Kolektiv autorů této publikace podává komplexní obrázek o dějinách Horní
Lužice od raného středověku až do poloviny 17. století, kdy přináležela k
zemím Koruny české. Poskytuje tak čtenáři nejen přehled historického vývoje,
ale i dějin správy, vztahů s okolním městy, zeměmi a panovníky, ale i dějiny
uměni na tomto území s přihlédnutím právě k sounáležitosti s českými zeměmi.
Kniha přibližuje podobu panovnické reprezentace v hlavních městech Horní
Lužice, rituály příjezdů krále, způsob komunikace, kancelářský život atd.
Publikace je vybavena bohatým obrazovým doprovodem, přehledovými mapami a
grafickými přílohami.
Soubor studií vybraných z díla předního českého historika Eduarda Maura, jenž od roku 1962 působí na Filozofické fakultě UK a od roku 2003 zároveň na Univerzitě Pardubice, je důkazem o neobvyklém rozpětí jeho zájmů.
Ve svém rozsáhlém díle se Maur věnuje především hospodářským a sociálním dějinám raného novověku a historické demografii. Jeho studie však disponují řadou přesahů do středověku i novějších období. Právě překračování tematického a chronologického vymezení práce dělá ze souboru Maurových studií celek, jenž drží pohromadě díky záběru, který se nepohybuje pouze striktně ohraničeným prostorem.
Předkládaný svazek se snaží především z českého pohledu nastínit poměrně komplikované dějiny tohoto teritoria. Těžiště výkladu tkví ve středověku a raném novověku (14.–17. století), kdy markrabství Horní a Dolní Lužice podléhala České koruně a kvetly kontakty a vztahy s českým územím v oblasti státoprávní, diplomatické, kulturní, církevní i hospodářské. Upozorňuje na rozdíly mezi oběma markrabstvími, která sice sdílejí název, ale ne vždy i historické osudy. Lužice navíc nesplývá jen s Lužickými Srby, jak je často vnímáno v českém povědomí. Kontakty mezi Lužicemi a Čechy udržovalo ve sledovaném období i zdejší německé obyvatelstvo. Na druhou stranu lužickosrbská kultura dříve i v současnosti inklinuje k Čechám (mj. Lužický seminář) a Lužičtí Srbové „ku Praze“ stále intenzivně vzhlížejí.
Sborník má poukázat na význam vestfálského míru pro dějiny českých zemí a střední Evropy na rovině politické, vojenské, církevní, společenské a kulturní. Zastoupena jsou témata týkající se role, postavení a osudů šlechty v pobělohorských Čechách a také vojenského dění na daném území. Dále se články zabývají církevnímipoměry a duchovním životem pol. 17. stol. a některými méně známými aspekty role českých exulantů a jejich mnohdy kontroverzním postavením v otázkách souvisejících s válkou a uzavřením míru.
Historie a současnost knihovny sídlící v budově Lužického semináře v Praze na Malé Straně, která má největší sbírku sorabik - lužickosrbské a související literatury - mimo samotnou Lužici.
Die Herrscher aus dem Hause Luxemburg, die über ein Jahrhundert in der europäischen Politik aktiv waren, sind beliebte Themen der Historiografie. Besonders der römische Kaiser und böhmische König Karl IV. zieht Aufmerksamkeit auf sich. Seine Söhne, Wenzel IV. und Sigismund, sind bekannt, während Johann, der dritte Sohn, weitgehend in Vergessenheit geraten ist. Dies ist teilweise auf seine kurze Lebenszeit zurückzuführen; Johann starb kurz vor seinem 26. Geburtstag. Er erhielt von seinem Vater den Titel Herzog von Görlitz und trat in der politischen Arena in den späten 1380er Jahren auf. Während des folgenden Jahrzehnts war er sowohl in seinen Herrschaftsgebieten als auch am Hof König Wenzels IV. aktiv. Sein Einfluss geriet jedoch in Vergessenheit, da er in eine turbulente Zeit fiel, geprägt von Wenzels Absetzung und den aufkommenden Reformationsbewegungen, die zur hussitischen Revolution führten. Johanns Rolle in der Geschichte von Görlitz und Umgebung wurde erst von Historikern der Aufklärungszeit wiederentdeckt. Diese Publikation zielt darauf ab, Johanns Schicksal und seinen Einfluss in den ersten zwei Jahrzehnten von Wenzels Herrschaft zu beleuchten. Der Fokus liegt auf der Machtgestaltung, dem Görlitzer Hof und seinem Auftreten am Prager Hof, sowie auf den Beziehungen zwischen den Söhnen Karls IV. Eine Übersicht über die heute noch vorhandenen Schriftstücke Johanns ist ein wesentlicher Bestandteil des Textes.
