Paramètres
En savoir plus sur le livre
Francouzský filosof Félix Ravaisson (1813-1900) je nedoceněným zdrojem inspirace pro filosofii 20. století. Je autorem významného pojednání o Aristotelově Metafyzice a přehledu francouzské filosofie 19. století, jehož závěrečná kapitola je považována za manifest francouzského spiritualismu. Nejvýznamnějším Ravaissonovým dílem je však krátké pojednání O zvyku (1838). V něm se opírá o Aristotela a francouzské spiritualisty, analyzující zvyk v kontextu filosofie přírody a ducha. Zkoumá, jaký typ jsoucna může zvyk získat a jak ovlivňuje svobodu ducha, který se stává méně sebevědomým a svobodným, přičemž získává neměnnou "přirozenost". Fenomén zvyku tak ukazuje na ontologickou jednotu přírody a ducha, přičemž obě oblasti sdílejí nereflektovanou spontánnost. Ravaissonovo pojednání mělo významný dopad na francouzské myšlení; například Bergson vycházel z jeho závěrů při formulaci duality mezi bezprostředním a zprostředkovaným poznáním. Fenomenologičtí autoři, jako Paul Ricoeur a Maurice Merleau-Ponty, se rovněž vyrovnávali s Ravaissonovým pojetím zvyku.
Achat du livre
O zvyku, Félix Ravaisson
- Langue
- Année de publication
- 2014
- product-detail.submit-box.info.binding
- (souple)
Modes de paiement
Il manque plus que ton avis ici.
- Titre
- O zvyku
- Langue
- Tchèque
- Auteurs
- Félix Ravaisson
- Éditeur
- Oikoymenh
- Publié
- 2014
- Format
- souple
- ISBN10
- 8072984527
- ISBN13
- 9788072984527
- Séries
- Mots clés
- Nonfiction, Sciences sociales, Histoires vraies, Thématique philosophique, Presse d'opinion & Essais, Métaphysique
- Première publication
- 1838
- Titre original
- De l'habitude
- Évaluation
- 4 sur 5
- Description
- Francouzský filosof Félix Ravaisson (1813-1900) je nedoceněným zdrojem inspirace pro filosofii 20. století. Je autorem významného pojednání o Aristotelově Metafyzice a přehledu francouzské filosofie 19. století, jehož závěrečná kapitola je považována za manifest francouzského spiritualismu. Nejvýznamnějším Ravaissonovým dílem je však krátké pojednání O zvyku (1838). V něm se opírá o Aristotela a francouzské spiritualisty, analyzující zvyk v kontextu filosofie přírody a ducha. Zkoumá, jaký typ jsoucna může zvyk získat a jak ovlivňuje svobodu ducha, který se stává méně sebevědomým a svobodným, přičemž získává neměnnou "přirozenost". Fenomén zvyku tak ukazuje na ontologickou jednotu přírody a ducha, přičemž obě oblasti sdílejí nereflektovanou spontánnost. Ravaissonovo pojednání mělo významný dopad na francouzské myšlení; například Bergson vycházel z jeho závěrů při formulaci duality mezi bezprostředním a zprostředkovaným poznáním. Fenomenologičtí autoři, jako Paul Ricoeur a Maurice Merleau-Ponty, se rovněž vyrovnávali s Ravaissonovým pojetím zvyku.