Dominique Wolton Livres

Internet est-il une révolution aussi importante que la radio dans les années vingt et la télévision dans les années soixante ? Pour penser les nouveaux médias, il faut les replacer dans une théorie générale de la communication et ne pas confondre progrès technique et communication humaine. Certes, les derniers perfectionnements techniques sont inouïs, mais ce n'est pas en transmettant toujours plus rapidement un nombre croissant d'informations que l'on communiquera mieux. Vient en effet toujours un moment où il faut éteindre les machines et commencer à se parler... C'est l'objet de ce livre : comparer les avantages et inconvénients respectifs des médias classiques et des nouveaux médias, relativiser le thème de la " révolution de la communication " et rassurer ceux qui se croient, à tort, dépassés. Internet ne créera pas magiquement une société où toute information circulerait librement et pacifiquement, où les rapports sociaux seraient miraculeusement modifiés. Le Web ne supplantera pas la radio et la télévision dans leur rôle essentiel de lien social. Si nos démocraties veulent rester fidèles à leur projet d'émancipation politique, elles doivent réglementer les nouveaux médias et éviter ainsi que la liberté de communication ne devienne synonyme de loi de la jungle.

La communication est l'un des symboles forts de notre époque. Son idéal, rapprocher les hommes, les valeurs et les cultures, est au cœur du modèle démocratique et triomphe par l'intermédiaire de techniques de plus en plus performantes et séduisantes. Sa réussite est à ce point exemplaire que nombreux sont ceux qui voient dans le multimédia et les réseaux la réponse aux maux de nos sociétés et l'esquisse de nouvelles solidarités. Dominique Wolton nous met en garde contre ces conclusions hâtives : s'il n'y a pas de démocratie sans communication, les techniques génèrent aussi des inégalités. Quand la communication technique se déploie, il n'est pas rare que la communication humaine s'appauvrisse. Penser la communication, c'est montrer les dangers qui la menacent et dont il faut la protéger, renforcer les identités, retrouver le temps et respecter ce qui nous sépare. Bilan de vingt ans de recherches sur la télévision, la culture, la communication et la politique, le journalisme, les nouvelles techniques et l'Europe, ce livre enthousiaste mais lucide nous invite à pratiquer la distance au cœur de la communication.

Unikátní kniha rozhovorů papeže Františka a Dominique Woltona, sociologa a odborníka na komunikaci. Ve vší otevřenosti zde spolu hovoří hlava katolické církve a vědec, který se má za agnostika a je obecně řazen k intelektuální levici. Věnují se velkým tématům naší doby: válce a míru, politice a jednotlivým náboženstvím, globalizaci a kulturní rozmanitosti, fundamentalismu a sekularitě, problematice migrace, ekumenismu a mezináboženského dialogu. Své místo mají též otázky rodiny, individuality, jinakosti, důvěry a radosti. Nechybějí však ani papežova osobní vyznání, vzpomínky na dětství, na lásky z mládí, na židovskou psychoanalytičku, k níž před lety docházel. Mezi oběma aktéry se rozvinul opravdový dialog, v němž mohli nejen vyložit svá stanoviska a myšlenky, ale skutečně komunikovat, to znamená sdílet své ideje, přesvědčení, jakož i radosti a starosti. Papež jde ve všech situacích přímo k věci. Jako typický Latinoameričan mluví s velkou bezprostředností a spontánností. „Nejsem profesor, jsem pastýř,“ říká o sobě. A k této své službě dostal dar říkat věty prosté a krátké, ale s působivostí vpravdě velkou. Kniha O společnosti a politice je toho dokladem.

Bilanční televizní rozhovor slavného filozofa a politologa vydaný knižně je unikátním svědectvím o důležitých událostech poválečného světa, které se svým hlasem snažil usměrňovat, a osobnostech, které potkal. České čtenáře bude jistě zajímat Aronův postoj k okupaci Československa v roce 1968 i analýza vývoje východní Evropy.

Informacja to nie komunikacja. To komunikacja, a nie informacja stanowi dziś prawdziwe wyzwanie. Informacje już nie wystarczają, aby zaistniała komunikacja Rewolucja XXI wieku nie jest rewolucją informacji, ale komunikacji. Zmiana nie dotyczy przekazu, ale relacji. Nie chodzi w niej też o tworzenie i rozpowszechnianie informacji przy użyciu różnych zaawansowanych technologii, ale o warunki akceptacji lub odrzucenia przekazu przez miliony różnych odbiorców, którzy rzadko są on line w tym samym czasie, co nadawcy. Odbiorcy, do których kierowane są informacje, bardzo komplikują komunikację. Informacja często chybia celu. Marzyła się nam globalna wioska, a znaleźliśmy się w wieży Babel. Informacja to nie komunikacja. Dla większości z nas stwierdzenie to oznacza, że w informacji, w przeciwieństwie do komunikacji, chodzi o prawdę i przekazywanie faktów. Mówimy tak dla informacji, ale z rezerwą odnosimy się do komunikacji, ponieważ podejrzewamy, że może służyć zwodzeniu i manipulacji. To powszechny stereotyp. Chciałbym pokazać, że jest dokładnie na odwrót. Komunikacja jest procesem znacznie bardziej złożonym niż przekazywanie informacji. Moim zamiarem jest obalenie dominującego stereotypu i pokazanie, że to właśnie komunikacja, a nie informacja stanowi dziś prawdziwe wyzwanie. Dzieje się tak nie tylko dlatego, że informacje już nie wystarczają, aby zaistniała komunikacja (wszechobecność informacji czyni komunikację trudniejszą), ale także dlatego, że rewolucja w sferze informacji prowadzi często do zakwestionowania znaczenia komunikacji.

Dominique Wolton (geb. 1947) ist seit 1988 Herausgeber der Fachzeitschrift Hermès. Cognition, Communication, Politique, die im frankophonen Sprachraum für das Forschungsfeld Medien und Kommunikation eine zentrale Bedeutung besitzt. Wolton ist unter anderem Mitglied der französischen UNESCO-Kommission, im Verwaltungsrat von France Télévisions und France 2 sowie in nationalen französischen Ethikkommissionen. Seine aktuelle Forschung richtet sich auf die Analyse der Beziehungen zwischen Kultur, Kommunikation, Politik und Gesellschaft in Zeiten der Globalisierung. Für sein Werk hat Wolton zahlreiche Auszeichnungen erhalten, darunter den „Ordre des Palmes Académiques“, eine der höchsten Auszeichnungen um Verdienste im französischen Bildungswesen.