Lenka Jakoubková Budilová Livres

Tématem sborníku „Romové a cikáni - neznámí i známí. Interdisciplinární pohled" editorů Marka Jakoubka a Lenky Budilové Romové a cikáni neznámí i známí (Interdisciplinární pohled) je „romská problematika“ ve velice širokém záběru. Vedle prací antropologických zde čtenář nalezne i studie z per sociologů, etnologů, historiků, lingvistů, romistů, demografů či politologů, a to jak zahraničních, tak tuzemských. Tematicky se tedy sborník dotýká celé řady oblastí: od (romské) identity a etnicity, přes výuku (romského) jazyka či otázky velikosti romské populace a jejího růstu v budoucnosti, až po problematiku soužití romské menšiny s majoritní společností v multikulturní perspektivě.

Tento sborník je primárně zaměřen na problematiku rodiny, příbuzenství a sociální organizace v tzv. romských/cikánských skupinách. Narozdíl od dosavadních prací se pokouší nahlédnout daný předmět v celoevropském, potažmo celosvětovém kontextu. Prostřednictvím statí od renomovaných autorů zabývajících se romskými/cikánskými skupinami v různých evropských zemích (Velká Británie, Španělsko, Česká republika, Slovensko, Bulharsko, Francie, Rusko) i v USA se autoři sborníku pokouší složit mozaiku rozmanitých sociálních skupin žijících v různých geografických i socioekonomických podmínkách, které se různými způsoby adaptovaly na okolní prostředí, nadíle však fungují podle vlastních specifických hodnot a norem. Přestože je mezi těmito skupinami řada odlišností, zejména v oblasti rodiny a příbuzenství vykazují pozoruhodné podrobnosti. Cílem publiklace je však nejen podat přehled o rozličných formách příbuzenských systémů a podob rodiny u RomůúCikánů v různých zamích Evropy i v USA, ale také pozastavit se nad charakterem sociální organizace těchto skupin a její odlišnosti od sociální organizace společnosti ne-romské/ne-cikánské. Cílem sborníku je tedy mimo jiné také snaha položit otázku, mají-li tyto skupiny kromě určitých obdobných kulturních rysů něco společného, existuje-li mezi nimi povědomí jednotného původu, sdílené historie a společného jazyka, a je-li tedy (například v současné Evropě) možné hovořit o vše-romské identitě.

Několik příspěvků k roli nacionalismu a jeho projevům v oblasti bývalé Jugoslávie.

Kniha se zaměřuje na etnické skupiny a identity, což je klíčové téma sociálních věd. Etnické fenomény a procesy zůstávají zásadními determinanty lidského světa, přičemž jejich význam přetrvává i dnes, ačkoliv se před sto lety předpovídal jejich zánik. Etnicita se projevuje nejen v hnutích původních obyvatel a menšin, ale také v jádru mnoha destruktivních válečných konfliktů posledních dekád. Tyto fenomény ovlivňují společnosti od každodenních interakcí na lokální úrovni až po mezinárodní vztahy. Pochopení etnických identit a skupin je klíčové pro porozumění současnému světu. Publikace představuje vývoj studia etnicity a aktuální diskurzy v této oblasti, přičemž se odkazuje na přelomovou práci „Ethnic Groups and Boundaries: The Social Organization of Culture Difference“ (ed. F. Barth 1969). V autorském týmu se nachází jeden z posledních žijících spoluautorů této práce, Gunnar Haaland, a významné postavy jako Thomas Hylland Eriksen a Miroslav Hroch, který je klíčovou osobností v oblasti nacionalismu. Dále přispívají mladší generace českých antropologů, Marek Jakoubek a Lenka J. Budilová.

Sborník se zaměřuje na problematiku příbuzenských vztahů a sociální organizace romských skupin. Problematika vzájemných vztahů cikánských skupin a jejího vnitřního uspořádání je v ciganologických bádáních považována zcela po právu za problematiku klíčovou. Vedle těchto obecných témat se studie dále dotýkají také celé řady přilehlých oblastí jako je příbuzenství, rituální nečistota či vůdcovství v cikánských skupinách. Do knihy byly zařazeny studie zabývající cikánskými skupinami žijícími v rozmanitých částech světa, od Čech a Slovenska, přes Polsko, Maďarsko, Bulharsko a Španělsko, až po Norsko a Kanadu, takže výsledný soubor představuje poměrně reprezentativní vzorek. Cílem tohoto souboru je pak, mimo jiné, také snaha uvést české ciganologické bádání do celosvětového kontextu.

Publikace sleduje dvojí cíl. Na straně jedné je výsledkem snahy o vytvoření souboru textů, který by – v rámci široce pojatého etnologicko-historického diskursu – reflektoval ­aktuální dění na poli studia Čechů v Bulharsku, na té druhé bylo cílem postihnout danou problematiku (časově) takříkajíc od začátku do konce. Knihu tak zahajují kapitoly věnované příchodu Čechů do Bulharska v době po jeho Osvobození (1878) a uzavírá ji studie věnovaná reemigračním procesům let 1946–1950, které výrazně a nenávratně mění parametry české přítomnosti v zemi, která má od té doby radikálně jiný, s předchozím obdobím nesrovnatelný charakter. Kniha jistě nepokrývá veškerá témata, která by si zasluhovala naši pozornost, ani nezaplňuje všechna bílá místa, která se na mapě české přítomnosti v Bulharsku nacházejí. Co však ukazuje poměrně zřetelně, je skutečnost, že tuzemský diskurz studia působení českých krajanů v Bulharsku je živý, že v jeho rámci probíhá čilá diskuse a že tato oblast studia ustála jak změnu režimu, tak generační obměnu, a na prahu třetí dekády nového tisíciletí představuje poměrně rozvinutou, tradici bádání udržující, nosnou a snad i atraktivní oblast historických a etnologických věd.

Tato kniha se zabývá společenstvím česky mluvících evangelíků, kteří žili v letech 1900-1950 ve dvou bulharských obcích, Vojvodovo a Belinci. Vesnice Vojvodovo v severozápadním Bulharsku byla založena přesídlenci ze Svaté Heleny v rumunském Banátu a do roku 1950, kdy převážná většina jejích obyvatel odešla do pohraničních oblastí tehdejšího Československa, byla obcí převážně českou. Z důvodu populačního tlaku a nedostatku půdy pak z Vojvodova ve 20. a 30. letech 20. století odchází řada rodin do Argentiny a do vesnice Belinci ve východním Bulharsku. Společenství, které se v tomto období v těchto bulharských obcích utvářelo, se od svého okolí v mnohém lišilo. Náboženským vyznáním, jazykem, sdílenými hodnotami i způsobem života se tito lidé odlišovali od svého bezprostředního okolí, zemědělským způsobem obživy zase od převážné většiny tehdejší české krajanské komunity v Bulharsku, která se vyznačovala vysokým zastoupením inteligence, průmyslníků, řemeslníků a obchodníků. Publikace se zam

Kniha se zaměřuje na dům ve Vojvodovu, bývalé české vesnici v Bulharsku, a zkoumá jeho stavebně-historický vývoj, kulturní a sociální rozměr. Autoři, z různých oborů, se snaží vykreslit vojvodovský dům jako materiální objekt, popisující jeho konstrukční prvky a stavební postupy, ale také jako sociální prostor, kde se odrážejí příbuzenské vztahy, ekonomické strategie a migrační pohyby. Spojení stavebního inženýra a sociální antropoložky umožňuje prozkoumat vzájemné ovlivňování materiálních struktur a lokálních sociálních vztahů. Dům je prezentován jako součást venkovského stavitelství a kultury kolonizačních osad jihovýchodní Evropy. Úvod knihy seznamuje s osídlováním středního Podunají a historií Vojvodova, střední část se věnuje venkovskému stavitelství Banátu a urbanismu Vojvodova, zatímco závěr analyzuje dům z perspektivy sociální a kulturní. Cílem je ukázat, jak typ a podoba domu ovlivnily životy jeho obyvatel a jak se dům přizpůsoboval jejich potřebám. Kniha také zasazuje vojvodovskou domácnost do širšího kontextu evropských vesnických společenství. Vojvodovo dnes představuje soubor staveb dokumentujících české osídlení Bulharska a stavební kulturu regionu. Publikace obsahuje přibližně 150 obrázků, 10 map a plánů a 16 stran obrazové přílohy s fotografiemi Vojvodova.

Publikaci Kapitoly z kvalitativního výzkumu tvoří soubor sedmi učebních textů od různých autorů a různého zaměření. Tím, co je spojuje, je problematika výzkumu prováděného v komplexní společnosti. Kolektivním cílem autorů je přiblížit na základě vlastní zkušenosti vybrané metodologické aspekty, se kterými se zájemci o sociální a kulturní antropologii mohou setkat při zkoumání moderních společností. Slovo vybrané je třeba zdůraznit, neboť smyslem není podat ucelený a systematický úvod, ale představit některá z témat, která jsou ve vztahu k proměnám terénního výzkumu důležitá, ať už se jedná o otázku reflexivity, nebo způsobů vytváření dat a jejich analýzy. Nutno přiznat, že zvolený název publikace je zavádějící, neboť tradiční dualismus kvalitativní versus kvantitativní výzkum jednotlivé texty překračují. Publikace Kapitoly z kvalitativního výzkumu není, na rozdíl od mnoha ostatních, maskována jako odborná monografie, ale je přiznanou učebnicí, jak svým zpracováním, tak i zacílením. Publikace byla realizována v rámci projektu NOTES – Nové technologie ve vědách o (současných i minulých) společnostech (CZ.1.07/2.3.00/20.0135). Tento projekt je spolufinancován z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky.