Anouk Dubois Livres

Manque de concentration, agitation, manque de confiance, crise, difficultes pendant les repas ou comportement violent a l'ecole: et s'il y avait des raisons autres que le manque de limites ? Meconnaitre le rythme de developpement de l'enfant est source de nombreux conflits, cris et punitions, et il n'est pas simple de fixer la frontiere entre le trop et le trop peu de controle parental. Mais, non ! tout n'est pas encore joue ! Et le parent peut faire beaucoup pour nourrir la confiance de son enfant. Isabelle Filliozat propose la meme approche efficace que dans J'ai tout essaye, fondee sur les neurosciences, pour vivre avec un enfant de 6 a 11 ans.

Čelíte vrtochům svých dětí, jste vyčerpaní a bezradní? Jak se vyhnout zápasům při oblékání či uklízení a hádkám ve chvílích, kdy se má odcházet do školky či do postele? Vidíte v tom naschvály, neposlušnost, drzost a kladení odporu? Hledáte vinu u sebe, snažíte se přijít na chyby, kterých jste se při výchově dopustili? Ale co když se jedná o zcela jiné příčiny? Autorka vás na konkrétních situacích seznámí s myšlenkovými pochody a reakcemi dětského mozku. Její poznatky vycházejí z nedávných objevů neurofyziologie a experimentální psychologie, a její rady umožňují lepší pochopení reakcí dítěte v různém věku. Díky autorce zjistíte, že do určitého věku dítě není schopno jednat strategicky ani provádět naschvály a vypočítavé kroky, a jeho reakce jsou pouze přirozenou obranou nebo nutností, jak vyjádřit své potřeby. V knize najdete kresby, které svou jednoduchostí a názorností ukazují modelové výchovné situace i vědecká vysvětlení dětského chování.

Cum poți să scapi de veșnicele dispute cu copilul care nu vrea să se îmbrace pentru grădiniță, care se tot trezește noaptea și nu mai vrea să doarmă singur, care nu se mai lasă dus de la locul de joacă ori care vorbește urât și își lovește fratele mai mic? Părinții au tendința de a interpreta comportamentele enervante ale copiilor ca pe niște manifestări ale relei-voințe ori sfidării. Alții se culpabilizează: oare nu cumva mi-am traumatizat copilașul? Descoperirile recente din neurofiziologie și psihologia experimentală aruncă o nouă lumină asupra acestor comportamente "obraznice": copilul nu vrea să-și sfideze părinții, ci are nevoie de o urgentă reglare neuro-hormonală. Criza de nervi a copilului mic din supermarket nu e un moft, ci un semn că cel mic este epuizat de procesarea a mii de stimuli senzoriali. La fel, un copil de 3 ani nu minte cu bună știință când începe să fabuleze, ci doar își exersează o capacitate cerebrală nou dezvoltată, cea a fanteziei, a jonglării cu imaginile mentale. Plecând de la astfel de explicații, cartea oferă soluțiile potrivite vârstei și îi încurajează pe părinți să-și revadă propriile certitudini și credințe legate de educația copiilor.