Martin Ryšavý Livres

Hrdinou Cest na Sibiř je mladík toužící stát se „mužem s vlastnostmi“; rezignuje proto na vědeckou kariéru i rodinný život a vydává se na dalekou pouť, v jejíž zdánlivě chaotické trajektorii pozvolna rozpoznává logiku hlubšího řádu. Martin Ryšavý představuje tápavě křivolakou životní cestu svého hrdiny věcným, na první pohled neefektně „tradičním“ stylem, který je ve skutečnosti důmyslnou fabulační kompozicí spjatou účelně uměřeným jazykem. Cesty na Sibiř tak můžeme vnímat jako vývojový román, v němž se „formovaným subjektem“ stává především sám styl a žánr vyprávění: kniha, kterou lze číst jako cestopis, jako milostný příběh, nebo třeba i jako dokument o současných životních podmínkách na ruském Dálném Východě, se ve svém celku stává „klasickou“ románovou skladbou o smyslu lidské touhy po dosažení duchovních jistot.

Druhá kniha vyprávění o cestě za šamanskými tradicemi popisuje další autorovu pracovní návštěvu v Jakutsku po roce 2002 a sugestivně popisuje jeho dlouhodobý pobyt mezi kočovníky, s nimiž pracoval a kteří mu dovolili nahlédnout do svého života. (mlp.cz)

Hrdinou Cest na Sibiř je mladík toužící stát se „mužem s vlastnostmi“; rezignuje proto na vědeckou kariéru i rodinný život a vydává se na dalekou pouť, v jejíž zdánlivě chaotické trajektorii pozvolna rozpoznává logiku hlubšího řádu. Martin Ryšavý představuje tápavě křivolakou životní cestu svého hrdiny věcným, na první pohled neefektně „tradičním“ stylem, který je ve skutečnosti důmyslnou fabulační kompozicí spjatou účelně uměřeným jazykem. Cesty na Sibiř tak můžeme vnímat jako vývojový román, v němž se „formovaným subjektem“ stává především sám styl a žánr vyprávění: kniha, kterou lze číst jako cestopis, jako milostný příběh, nebo třeba i jako dokument o současných životních podmínkách na ruském Dálném Východě, se ve svém celku stává „klasickou“ románovou skladbou o smyslu lidské touhy po dosažení duchovních jistot.

Soubor dokumentů z let 1987-1995, nalezených na opuštěné ruské hydrometeorologické polární stanici Čtyřsloupový ostrov v souostroví Medvědí ostrovy ve Východosibiřském moři, zhruba 200 kilometrů od ústí řeky Kolymy. Polární stanice byla opuštěna proto, že většina dat, které dříve získávala, začala být opatřována přes satelit a lodní doprava v severních mořích se ruskému státu přestala vyplácet. Kniha vyšla jako samostatně neprodejná příloha Revolver Revue

Autobiografický hrdina knihy Martina Ryšavého (mj. autora románů Cesty na Sibiř, Vrač či Zlaté vidění) se vydává na dobrodružnou a nesnadnou výpravu k doposud neprobádaným končinám lidské existence. Cesta se mu stává příležitostí k niterné rekapitulaci bohatých životních zkušeností světoběžníka, spisovatele a filmového dokumentaristy. Na horizontu jeho pouti se neotřelá pozorování a vyprávění prolínají s úvahami o smyslu vysněných, dosažených i nenaplněných životních cílů. Nedohledné sibiřské a arktické dálavy se tak protagonistovi proměňují v symbolickou trajektorii lidského údělu. Potřeba promýšlet a sdílet vyprávěním to podstatné z prožívaných a vzpomínkami evokovaných událostí, k níž se Martin Ryšavý na stránkách prózy přiznává, je vlastní hrdinům všech jeho knih. Tundra a smrt mezi nimi ovšem vyniká soustředěností autorské meditace o smyslu této potřeby vyprávět svědectví o lidském životě jako osudový příběh.

Nová kniha autora románu Cesty na Sibiř, oceněného Magnesií Litera 2009. Ústřední postavou prózy Vrač je bývalý režisér, který prošel řadou regionálních i experimentálních divadel a v současnosti je zaměstnán jako dispečer moskevských komunálních služeb. Jeho "životní inscenací" se stává očistný proud řeči, nepřetržitý tragikomický monolog o absurditě, která na scéně Ruska trvale režíruje lidské osudy.

Kniha obsahuje 52 výtvarných nápadů – na každý týden v roce jeden – doprovázených krátkými pohádkami pro završení hezkého pocitu z vyrobeného dílka. Pohádky lze využít také jako motivaci na začátku práce. Kromě kresby a malby, ozvláštněných nápaditými prvky, tu najdeme prostorovou práci s papírem, koláž, práci s textilem, se sádrou a s přírodninami, mozaiku, výrobu ozdob, dekorací a drobných dárků apod. U každého návodu je upřesněn doporučený věk dětí, potřebný materiál, podrobný popis postupu a zajímavé tipy na zpracování nebo na obměny. Práce obvykle zaberou 45 až 60 minut, což je čas, po který dítě dokáže udržet pozornost. Všechny náměty zpracovaly děti ve výtvarné dílně autorky a jejich práce knihu ilustrují. Autorka malým tvůrcům vždy předloží téma a vysvětlí techniku zpracování, klade však důraz na samostatnou nápaditou práci. Určeno pro děti ve věku od 4 do 9 let.

V první části vypráví autor o společenské atmosféře v Československu v osmdesátých letech, popisuje nadšení z listopadové revoluce a nových poměrů, které řadě mladých umožnily dříve nemyslitelná dobrodružství. Většina knihy pak líčí první cestu do Jakutska a pobyt ve vesnici pastevců sobů ve společnosti mladé, stejně nadšené české etnoložky, která ho provázela. Oficiálním důvodem jeho cesty je natočení dokumentu o životě a tradicích Evenků. Výprava je pro oba směsicí fascinujících zážitků a rozčarování z rozdílu mezi představami o životě přírodních lidí a realitou, poznamenanou zásahem civilizace a hlavně všudypřítomným alkoholismem. Ve druhém dílu se autor daleko více rozepisuje o osobních problémech, dojmech a pocitech, zpovídá se ze složitého milostného vztahu s nekonvenční ženou z Žigansku, města, které je jedním z posledních větších center jeho sibiřské cesty. Komplikovaný vztah provází hrdinu i v letech, která tráví v Praze nad výsledky své první cesty. Do tundry nyní odchází sám, plný pochybností o smyslu své práce a jen postupně překonává propastné kulturní bariéry a pomalu proniká do všedního života chovatelů sobů. Cizí prostředí a citová osamělost hrdinu nutí k úvahám o sobě samém, o smyslu života i své práce.

Další kniha Martina Ryšavého, mj. autora oceňovaných próz Cesty na Sibiř a Vrač, je románem v odeslaných dopisech. Jejich pisatelka, po celý život spjatá s drsným a přízračně působícím severočeským regionem, se v nich ze svých životních zkušeností zpovídá muži, jenž v ní údajně vzbudil důvěru po jediném letmém setkání; kniha však neobsahuje žádnou jeho odpověď. Zlaté vidění tak můžeme číst jako nejednoznačným interpretacím otevřenou zprávu ze života současné hrdinky opakovaně zklamávané při hledání trvalejších jistot, například prostřednictvím alternativního životního stylu. Na místě adresáta se ocitá čtenář, který kromě jiného stojí před otázkou, zda protagonistka trpí fatální nezakotveností pro svou zásadovost a hrdý vzdor vůči autoritám a běžným očekáváním, anebo zda on sám se nakonec nestává obětí její manipulativní hry.

Kapesní sága Lesní chodci vznikla přepracováním původního filmového scénáře, který se stal podkladem pro stejnojmenný film režiséra Ivana Vojnara, jehož natáčení v současné době probíhá.