (rigide)
Modes de paiement
Il manque plus que ton avis ici.
- Titre
- Jako román
- Langue
- Tchèque
- Auteurs
- Daniel Pennac
- Éditeur
- Mladá fronta
- Publié
- 2004
- Format
- rigide
- ISBN10
- 8020411402
- ISBN13
- 9788020411402
- Séries
- Mots clés
- Nonfiction, Sciences sociales, Art / Culture, Histoires vraies, Études littéraires, Manuels et guides, Éducation, système scolaire, France, Presse d'opinion & Essais, Histoires, Littérature française, Sur les livres, Passion, Conseils, astuces, idées, Lecture, Joyful, Éducation littéraire
- Première publication
- 1992
- Titre original
- Comme un roman
- Évaluation
- 3,95 sur 5
- Description
- Tuto útlou knížku „psaní o čtení“ Pennac nazval Jako román nejen proto, že oprávněně doufal, že ji každý zhltne „jako román“, ale i protože by rád, aby suchopárnou výuku literatury nahradily „románové“ hodiny, kdy profesor „jen“ čte velká díla světové literatury a žáci mu visí na rtech. Právě předčítání nahlas je totiž podle Pennaca nejlepší způsob, jak naučit lásce ke knihám. Pennac sám má knihy zřejmě opravdu rád, nementoruje, ale poutavě a vtipně vypráví, cituje a nápaditě inspiruje. Ačkoli v úvodu snažně prosí, aby jeho text „nesloužil pedagogům jako mučicí nástroj“, měl by se stát povinnou četbou ne snad studentů, ale profesorů, učitelů a rodičů. Čtenářů jistě přibude, pokud se v přístupu k nim bude dodržovat vtipné Pennacovo desatero nezadatelných práv čtenáře. To výstižně zakončuje „právo mlčet“ – nemuset knihu pitvat a nechat si pro sebe ryze soukromý zážitek četby.