Za nejvyšší morální hodnotu zpravidla považujeme nezištnou pomoc. Debata se
pak soustředí na otázky, komu bychom měli pomáhat či jak velkou oběť je
potřeba přinést. Morálka sebeobětování však vůbec neřeší, jaké hodnoty má
člověk sledovat a co je v jeho vlastním zájmu. Zajímá ji pouze to, že prospěch
z toho, co člověk vytváří, mají mít ostatní, nikoli on sám. Ayn Randová ve
svém eseji „Objektivistická etika“ tento přístup zásadně zpochybňuje a
předkládá nám morálku orientovanou na život, ne jeho obětování. Ukazuje, co
znamená jednat ve vlastním zájmu. Není to jednání na úkor ostatních naopak jde
o jediný způsob, jak mohou být v souladu racionální zájmy jednotlivců ve
společnosti. Sobectví pro ni není vrtošivým, instinktivním chováním, ale
důsledným, usilovným a trvalým promýšlením, jak promítat morální principy do
každodenních situací a podle toho se chovat. Randová naplňuje pojem sobectví
zcela novým obsahem: racionálně pojímané sobectví je jedinou morálkou, která
je v souladu s lidským životem.
Za nejvyšší morální hodnotu zpravidla považujeme nezištnou pomoc. Debata se
pak soustředí na otázky, komu bychom měli pomáhat či jak velkou oběť je
potřeba přinést. Morálka sebeobětování však vůbec neřeší, jaké hodnoty má
člověk sledovat a co je v jeho vlastním zájmu. Zajímá ji pouze to, že prospěch
z toho, co člověk vytváří, mají mít ostatní, nikoli on sám. Ayn Randová ve
svém eseji „Objektivistická etika“ tento přístup zásadně zpochybňuje a
předkládá nám morálku orientovanou na život, ne jeho obětování. Ukazuje, co
znamená jednat ve vlastním zájmu. Není to jednání na úkor ostatních naopak jde
o jediný způsob, jak mohou být v souladu racionální zájmy jednotlivců ve
společnosti. Sobectví pro ni není vrtošivým, instinktivním chováním, ale
důsledným, usilovným a trvalým promýšlením, jak promítat morální principy do
každodenních situací a podle toho se chovat. Randová naplňuje pojem sobectví
zcela novým obsahem: racionálně pojímané sobectví je jedinou morálkou, která
je v souladu s lidským životem.
