Martin Ryšavý Ordre des livres

Autobiografický hrdina knihy Martina Ryšavého (mj. autora románů Cesty na Sibiř, Vrač či Zlaté vidění) se vydává na dobrodružnou a nesnadnou výpravu k doposud neprobádaným končinám lidské existence. Cesta se mu stává příležitostí k niterné rekapitulaci bohatých životních zkušeností světoběžníka, spisovatele a filmového dokumentaristy. Na horizontu jeho pouti se neotřelá pozorování a vyprávění prolínají s úvahami o smyslu vysněných, dosažených i nenaplněných životních cílů. Nedohledné sibiřské a arktické dálavy se tak protagonistovi proměňují v symbolickou trajektorii lidského údělu. Potřeba promýšlet a sdílet vyprávěním to podstatné z prožívaných a vzpomínkami evokovaných událostí, k níž se Martin Ryšavý na stránkách prózy přiznává, je vlastní hrdinům všech jeho knih. Tundra a smrt mezi nimi ovšem vyniká soustředěností autorské meditace o smyslu této potřeby vyprávět svědectví o lidském životě jako osudový příběh.

Další kniha Martina Ryšavého, mj. autora oceňovaných próz Cesty na Sibiř a Vrač, je románem v odeslaných dopisech. Jejich pisatelka, po celý život spjatá s drsným a přízračně působícím severočeským regionem, se v nich ze svých životních zkušeností zpovídá muži, jenž v ní údajně vzbudil důvěru po jediném letmém setkání; kniha však neobsahuje žádnou jeho odpověď. Zlaté vidění tak můžeme číst jako nejednoznačným interpretacím otevřenou zprávu ze života současné hrdinky opakovaně zklamávané při hledání trvalejších jistot, například prostřednictvím alternativního životního stylu. Na místě adresáta se ocitá čtenář, který kromě jiného stojí před otázkou, zda protagonistka trpí fatální nezakotveností pro svou zásadovost a hrdý vzdor vůči autoritám a běžným očekáváním, anebo zda on sám se nakonec nestává obětí její manipulativní hry.

Kniha obsahuje 52 výtvarných nápadů – na každý týden v roce jeden – doprovázených krátkými pohádkami pro završení hezkého pocitu z vyrobeného dílka. Pohádky lze využít také jako motivaci na začátku práce. Kromě kresby a malby, ozvláštněných nápaditými prvky, tu najdeme prostorovou práci s papírem, koláž, práci s textilem, se sádrou a s přírodninami, mozaiku, výrobu ozdob, dekorací a drobných dárků apod. U každého návodu je upřesněn doporučený věk dětí, potřebný materiál, podrobný popis postupu a zajímavé tipy na zpracování nebo na obměny. Práce obvykle zaberou 45 až 60 minut, což je čas, po který dítě dokáže udržet pozornost. Všechny náměty zpracovaly děti ve výtvarné dílně autorky a jejich práce knihu ilustrují. Autorka malým tvůrcům vždy předloží téma a vysvětlí techniku zpracování, klade však důraz na samostatnou nápaditou práci. Určeno pro děti ve věku od 4 do 9 let.

Der Held, der Heiler, russisch als Vrac bezeichnet, kommt aus dem Theatermilieu, in dem szenische Fantasien sehr leicht zur Lebensphilosophie werden. Hauptfigur ist der frühere Theaterregisseur Dmitrij Gusev, der an einer Reihe von regionalen experimentellen Bühnen tätig war und zur Zeit des Geschehens als Dispatcher bei der Moskauer Kommunalverwaltung arbeitet. In grotesker und tragikomischer Weise werden hier stalinistische Vergangenheit und postkommunistisches Chaos in einem endlosen Monolog dargestellt. So auch eine Premiere der tabuisierten „Marquise de Sade“. Der vor Lebensenergie sprühende Erzähler verfügt über die Fähigkeit, das Wesen aller Dinge und Geschehnisse in ihrem Kern zu erfassen – seine Lebens-Inszenierung entfaltet sich nach und nach in einem faszinierenden, frei assoziierenden, kathartischen Redestrom, einem dahinfließenden tragikomischen Monolog, der Ereignisse, Erinnerungen, Erzählungen und Gedanken auf bizarre Weise verwebt.

V první části vypráví autor o společenské atmosféře v Československu v osmdesátých letech, popisuje nadšení z listopadové revoluce a nových poměrů, které řadě mladých umožnily dříve nemyslitelná dobrodružství. Většina knihy pak líčí první cestu do Jakutska a pobyt ve vesnici pastevců sobů ve společnosti mladé, stejně nadšené české etnoložky, která ho provázela. Oficiálním důvodem jeho cesty je natočení dokumentu o životě a tradicích Evenků. Výprava je pro oba směsicí fascinujících zážitků a rozčarování z rozdílu mezi představami o životě přírodních lidí a realitou, poznamenanou zásahem civilizace a hlavně všudypřítomným alkoholismem. Ve druhém dílu se autor daleko více rozepisuje o osobních problémech, dojmech a pocitech, zpovídá se ze složitého milostného vztahu s nekonvenční ženou z Žigansku, města, které je jedním z posledních větších center jeho sibiřské cesty. Komplikovaný vztah provází hrdinu i v letech, která tráví v Praze nad výsledky své první cesty. Do tundry nyní odchází sám, plný pochybností o smyslu své práce a jen postupně překonává propastné kulturní bariéry a pomalu proniká do všedního života chovatelů sobů. Cizí prostředí a citová osamělost hrdinu nutí k úvahám o sobě samém, o smyslu života i své práce.

Soubor dokumentů z let 1987-1995, nalezených na opuštěné ruské hydrometeorologické polární stanici Čtyřsloupový ostrov v souostroví Medvědí ostrovy ve Východosibiřském moři, zhruba 200 kilometrů od ústí řeky Kolymy. Polární stanice byla opuštěna proto, že většina dat, které dříve získávala, začala být opatřována přes satelit a lodní doprava v severních mořích se ruskému státu přestala vyplácet. Kniha vyšla jako samostatně neprodejná příloha Revolver Revue

Nová kniha autora románu Cesty na Sibiř, oceněného Magnesií Litera 2009. Ústřední postavou prózy Vrač je bývalý režisér, který prošel řadou regionálních i experimentálních divadel a v současnosti je zaměstnán jako dispečer moskevských komunálních služeb. Jeho "životní inscenací" se stává očistný proud řeči, nepřetržitý tragikomický monolog o absurditě, která na scéně Ruska trvale režíruje lidské osudy.

V knize jsou didakticky přehledně a skvěle obrazově dokumentovaným způsobem popsány základní diagnostické možnosti a jednotlivé kroky, zobrazovací metody pro diagnostiku poranění skeletu, cévního systému i močových cest. Jsou popsány různé klasifikační systémy poranění pánve a ty pak porovnány mezi sebou. Pozornost je věnována i poraněním acetabula v rámci poranění pánve. Významným počinem autorů je i skutečnost, že zobrazené klinické případy jsou ukázány nejen v pohledu diagnostických procesů, ale i po definitivním traumatologickém ošetření. Proto tato monografie může sloužit i jako terapeutická směrnice nebo jako vodítko pro následující terapeutické výkony.

Hrdinou Cest na Sibiř je mladík toužící stát se „mužem s vlastnostmi“; rezignuje proto na vědeckou kariéru i rodinný život a vydává se na dalekou pouť, v jejíž zdánlivě chaotické trajektorii pozvolna rozpoznává logiku hlubšího řádu. Martin Ryšavý představuje tápavě křivolakou životní cestu svého hrdiny věcným, na první pohled neefektně „tradičním“ stylem, který je ve skutečnosti důmyslnou fabulační kompozicí spjatou účelně uměřeným jazykem. Cesty na Sibiř tak můžeme vnímat jako vývojový román, v němž se „formovaným subjektem“ stává především sám styl a žánr vyprávění: kniha, kterou lze číst jako cestopis, jako milostný příběh, nebo třeba i jako dokument o současných životních podmínkách na ruském Dálném Východě, se ve svém celku stává „klasickou“ románovou skladbou o smyslu lidské touhy po dosažení duchovních jistot.